DIGIarena.e15.cz

Časopis Lidé a Země vyhlašuje fotosoutěž Překonávání limitů

Časopis Lidé a Země z vydavatelství Mladá fronta vyhlašuje fotosoutěž CANON 2016 Překonávání limitů. Vítězné fotografie budou otištěny v časopise Lidé a Země a jejich autoři získají atraktivní ceny až za 180 tisíc korun.

Další ročník fotografické soutěže časopisu Lidé a Země byl zahájen a účast v něm je velmi jednoduchá.  Stačí, aby každý soutěžící, vstoupil do aplikace www.facebook.com/lideazeme a nahrál v období od 10. března do 16. dubna 2016 svoji nejlepší fotografii na téma Překonávání limitů.

Po skončení soutěže bude vybráno 30 fotografií s největším počtem hlasů. Z těchto fotografií vybere odborná porota složená ze zástupců redakce Lidé a Země a fotografů, kteří do něj pravidelně přispívají, deset výherců.

Klepněte pro větší obrázekKlepněte pro větší obrázek

Více informací k soutěži naleznete zde: www.facebook.com/lideazeme a na www.lideazeme.cz/fotosoutez. Hlavní partnerem je firma CANON. Partneři jsou Eurolines, Adventura a HUDYsport.

Garantem soutěže je Lenka Klicperová, šéfredaktorka časopisu Lidé a Země a fotoreportérka. Lenka Klicperová sama patří mezi naše nejoceňovanější fotoreportérky. V roce 2015 získala v prestižní soutěži Czech Press Photo hned dvě ocenění a navázala tak na své předchozí úspěchy ve fotografii a videu, krátký rozhovor najdete níže.


Na velké přemýšlení, ani na strach není čas

Jaké fotoaparáty používáš?

Fotím už dlouho na Canon Mark II 5D a jsem s ním maximálně spokojená. Používám tři kvalitní objektivy se světelností 2,8 a víc nepotřebuju. Používám jej i jako druhou kameru když natáčíme dokumenty, díky kvalitním sklům to má své výhody. Foťák jako kamera ale samozřejmě má své limity a člověk s tím musí počítat.

Kdy jsi začala fotit?

Až relativně hodně pozdě, poté, co jsem začala pracovat v Lidé a Země. Vyjela jsem na první cestu, jen někam do Švýcarska a zjistila, že bez fotek to bude hrozně komplikované. Tak jsem si půjčila foťák od manžela, nechala si vysvětlit, co to je clona a čas a začala fotit. Trvá to ale docela dlouho, než se člověk „vyfotí“ (nebo aspoň mně to trvalo docela dlouho – protože nejsem s foťákem v kontaktu každý den, neživí mne jen fotka). Hlavně si musíte osvojit jistou drzost, když fotíte lidi, nesmíte se stydět. Musíte být s foťákem blízko lidí – to je základ. Nevěřím na dobrou fotku u teleobjektivu, to funguje málokdy.

Vzpomeneš si na první pořízené foto?

Jako malá jsem fotívala s tátou, pak jsme fotky vyvolávali v koupelně v temné komoře, to mě bavilo. Pak dlouho nic. První roky, kdy jsem začala fotit, to bylo dost tristní, ale postupně se to začalo zlepšovat. Zlom nastal v roce 2008, kdy jsem dostala první cenu. Možná že mne to i podvědomě motivovalo se zlepšovat.

Klepněte pro větší obrázek
Lenka Klicperová v civilu...

Co se ti honí hlavou, když se octneš pod palbou?

To je hrozně vtipné, spousta blbostí. Je to zvláštní. Moc dobře si uvědomuju, že mi jde o život. Když vám lítají kulky kolem uší, ani to jinak nejde. Chvíli jsem si v duchu říkala: Tak jsem trošku v průšvihu, ale nedá se nic dělat, nikam stejně nemůžu, tak aspoň něco vyfotím. Pořád jsem fotila, ať se dělo, co se dělo. Když jsme pak pochodovali pod palbou odkrytým terénem, takové oblé holé kopečky, napadlo mě v jednu chvíli, jak budu vypadat s prostřelenou hlavou a pak třeba, že si zničím lak na nehtech na nohou, jak jsme jednu chvíli prudce klesali a ty nehty mi narážely na špičku bagančat. Jak říkám, člověka prostě napadají hrozné nesmysly.

Umíš střílet?

Jo, jde to. Já sice nevidím moc dobře na dálku, ale většinou se nějak trefím. Střílela jsem už z ledasčeho, nemám ale takovou tu rutinu se zbraní, kterou musíte mít, když chcete bojovat. Nejsem bojovnice, jsem novinářka, mojí zbraní je psaní a fotka, je to sice otřepaná fráze, ale je to tak. Ale ze zbraní nemám žádnou hrůzu, a kdyby bylo nejhůř, nějak si poradím.

