Portrétní fotografie zasahuje do celé řady žánrů. Můžeme se setkat s portréty reportážními, dokumentárními, erotickými i glamour. Portrétovaný může být zasazen do specifického prostředí, může být zachycen v kontextu s okolní architekturou i při oblíbené činnosti, ale může být od svého okolí i zcela oddělen. Výčet situací a fotografií, kde se setkáváme s portréty, a kdy je sami fotografujeme je nevyčerpatelný. Přesto je vhodné zopakovat si určité základy fotografování tohoto, na první pohled obyčejného, žánru.
S čím fotit?
Na fóru nejen DIGIareny se pravidelně objevují dotazy na techniku nejvhodnější k portrétní fotografii. Protože při focení portrétů je silným výrazovým prostředkem malá hloubka ostrosti, doporučuji použít zrcadlovku (na značce nezáleží), která s vhodným objektivem práci s hloubkou ostrosti umožňuje. Který objektiv je ale ten vhodný? Jelikož fotografujeme portréty ze vzdálenosti 0,5−2 m, volíme většinou kratší teleobjektivy s ohniskovými vzdálenostmi 70−135 mm (ekvivalent kinofilmu), které dovolují fotit jen tvář, případně tvář a ramena. Tabulka shrnuje běžně používaná portrétní ohniska. To samozřejmě neznamená, že nelze vyfotografovat působivý portrét rybím okem.
| Systém | Velikost snímacího pole | portrétní ohnisko (fyzické) |
| DSLR s 4/3 čipem | 18 × 13,5 mm | 35−65 mm |
| DSLR s APS-C čipem | 23,7 × 15,5 (22,7 × 15,1) mm | 50−85 mm |
| DSLR s FF čipem a SLR | 36 × 24 mm | 70−135 mm |
| Střední formát 645 | 45 × 60 mm | 105−200 mm |
Pro získání minimální hloubky ostrosti je vhodné volit objektivy s co nejnižší světelností (co nejmenší clonové číslo), zpravidla F2,8 u zoomů a F1,4−2 u pevných ohnisek. Portrétní fotografové pracují často s pevnými ohnisky, právě kvůli výborné světelnosti. Na zrcadlovky s malým čipem lze použít základní 50mm objektivy, které se prodávají za ceny od 2 000 Kč výše a jsou opticky velmi kvalitní. Srovnávací test tří takovýchto skel jsme před časem publikovali. U zoomů je situace poněkud komplikovanější, protože kvalitní světelný zoom je vcelku drahý, i zde se však dá vybrat, jak ukázala recenze světelného zoomu 24−70 mm, nebo srovnávací recenze základních světelných zoomů.
Ohnisko delší než základní ale fotografové nevolí jen kvůli úhlu zobrazení, ale především proto, že u delších ohnisek dochází k rychlejšímu rozostření scény směrem od roviny zaostření. Na fotografiích níže je portrét exponovaný setovým objektivem (nastaveným na nejdelší ohnisko a nejnižší clonové číslo) a amatérským teleobjektivem. Rozdíly v hloubce ostrosti jsou evidentní.
max. velikost | max. velikost
Ohnisko 50 mm, F5,6 (fotografie byla exponována v šeru s přispěním blesku s korekcí -2 EV) a ohnisko 300 mm, F5,6 (snímek byl exponován na ostrém slunci, tudíž nebyl problém nastavit krátký expoziční čas, jaký virtuální ohnisko 500 mm vyžadovalo; ostré slunce ale na portrétovaném vytvořilo škaredé ostré stíny)
Prakticky to znamená, že při stejné cloně je pozadí na fotografii pořízené ohniskem 70 mm ještě relativně plné detailů, zatímco na ohnisku 300 mm (při stejném poměru zobrazení a stejné cloně) je pozadí již zcela rozostřené (viz ukázkové snímky), což lépe pomáhá izolovat ústřední motiv fotografie. Proto velmi působivé fotografie vznikají s použitím středoformátové zrcadlovky (formáty 6×4,5, 6×6, 6×7 a 6×9), která dovoluje použití delšího fyzického ohniska i na běžné scény.
max. velikost | max. velikost | max. velikost
Z fotografií je zřejmé, že delší fyzické ohnisko dokáže lépe izolovat model od rušivého pozadí; fotografie byly exponovány při cloně F5,6 a ohniscích zleva 70 mm,135 mm a 300 mm