Doostření je matematický proces, který snímek degraduje proto, aby vypadal subjektivně lépe. Všechny digitální fotoaparáty používají techniky, které z principu rozostřují.
Je na vás, zda aktivně zasáhnete do procesu doostření podle specifik jednotlivých snímků nebo vše necháte na universálním nastavení fotoaparátu či konvertoru.
Levné kompakty doostřují silně v naději, že vynahradí horší kresbu objektivu, menší snímač a jiná levnější konstrukční řešení. Profesionální zrcadlovky doostřují minimálně nebo méně podle nastavení, respektive volby fotografa před expozicí v případě, když snímá také do JPEG. Je to nutné proto, že i ony používají techniky, které z principu rozostřují (systém filtrů nad senzorem, průměrný jas části reálné scény reprezentuje jeden obrazový bod fotografie).
Doostření a RAW
Odlišná situace je při záznamu RAW dat. Ta jsou připravena i po dlouhé době na různé způsoby převodů na fotografie, možná s využitím ostřících algoritmů, které dnes nejsou známé.
Ostření má být poslední operací před uložením fotografie pro konkrétní použití. Pokud budete fotografii ještě po konverzi upravovat, doostřete až v editoru. Při RAW konverzi definitivně zaostřete pouze tehdy, když s výslednou fotografií dále nebudete pracovat. Camera RAW má záložku Detaily, kde jsou funkční prvky Zaostření (viz Jízda v Camera RAW). Zaostření v Camera Raw je variantou filtru Doostřit ve Photoshopu.
V některých konvertorech (např. Digital Photo Professional od Canonu) je jako výchozí uplatněno ostření nastavené na fotoaparátu i na náhled v dialogu programu a posléze i na převod do JPEG nebo TIFF. V Adobe Camera RAW jsou stanovené výchozí parametry převodu, včetně doostření nezávisle na nastavení fotoaparátu a tyto budou uplatněny, pokud je nezměníte. V předvolbách Camera Raw určíte, zda se má zaostření aplikovat na převedené fotografie a na náhledy nebo pouze na náhledy, což má vzhledem k výše uvedenému opodstatnění.
Camera RAW tedy obsahuje původní implicitní nastavení parametrů převodu pro každý podporovaný model fotoaparátu. To ovšem neznamená, že to jsou „správné“ hodnoty, ale pouze jedny z možných pro interpretaci RAW dat. Můžete, skoro musíte, stanovit svoje výchozí nastavení a tím korigovat konzervativní nabídku programu v různých parametrech převodu, tedy i ostření. Žádná sada implicitních nastavení nebude mít stejný efekt pro různé typy snímků. Práci zefektivní výchozí nastavení převodů a jejich uložení pro různé typy scén i množství obrazových bodů snímku.
1. Filtr Doostřit
Jedná se o účinný a snadno zvládnutelný nástroj Photoshopu, který naleznete v menu Filtr | Zaostření | Doostřit, v anglické verzi Unsharp Mask, doslova neostrá maska, což je zdánlivě poněkud nesrozumitelné.
Tento nástroj pracuje na principu zvýšení kontrastu existujících hran. Hrany jsou definovaná místa v obrazu, kde dochází k nespojitosti v jasu a barvě. Tmavší část se v okolí hrany více ztmaví a světlejší část se v okolí hrany více zesvětlí. U barevné hrany totéž platí také o sytosti hraničních barev. Tak dochází k vizuální ostrosti fotografie.
Hrana dvou rozdílných jasů nedoostřená a pro názornost extrémně doostřená.
Hrana dvou barev nedoostřená a hodně doostřená, kde se zvýšil jas a sytost
Stejný obrázek pro dostření jako v předešlých případech i nedoostřený originál.
U těchto barvev již nelze zvýšit kontrast.
Filtr Doostřit je účinným a snadno ovladatelným nástrojem. Dialogové okno má tři posuvníky.
Míra (Amount)
Určuje kontrast hran v %. Tažením jezdce doprava zvyšujete kontrast kolem hran a tím sílu doostřovacího efektu. Doostření 100 % znamená, že zvýšíte kontrast 2× atd.
