8
Fotogalerie

9 skvělých tipů: Foťte v ZOO jako profíci

Není to dlouho, co se jeden z předních fotografů přírody zdiskreditoval tím, že fotky divokých zvířat pořizoval v zoologické zahradě. Chcete taky vědět, jak dosáhnout takových výsledků?

Focení v zoologických zahradách je poměrně dostupnou a soudě podle množství fotoaparátů v rukou návštěvníků také velmi oblíbenou disciplínou. Na relativně malé ploše můžeme fotit nejrozmanitější zvířecí druhy z celé planety. Pokud chceme, aby se fotografie podobaly snímkům z filmu o divoké přírodě, musíme se však vyrovnat s některými typickými překážkami. A přestože jich není mnoho, setkávám se téměř denně s neznalostí některých základních principů. Sepsal jsem proto několik tipů, které mi pomáhají při mé práci v Zoo Praha.

1. Světlo

V areálu zoologické zahrady rozhoduje o světle, daleko více než ve volné přírodě, roční i denní doba. Expozice mají pevnou polohu na mapě a vymezený prostor, odkud se dá fotit. Někde tak může být ideální světlo jen pár desítek minut z celého dne. Obzvlášť nyní – v zimních měsících. Velmi se proto vyplatí věnovat nějaký čas přípravě s mapou nebo alespoň krátké procházce před samotným focením. Zkrátka fotit na místech, kde jsou právě ideální světelné podmínky.

antilopa-vranna.jpg 
Fotografie: Tomáš Adamec

2. Focení přes plot 

I když bychom při focení rádi hleděli zblízka do očí divé zvěři, musíme stát z bezpečnostních důvodů za ploty, pletivy a mřížemi. Téměř pro každou podobnou bariéru platí: čím blíže se přitiskneme k překážce, a s čím menší clonou budeme fotit, tím snáze odfiltrujeme její reliéf ve fotografii. Pokud není plot příliš vysoký a nabízí se i zajímavá kompozice, můžeme se poohlédnout po vyvýšeném místě a fotit z nadhledu. Pomoci mohou také lehké hliníkové schůdky z běžného železářství. Při focení za překážkami rozhodně nepoužíváme blesk a hlídáme si, jestli daná překážka nevytváří na našem snímku nechtěný stín.

orangutan-sumatersky.jpg 
Fotografie: Tomáš Adamec

3. Focení přes sklo

Sklo považuji za jednu z nejnepříjemnějších bariér. Používají se totiž skla poměrně tlustá, různě lepená nebo dokonce skla z umělých směsí, která vytvářejí značnou překážku pro tolik potřebné světlo. Když se k tomu přidají různé prasklinky, škrábance, otisky a mastnota (většinou do výšky dosahu přibližně šestiletých dětí) plus nevhodně umístěný zdroj světla, je zaděláno na pěkný problém. Neuškodí mít po ruce hadřík napuštěný přípravkem na okna. Většinou je ale potřeba přepnout fotoaparát na vyšší citlivost. Pokud nejsou zvířata příliš aktivní, pomůže stativ. Na nepříjemné odlesky pomáhá přitisknout přední čočku objektivu k nejčistšímu kousku skla expozice a dlaní ještě přikrýt těsné okolí spoje. Pokud nemáte širokou dlaň, můžete obalit nejbližší okolí třeba tmavým tričkem.

Práce s bleskem je přes sklo poněkud obtížnější. Aby se světlo neodráželo do objektivu, je dobré mít ke sklu přitisknutý také blesk připevněný prodlužovacím kabelem a zkoušet vhodně nasměrovat hlavu blesku tak, aby se co nejméně světla odrazilo. To sice vypadá snadně, ale různá tloušťka skla společně s jinými vlastnostmi mohou vytvářet nepříjemné odlesky nebo závoj ve výsledné fotografii. Polarizační filtr se mi většinou příliš neosvědčil a navíc snižuje už tak nízkou hladinu osvětlení.

lachtan-jihoafricky.jpg 
Fotografie: Tomáš Adamec 

4. Vlhkost 

Především v zimním období, kdy je například mezi teplotou uvnitř tropických expozic a venkem výrazný rozdíl, dochází k nepříjemnému orosení fotoaparátu, kterému doposud neumím účinně zabránit. Je proto dobré fotit pokud možno souvisle venku anebo uvnitř. Pro přechody mezi pavilony se hodí dobře polstrovaná brašna, která udrží teplotu fotoaparátu i několik desítek minut. Pokud potřebujete fotit uvnitř i venku, věnujte čas vyrovnání teplot, jinak budou snímky vybledlé. Vlhkost fotoaparátu je sice nepříjemná, ale osobně jí nepřikládám extrémní význam. Myslím, že fotoaparát daleko dříve zestárne morálně, než stihne zkorodovat. Můj Canon EOS 5D stál před pár lety 12 hodin v uzavřené zcela promáčené brašně a stále funguje výborně.

gorila-nizinna.jpg 
Fotografie: Tomáš Adamec

5. Technika

Hodně lidí se mě často ptá, čím fotit v zoo. Samozřejmě lze fotit čímkoliv, ale kvalitní zrcadlovka s nízkou úrovní šumu společně s rychlými, dlouhými a světelnými objektivy, pomůže dosáhnout nejlepších výsledků. Ale všeho s mírou. Bezhlavé používání různých ultra-mega-zoomů samo o sobě fotografa nespasí.

