Ať si vyberete Bretaň jako cíl rodinné dovolené nebo foto-expedice, nezklame vás. Nejzápadnější francouzský poloostrov je plný krásných míst. Pobřeží tvoří písčité pláže i bizardní útesy, které vymodeloval čas a vlny oceánu. Na pevnině najdete mnoho tajemných megalitických staveb a malebná městečka se zachovalou středověkou architekturou. Bretaň je zdrojem mnoha legend. Bájeslovný Ar-goat ve vnitrozemí byl rodištěm krále Artuše, kouzelníka Merlina a víly Viviany. Při večerní procházce po pobřeží, kdy slyšíte pouze vlastní kroky, hvízdání větru a burácení moře, vrhají světla majáků podivné stíny. Někde za nimi možná spatříte elfa, gnóma nebo korrigan.
max. velikost
Ornamenty uvnitř dolmenu, Tumulus na Pierres plates u města Locmariquer.
Nikon F80, Sigma 20 mm F1,8 EX DG Aspherical RF, Fuji Provia
Kdy žil Asterix?
Bretaň, to ale není jen příroda. Jsou to i tamní lidé a jejich kultura. V té je cítit duch ostrovů za kanálem La Mance. Abychom pochopili, proč se Bretaň odlišuje od zbytku Francie, proč bretonština i bretonská hudba zní tak trochu irsky, musíme se podívat do historie. Bretaň bývala osídlena lidmi od pradávna. Podle archeologických nálezů sahá osídlení Bretaně až do paleolitu. Pozdější civilizace po sobě zanechaly pouze vztyčené kamenné stély a my si dnes klademe otazníky jaký měli důvod k tak namáhavé práci. První písemné zprávy o Bretani pocházejí od Římanů. Bretaň byla římskou provincií zvanou Armorica. Samotní Galové po sobě žádné písemnosti nezanechali. Veškeré vědění patřilo druidům, galským kněžím, a ti si jej předávali pouze ústně. Vše, co dnes o Galech víme, víme díky Římanům.
Rozpad římského impéria zapříčinil stažení vojenských jednotek ze všech provincií. V Anglii vypukl mocenský boj mezi kmeny Bretonů a Piktů. Toho využili Anglosasové, kteří snadno obsadili celou Británii i Irsko. Část Bretonů se stáhla do Bretaně.
V roce 1166 připadla Anglii a patřila ji až do začátku 16. století, kdy byla násilně připojena zpět k Francii. Slovo Bretaň pochází od anglického pojmenování Brittany a znamená „Malá Británie“.
Bretonci udržují své tradice a jazyk a podobně jako Korsičané vnímají přidruženost k Francii s nelibostí. Velice dobře si uvědomují ekonomické výhody a nad skutečnou samostatností poloostrova uvažuje jen málokdo. K turistům jsou vstřícní a není to jen pro to, že turistický ruch je jedním z hlavním zdrojem příjmů. Anglicky se v Bretani domluvíte bez problémů.
Co nevynechat?
Památek, přírodních úkazů a jiných cestovatelských lákadel je v Bretani přehršel. Knižní průvodci vás nalákají na nejznámější místa. Na jedny z nejkrásnějších a nejfotogeničtějších vás zavedu i na následujících stranách. Poměrně kvalitním zdrojem inspirací může být také internetová aplikace Google Maps – elektronický atlas zeměkoule tvořený ze satelitních snímků. Turisticky exponovaná místa jsou doslova poseta odkazy na fotografie, která tam pořídili uživatelé internetu.
V Bretani jsem byl dvakrát a pokaždé jsem byl nadšen. Měl jsem to štěstí, že jsem vyzkoušel dva způsoby cestování – automobil a kolo. Při první návštěvě v srpnu 2004 jsem společně s dvěma fotografy cestoval autem a naším cílem bylo vidět a především vyfotografovat nejznámější místa. Díky autu jsme se mohli rychle přesouvat, ale bylo nám dovoleno parkovat pouze na vyhrazených místech. Fotografoval jsem na film a podle toho lehce poznáte snímky z první cesty.
Podruhé jsme s přítelkyní odjeli do Bretaně s cestovní kanceláří v srpnu 2006. Hlavní trasa byla pochopitelně předem daná, ale mezi kempy jsme přejížděli na kolech a bylo čistě na nás, jakou cestu si zvolíme, jaká místa navštívíme a jak dlouho se tam zdržíme. Jízda na kole je asi nejlepší způsob jak poznat krajinu i památky. Silnice jsou úzké, ale řidiči ohleduplní, protože na kole jedoucí Bretonec odbočuje vlevo bez jakéhokoli signálu a zásadně se neohlíží. Fotografie z této cesty jsou pořízeny digitálním fotoaparátem.
Fotografické nádobíčko?