Poloměr (Radius)
Stanoví vzdálenost od hrany v obrazových bodech, kde bude zvýšen kontrast. Tažením posuvníku definujete oblast, jak daleko kolem hrany zvýšíte doostření. Velikost poloměru má odpovídat nejmenším detailům na snímku. Větší nastavení způsobí jejich ztrátu.
Práh (Threshold)
Definuje v úrovních jasu, jaký absolutní rozdíl mezi sousedními tóny bude považován za hranu, tedy bude doostřen. Na rozdíl od předchozích dvou, přesouváním jezdce doprava klesá efekt filtru. Určením hodnoty prahu chráníte před doosřováním místa s velmi málo rozdílnými tóny. Toho lze využít i k eliminaci nechtěného doostření šumu.
Tonálních úrovní je 256. Hodnotou 0 určíte, že jakýkoli tonální rozdíl bude doostřen. Hodnota 3: nebudou doostřeny sousední obrazové body s absolutním rozdílem 3 jasových úrovní a méně, ostatní ano atd.
V dialogovém okně naleznete mimo jezdců také zatržítko volby Náhled, jímž kontrolujete stav aktuálního ostření otevřeného obrázku proti výchozí situaci. Myší s přidrženým levým tlačítkem a mezerníkem posunujete zvětšenou fotografii, bez mezerníku se označená část obrázku dostane do malého náhledu v dialogovém okně. Pod malým náhledem nastavíte velikost zobrazované části. Pokud kurzorem najedete na tento náhled, objeví se ručička. Stisknutím levého tlačítka myši ukážete stav před nastavením parametrů zaostření a tažením posunujete obrázek. Přidržením Alt nebo Ctrl můžete i zde změnit velikost obrázku v malém náhledu.
Připomínám, že přidržením klávesy Alt se v dialogovém okně změní tlačítko Zavřít na Obnovit a jeho použitím se vrátíte do výchozího stavu nástroje, což je nastavení při poslední aplikaci.
Kdy a jak používat doostřovací filtr
Používání filtrů doostření je velmi závislé na velikosti fotografie, ve které se bude reprodukovat, způsobu reprodukce a také obsahu snímku.
Čím větší DPI má fotografie, tím méně se projeví doostřovací filtr při daném nastavení. DPI je množství obrazových bodů na jednotku délky fotografie. Při větším DPI je nutné silněji doostřit při subjektivně stejném efektu.
Implicitní hodnoty ostření v Adobe Camera RAW pro převod na JPEG fotografii jsem vynuloval.
První snímek jsem při konverzi nastavil na maximální počet obrazových bodů (4752 × 1687). Na něj jsem uplatnil zobrazené agresivnější doostření Photoshopu. Stejně jsem doostřil druhý snímek (1536 × 1024). Rozdíl je patrný. Druhý snímek je nepoužitelný.
Míře rozpití inkoustu na papíru se říká dot gain. U výstupních zařízení s vyšší hodnotou dot gain (inkoustové tiskárny, plottery, chemické minilaby) dochází k rozostření (rozpití) z podstaty jejich technologického procesu. Proto je nutné větší doostření fotografií takto zpracovávaných. Naopak u snímků určených k prohlížení na obrazovce stačí menší míra doostření.
Podle záměru autora a námětu jsou fotografie, kde ostrost je zcela nezbytná (např. krajina, architektura, dokument) a u některých fotografií je tomu naopak (např. portrét, akt, zátiší). Podle toho pak použijete dooostření.
Bílé orámování hran (tzv. halo), posterizace a zvýraznění šumu jsou vedlejšími produkty použití filtru Doostřit, ale při správném nastavení jsou neviditelné a za cenu subjektivně lépe vypadajících fotografií pro různá použití přijatelné. Naopak špatně zvolený způsob doostření snímek nenávratně zničí.
Při nastavování parametrů doostřovacího filtru pracujte na monitoru s obrázkem o velikosti alespoň 100 %. Nejrychleji to provedete dvojím kliknutím na nástroj Lupa v panelu nástrojů. Já kontroluji doostření v okně otevřeného dokumentu, přičemž doostřovací dialogové okno s malým náhledem „uklidím bokem“.