Polarizační filtr sice moc nepomáhá u skleněných expozic, zato se hodí venku za slunečného počasí, kdy zlepšuje barevné tóny a odstraňuje odlesky. Třeba na vodní hladině. Použití blesku vyžaduje značný cit. Na veliké vzdálenosti nepomáhá, může vytvářet nepříjemné odlesky a na různé srsti zvířat může působit velmi nepřirozeně. Přesto existují momenty, kdy vhodně nastavený blesk pomůže vykreslit lépe tvar zvířete nebo zvýraznit oči. Velmi dobře může posloužit také odrazná deska. Opatrně ale při manipulaci, ať zvířata nevyplašíte.

zelva.jpg 
Fotografie: Tomáš Adamec

6. Pozadí

S pozadím se v zoologických zahradách pracuje velmi těžko. Osobně sice mívám občas výjimečně příležitost umístit do expozice nějakou vhodnou desku a před ni zvíře nalákat, v naprosté většině případů jsem ale odkázán na běžné a přece jen trochu nepřirozené podmínky členité expozice. Obecně pomáhá malá hloubka ostrosti a poloha zvířete co nejdál od pozadí. V pavilonech někdy může pomoci zajímavé bodové osvětlení.

Pravidelně se opakující prvky v pozadí (jako např. plot), nemusí být na LCD displeji na první pohled patrné, ale na větší obrazovce monitoru mohou působit rušivě. Někdy pomůže při kratší vzdálenosti vykrýt nepěkné okolí hlavního objektu třeba zelenou větvičkou, která vypadá mnohem přirozeněji než takový kovový plot. Nejpřirozeněji působí prostředí typické pro daný živočišný druh. Vyplatí se zvířata pozorovat, znát jejich návyky a čekat, až se přiblíží na vhodné místo. Souhra náhod může vyčarovat zajímavé kompozice, kdy pozadí bude tvořit srst jiného zvířete.

zirafa-rothschildova.jpg 
Fotografie: Tomáš Adamec

7. Nastavení fotoaparátu

Výchozí nastavení fotoaparátu by mělo odpovídat požadovanému fotografickému záměru. V pavilonech s konstantním osvětlením není důvod nepoužít manuální nastavení expozice. Pochopitelně pro většinu rychlých zvířat je vhodné použít co nejkratší čas. Malé clonové číslo pomůže oddělit objekt od pozadí, avšak opatrně s příliš malou hloubku ostrosti – každé oko jinak ostré může také působit rušivě. Nastavení citlivosti chce trochu cviku. Příliš vysoké ISO zase může nepříjemně snižovat kresbu například v jemných chlupech goril, apod.

plamenak-ruzovy.jpg 
Fotografie: Tomáš Adamec

8. Kdy fotit

Nejzajímavější okamžiky většinou vznikají souhrou náhod, ovšem platí, že štěstí přeje připraveným. Je tedy dobré znát režim jednotlivých zvířat. Pochopitelně nejvděčnější bývají momenty námluv, před a během krmení. Naopak po krmení bývají některá zvířata dlouho neaktivní. Z pohledu klidu pro focení vždy doporučuji návštěvu zoologické zahrady za proměnlivého počasí či brzy po velikých svátcích, kdy bývá nejmenší návštěvnost, a tím i větší klid na focení. Vyplatí se také být v kontaktu s chovateli, třeba při různých přednáškách. Vědí o svých zvířatech nejvíce, a protože většinou také fotí, mohou dobře poradit. Můžete také sledovat internetové stránky zoologické zahrady, abyste měli neustále přehled – o nových přírůstcích, zajímavých novinkách apod.

jerab-belosiji.jpg 
Fotografie: Tomáš Adamec

9. Co fotit

Fotografie je silně autorská činnost. Plátí to stoprocentně i v zoologické zahradě a fungují přitom podobné zákonitosti jako v jiných fotografických disciplínách. Třeba, že při portrétním focení zvířat bývá, podobně jako při focení lidí, působivý oční kontakt, který diváka upoutá. Dává fotkám možnost přemýšlet o duši zvířete, o jeho povaze. Přestože to může znamenat fotit z různě krkolomných poloh, někdy i vleže.

Tyto doporučení jsou pouze vodítkem. Netvrdím, že porušováním pravidel nemohou vznikat ty nejpůsobivější fotografie. Netvrdím ani, že zvířata musejí byt fotografována stejně tak, jako je známe z katalogů a jak bychom je možná chtěli vidět ve volné přírodě. Naopak. Třeba i umělé stíny na zvířeti nebo odraz návštěvníků před sklem, mohou vytvořit působivé kompozice. To ale stejně vyžaduje mít alespoň základní povědomí o některých pravidlech, abychom je mohli úspěšně porušovat.

Autor článku nespolkl všechnu moudrost světa, publikuje pouze své osvědčené postupy.

Určitě si přečtěte

Články odjinud