S nadsázkou lze říci, že byste s sebou měli vzít vše, co máte. Rozhodující bude způsob, jakým se budete po Bretani pohybovat. Automobil uveze podstatně víc než vaše záda nebo nosič kola. Na počtu objektivů nešetřete. Širokoúhlá ohniska oceníte v blízkosti menhirů, v interiérech kostelů nebo ve stísněných uličkách měst. Teleobjektiv vám zase naopak přiblíží skalnaté útesy, kroužící racky i vzdálené majáky v moři. Dostatečně stabilní a lehký stativ vám bude oporou při dlouhých časech závěrky v temnotách tumulů a dolmenů. Přechodové filtry srovnají jas oblohy s odraženým světlem od krajiny, polarizační vykreslí mraky a neutrální šedé filtry vykouzlí snové snímky mořských vln. Nezapomeňte na akumulátory a dostatek datového prostoru. Fotografie pravidelně zálohujte, byla by škoda o Bretaň přijít.
Neustálá hrozba deště
I když je Bretaň v letním období poměrně teplá, počasí je nestálé a proměnlivé. Silné větry od moře přináší časté deště. Nebylo výjimkou, že jsme zmokli i třikrát za den. Pokud se probudíte do slunečného dne, je to z fotografického hlediska špatně. Během dopoledne stoupne opar a zhorší se viditelnost. Může se stát, že přijdou i dešťové mraky. Máte-li tu možnost, běžte fotografovat interiéry kostelů nebo si zajděte do kavárny na cidre, což je osvěžující a chmury zahánějící zkvašený mošt. Ranní deštík předznamenává slunečný den s bělostnými mraky na modré obloze. Oblaka se pravděpodobně několikrát stáhnout a vyprší, ale to jen pro to, aby déšť vyčistil vzduch a obloha byla ještě blankytnější.
O obrovském vlivu počasí a světla na výslednou fotografii jsem se přesvědčil při opakované návštěvě Carnacu nebo skalních útesů u města Saint-Guénolé. Krása granitových útesů vynikne ve večerním osvětlení.
max. velikost | max. velikost
Nikon F80, Sigma 28–70 mm F2,8 EX DG Aspherical IF, Fuji Provia | Nikon D200, AF-S Nikkor 18–70mm F3,5–4,5G ED-IF DX
Jak naplánovat trasu?
Při plánování fotovýletu mějte na paměti proměnlivost počasí. Noste deštníky nebo pláštěnky nejen pro sebe, ale i pro své megapixelové (či filmové) miláčky. Mějte vždy v záloze fotografický plán „B“ nebo i „C“ a rozhodujte se až podle počasí. Bretaň není pro cestování autem tak velká a nějaké to euro navíc za projetý benzín vám vynahradí radostný pocit být ve správný čas na správném místě.
Orientace s klasickou mapou je problematická
Mám zkušenost, že i ta největší a nejpodrobnější „plachta“ Bretaně neobsahuje všechny silničky a zkratky. Vyznat se v místních názvech je pro našince velmi složité. Ukazatele jsou dvojjazyčné, každé jméno je uvedeno francouzsky a v bretonštině. Názvy vesnic jsou si velice podobné a nezapamatovatelné. Posuďte sami: Kerguelen, Kergurun, Kerguivit, Kérégart, Kervereret, Kerelec, Kergalec, Kervellec, Keleguer. Bretonci prý cedule otáčejí, aby Francouzi zabloudili. Když jsme cestovali na kolech, ztratili jsme směr i několikrát za den. Používejte satelitní GPS navigaci a snad se neztratíte.
Je libo nocleh?
Pokud vám nevadí ubytování ve vlastních stanech, využijte bohatou síť kempů. Komfortní a čisté sociální vybavení je naprostým standardem. Občas překvapí i velký bazén. Fotografy zajímá především elektrická zásuvka. Pokud se poblíž vašeho stanu zásuvky nenacházejí, určitě je najdeme na sloupcích u stanoviště pro karavany. Nejlevnější formou ubytování je v Camping municipal, což je kemp zřizovaný městy se základním zázemím. Máte-li větší požadavky na komfort, můžete se ubytovat v penzionech nebo hotelích, ale rezervace pokojů často svazují v rozhodování se kam vyrazit.
Klíč k rozpoznání megalitů
Menhir (bretonsky „dlouhý kámen“): vztyčený kámen v krajině. Někdy bývá opracovaný či s vyrytými symboly. Vyskytuje osamoceně nebo ve skupinách, řadách nebo kruzích.
Dolmen (bretonsky „kamenný stůl“): stavba z velkých kamenných bloků postavených na výšku, na kterých jsou umístěny vodorovné kameny, takže vytvářejí jakýsi domeček s chodbou. Dolmeny pravděpodobně sloužili k uložení zesnulých.
Kromlech: seskupení z menhirů do geometrické formace. Může být kruhová nebo hranatá. Nejznámějším příkladem kromlechu je Stonehenge.
Řady (francouzsky alignement): řady mnoha menhirů umístěné v krajině, například u Carnacu
Alee couverte: v severní Bretagni se tak říká chodbě z plochých kamenů složených do obráceného písmene V.
Krásy přírodních menhirů s v ničem nezadají s megality vzniklé lidskou rukou