- Práh na nule je vhodné nastavení, pokud není ve fotografii mnoho šumu. Je-li přítomen šum nebo je po zaostření obrázek zrnitý, použijte hodnotu 1–5, stejně jako při potlačení textur pleti.
- Na snímek s velice jemnými detaily používejte malý poloměr (okolo 0,5) a vysokou míru (300–500 %).
- Pro fotografii bez malých detailů použijte nastavení poloměru v rozmezí 1 až 3 pixely, míru 70–200 %.
- U fotografie s jemnými i většími detaily bude vhodné nastavení Photoshopu 1 pixel, 100 %.
Photoshop už je takový. Navzdory pravidlům se mi osvědčilo i nastavení poloměru 200–250, míry 20–30%, práh 0. Spíš než k zaostření dojde k zvýšení místního kontrastu bez potlačení detailů. Je s podivem, jak mnoho takto upravených snímků vypadá lépe. Pokud by došlo k neúnosnému barevnému posunu, zaostřete pouze světlost.
Všechna doporučení pro nastavení jsou pouze orientační a vždy záleží na konkrétním snímku.
Jedna z možností při hledání parametrů hodnot: umístěte posuvník pro míru zcela vpravo. Pak nastavte poněkud větší poloměr a ten snižujte pod úroveň, kdy vymazává malé detaily. poté snižujte nastavení míry do požadovaného zostření.
Dojde-li po doostření k přílišnému nasycení barev, zvolte: Úpravy | Zeslabit | Doostřit (Shift + Ctrl + F) režim Světlost. Zde můžete ještě jezdcem Krytí zmírnit doostření.
Pokračování 2 / 2
Variace a další způsoby doostření
2. Chytré ostření
Tento nástroj se poprvé objevil ve Photoshopu CS2. Je sofistikovanější verzí nástroje Doostřit a lze s ním dosáhnout velmi dobrých výsledků. Najdete je v nabídce Filtr | Zaostření | Chytré zaostření.
Volíte režim Základní a Rozšířený, v němž jsou navíc ovládací prvky pro světla a stíny, které zeslabují dopad ostření v těchto částech snímku. Jezdci Míra a Poloměr v záložce Zaostření mají stejné uplatnění jako u předešlého nástroje Doostřit. V roletce Odstranit jsou tři volby algoritmů pro zaostření. Gaussovské rozostření je podobné předešlé funkci Doostřit. Rozostření objektivu pracuje jinak s algoritmem poloměru a hodí se pro zachování jemných detailů. Rozmáznutí se pokouší napravit rozostření pohybem fotoaparátu nebo objektu. Tento pohyb upřesňuje nastavení jeho úhlu. Vlevo dole je zatržítko Přesněji. Vždy nechte tuto volbu zapnutou. Opačná volba má nepatrný vliv na rychlost doostření.
Doostření ve světlech a stínech
Tři posuvníky v záložkách Stíny a Světla umožňují přesný způsob vyloučení doostření. Jejich nastavením stanovíte, jak velkého rozsahu světel a stínů se to bude týkat. Určíte si tedy, jaký rozsah jasů budete doostřovat. To je velmi praktické. Můžete, mimo jiné, efektivně eliminovat šum ve stínech nebo přepaly ve světlech jako následky doostření.
Míra zeslabení
Určuje, jak mnoho bude ostření zeslabeno. Hodnota 0 znamená, že ostření proběhne bez omezení, tedy naplno. Zeslabení 100% zajistí, že doostření ve světlech nebo stínech vůbec neproběhne.
Tonální šířka
Stanoví, v jakých tonálních oblastech má být omezení doostření realizováno. Nižší hodnoty zajistí omezení pouze v nejsvětlejších (nejtmavších) oblastech. Hodnoty vyšší rozšíří tonální rozsah směrem ke stínům (světlům), kde bude omezeno ostření.