Jak ve válečných územích sháníš vodu a jídlo?

Jím to, co jedí místní a piju většinou také to, co oni. Pokud nejsem v pralese v Kongu, tam se snažím zajistit si nezávadnou balenou vodu. Ale jinak se tím moc nezabývám – co je, to je. Naštěstí mám kachní žaludek a strávím skoro všechno.

Jak je to zde s hygienou?

To se liší země od země. Teď třeba v Sýrii to bylo špatné, protože byla strašná zima, vevnitř se nikde netopilo a netekla teplá voda. Tak se prostě nemyjete několik dní, až je příležitost k nějaké hygieně lepší. V Africe to má aspoň výhodu, že je teplo, ale zase se víc potíte. Já si do Sýrie koupila kvalitní ponožky a tričko z merina – pravé vlny. A fakt to fungovalo, v tom tričku jsem byla skoro nepřetržitě deset dní a nesmrdělo. Aspoň teda myslím!

Klepněte pro větší obrázek
... a v terénu

Jak na tebe reagují muži?

To je taky různé, každá země má svou kulturu a já se tomu musím přizpůsobit. Jiné je to v Afghánistánu, jiné v Sýrii. Ale pokud se člověk pohybuje ve válečné oblasti mezi vojáky, může samozřejmě trochu využít své ženskosti. Má to svoje limity – pokud jste pod palbou, nikoho to už nezajímá a musíte se o sebe postarat sama.

Jak zvládáš změnu prostředí: ČR vs. válečná území?

Docela dobře – po příletu se na mě většinou navalí tolik povinností, že nemám čas nic řešit. Jsem ráda, že najdu čas na spaní. A než přijde nějaká deprese, zase odjíždím nebo odjezd plánuji. To pomáhá stoprocentně.

Dokázala bys být ženou ve zbrani?

Myslím, že ano. Kdyby mi nic jiného nezbývalo, určitě. Ale i když jste uprostřed boje, je to pořád jiné být tam s foťákem než s nabitou zbraní a myšlenkou na zabíjení. I když – potom už je to takový masakr, že na nějaké velké přemýšlení, ani na strach prostě není čas.

Klepněte pro větší obrázek
Další článek




Přidejte svůj názor k tomuto článku

Další podobné články

Fotografie týdne: S holubem na cestách

Fotografie týdne: S holubem na cestách

O překvapivém pohledu na svět a pozvánce do světa fotografie. Základní myšlenkou fenomenologie, tak jak o ní uvažuje Jan Patočka je, že věci ve světě se nám nikdy nezjevují cele a úplně. Vynořují se postupně, jejich pochopení je vždy ovlivněné tím, jak se zrovna cítíme, co vidíme, jací jsme.

Metropolitní muzeum zveřejnilo na 375 000 uměleckých kusů k volnému užití

Metropolitní muzeum zveřejnilo na 375 000 uměleckých kusů k volnému užití

První číslo magazínu Scene od Hipstamaticu je tady

První číslo magazínu Scene od Hipstamaticu je tady

Hipstamatic je jedna z neoblíbenějších mobilních foto aplikací. Její tvůrci vydávali i magazín o mobilní fotografii Snap, který nyní překřtili na Scene. Podívejte se, co nabízí jeho první číslo.

Fotografie týdne: tečka

Fotografie týdne: tečka

O vězeních a hradbách, která si vytváříme v sobě samých a strachu, který rozmotává ostnaté dráty. Karel Kryl ve své písni Karavana mraků mluví o městě, ve kterém je řád a pro každého práce, ale současně to není prostor k žití. Je obehnaný zdí nesvobody a totality.

Podívejte se na pravděpodobně první selfie fotografii na světě

Podívejte se na pravděpodobně první selfie fotografii na světě

Za popularizací focení tzv. selfíček mohou zejména mobilní telefony 21. století. Věděli jste ale, že nejstarší dochovaná selfie fotografie prokazatelně pořízená z ruky se datuje už k roku 1909?

Fotografie týdne: Ante portam inferam

Fotografie týdne: Ante portam inferam

Svět a světlo mají stejný jazykový kořen, a to nejen v češtině, ale také v dalších jazycích. Touto myšlenkou začíná Jan Patočka, ale také Jan Sokol, své pojednání o tom, co je svět a jak ho můžeme poznávat.

Otevírá se nový ročník soutěže Hasselblad Masters 2018

Otevírá se nový ročník soutěže Hasselblad Masters 2018

Fotografie týdne: komunikace v mlze

Fotografie týdne: komunikace v mlze

Snímek o tom, jak těžké může být porozumění druhému a co to znamená vstoupit do dialogu. Slovo komunikace a komunita mají společný jazykový původ a rozhodně není bez zajímavosti se na něj podívat.