Poloměr
Definuje, jaký počet okolních obrazových bodů použije pro výpočet, do kterého jasu (světla, stíny) patří sledovaný pixel. Obvyklé je nastavení 1.
Z Raw dat konvertováno na tento JPEG obrázek s nulovým zaostřením.
Předešlý snímek jsem Photoshopem doostřil s vyobrazenými parametry, světla a stíny oděleně.
3. Doostření jasu v režimu LAB
Při doostření se objevují značné barevné změny a ty vyloučíte touto metodou. Na rozdíl od běžného RGB má režim Lab oddělený kanál s jasovými informacemi a právě na ten zaměříte doostření. Převod provedete: Obraz | Režim | Barvy Lab.
Přejděte do paletky Kanály a vyberte L-světlost. Nyní proveďte v tomto kanálu doostření některou z výše uvedených metod.
Zkonvertujte obrázek zpět do RGB režimu (Obraz | Režim | Barvy RGB).
Pro úplnost musím uvést, že převod režimů nemá nulový dopad na fotografii, ale nepatrně ji degraduje.
Pro vyloučení barevných změn můžeme také použít již zmiňovaný způsob Úpravy | Zeslabit | Doostřit (Shift + Ctrl + F) režim Světlost při RGB nebo duplikovat vrstvu (Ctrl + J), na ní doostřit a v roletce palety Vrstvy nastavit režim prolnutí Světlost. V tomto režimu se použijí barevné informace dolní, nezaostřené vrstvy a v horní doostřovací vrstvě se pracuje jenom s jasovou složkou.
Výchozí obrázek z RAW dat bez doostření, převod do prostoru Lab, vybrání kanálu pro světlost, jeho doostření s neobvyklým, ale funkčním nastavením.
První fotografie je výsledkem uvedeného postupu a druhá pro srovnání doostřena týmiž parametry, ale klasicky V RGB prostoru. Snímek doostřen pomocí kanálu pro světlost má stejný odstín jako nedoostřený. U druhé fotografie je patrný barevný posun zejména na střechách budov. Při použití jiného, typičtějšího nastavení doostrovacího nástroje bude závěr stejný, ale efekt viditelný zejména okolo hran.
4. Ostření pouze na hranách
Ostření pomocí filtru Horní propust (High Pass) je jednoduchou, nedestruktivní metodou, která ochrání plochy před účinky i silného doostření. Plochy bez hran, kde není viditelný šum, nebudou zasaženy. Tento způsob používají i profesionální editoři. Je vhodný pro snímky s většími plochami bez jemných detailů.
Vytvořte duplikát v nové vrstvě (Ctrl + J). Změňte režim prolnutí v paletce vrstev na Měkké světlo nebo Překrýt případně Tvrdé světlo. V tomto pořadí se bude síla efektu zvyšovat. Zvolte Filtr | Jiná | Horní propust. Stanovte poloměr, který definuje oblast okolo hran, která bude ovlivněna. Ten by měl odpovídat nejmenším detailům snímku. Změny vidíte průběžně v otevřeném obrázku. Klikněte na OK, slučte vrstvy (Ctrl + E) a je to. V paletce vrstev můžete jezdcem pro krytí horní vrstvy doladit sílu doostření. Jedná se o samostatnou vrstvu, proto můžete také přidat masku a určit místa a sílu efektu v jednotlivých částech fotografie. To se hodí třeba u portrétů, respektive eliminace zdůraznění struktury pleti.
Můžete také změnit pořadí kroků a použít filtr Horní propust a pak změnit režim prolnutí. Po aplikaci filtru uvidíte středně šedé plochy, které se k hranám zesvětlují nebo ztmavují. Pokud se na šedých plochách ukáže šum, ten se také doostří a tím zvýrazní. Filtr Rozostření povrchu (Filtr | Rozostření | Rozostření povrchu) mírně rozostří plochy a hrany ponechá. V dialogovém okně filtru nastavíte poloměr okolo hrany, kde bude rozostřeno a práh, který určí rozdíl jasů, při kterém má k rozostření dojít. Pouze na šedých partiích, do kterých se nyní šum rozplynul, nedojde k doostření. Toto nenahrazuje postupy Photoshopu k odstranění šumu, které jsou k tomu určeny.
Ostření pomocí filtru Horní propust je principiálně jiné, než ostatní zde uvedená. Detekují se hrany a vytvoří středně šedé oblasti. Použité prolnutí vrstev zvyšuje kontrast tam, kde není středně šedá, tedy na hranách.
Opět snímek z RAW nedoostřen, nová vrstva a režim prolnutí Překrýt, filtr Horní propust, doostřená fotografie.
5. Doostření světel a stínů odděleně
Při ostření Photoshop na jedné straně hrany vytvoří světlý obrys a na druhé tmavý. Stává se, že jasná aureola bude příliš patrná, zatímco tmavá neznatelná. Tento způsob vám umožní doostřit odděleně světlou a tmavou část okolo hrany s tím, že světlou minimalizujete podle konkrétní situace.
Vytvořte dvě kopie pozadí (2× Ctrl+J). U první nastavte režim prolnutí Ztmavit, u horní Zesvětlit a podstatně snižte její průhlednost (asi na 20 %). Aplikujte doostřovací filtr na první kopii. V tomto režimu prolnutí se uplatní tmavší barva z obou nejspodnějších vrstev. Tou bude doostřením tmavší obrys. Světlý halo efekt z horní doostřené vrstvy nebude brán v úvahu. Nastavením můžete toto ostření zintenzivnit, protože jeho nejrušivější části se neprojeví. Nyní doostřete vrchní vrstvu s ohledem na přijatelnost zesvětlených linek. Efekt doostření sledujte na otevřené fotografii. Náhled u filtru ignoruje režimy prolnutí.
Kombinace ostření jednotlivých vrstev a jejich průhledností je metoda poněkud zdlouhavější, ale účinná a velmi sofistikovaná. Variací je mnoho, např. sloučit vrstvy do skupiny a uplatnit na ni masku hran.
Nedoostřený obrázek z RAW dat a po aplikaci dvouprůchodového ostření. Po zvětšení je patrné, že ač je více doostřen metodou Unsharp Mask není znát jasný Halo efekt ani proti obloze.
Doostření vrstvy metodou Unsharp Mask (158 1,5 0) v režimu prolnutí Ztmavit a mírně sníženým krytím. Horní vrstva doostřena stejnou metodou (200 0,8 0) s výrazným omezením krytí. Míra ostření se zdá velká, ale omezuje ji krytí vrstvy. Malý poloměr 0,8 přispěl k neznatelnosti světlých linek okolo hran.
6. Zaostření v barevném kanálu
Také můžete doostřovat pouze v jednom barevném kanálu. To se hodí zejména u portrétů, kde není žádoucí zvýrazňovat texturu kůže. Prohlédněte si fotografii v jednotlivých RGB kanálech (Ctrl + 3, Ctrl + 4, Ctrl + 5). Zjistíte, že textura kůže je nejméně patrná v červeném (R) kanále (Ctrl + 3). Na něj aplikujte doostření.
Tento snímek jsem doostřil pouze v červeném kanálu, který vykazoval nejméně textury pleti. Parametry doostření, které proběhlo v nové vrstvě s režimem prolnutí Světlost. Tím jsem eliminoval barevné posuny. Mimochodem na této svatební momentce je hezký kontrast štěstí nevěsty a decentní obavy tety.
Zobrazení jednotlivých RGB barevných kanálů.
Důvodem, proč doostřovat pouze jeden barevný kanál (nebo dva) může být i snaha o nezvýraznění šumu. Postup je stejný jako v předešlé situaci s kanálem, který obsahuje nejméně šumu.
Softwarové doostření snímku nemůže nahradit kvalitní kresbu objektivu a jeho přesné zaostření. Zatím nemůže efektivně ani opravit pohybovou neostrost. Doostření však subjektivně zlepšuje vzhled fotografie. Často napravuje nedokonalost procesů při záznamu snímku, jeho editaci a tisk.
Vyzkoušejte si doostření různými technikami a stupni nastavení tak, abyste zlepšili vzhled vašich fotografií.