Věda a umění mohou mít mnoho společného. Jedná se o dva obory lidské činnosti, které se odjakživa navzájem inspirují. Jak podnětná může být pro fotografa neurofyziologie? Na to vám odpoví tvorba Erana Gilata.
Eran Gilat vystudoval neurovědy se zaměřením na elektrofyziologii mozku. V současné době působí jako profesor na Institutu biologického výzkumu v Izraeli a soustředí se na vývoj inovativních léčebných metod epilepsie.
Eran Gilat není profesionálním fotografem, leč fotografie je jeho koníčkem už od 13 let. Původně se věnoval fotografování pouličního dění a portrétů. Projekt Life Science, který žánrově spadá do oblasti zátiší, vznikl v podstatě náhodou. Původně se totiž jednalo o „laboratorní“ instalace, které měly studentům pomoci se duševně připravit na setkání s mrtvým lidským tělem. Výsledkem je série uměleckých fotografií balancující na hraně krásy a ošklivosti, nebo chcete-li hnusu.
Gilatův umělecký postup není nikterak novátorský. S poetikou hnusu, pnutím mezi ladnou formou a znepokojujícím obsahem, se v umění setkáváme už řadu století. Namátkou vzpomeňme například uměleckou avantgardu z počátku minulého století, kde bylo zdůrazňování znechucení jedním z hlavních znaků umělecké revolty, ať už se jednalo třebas o dekadenci, futurismus, surrealismus nebo expresionismus. Fascinace ošklivostí a hnusem je nedílnou součástí lidského podvědomí.
Vlevo Pieter Claesz (1627), vpravo Eran Gilat
Gilatova zátiší na první pohled připomenou díla holandských mistrů a jejich precizní práci se šerosvitem. Sám autor však vědomou souvislost odmítá. Jeho hlavní pohnutkou bylo pracovat se skutečnou tkání, zejména „ex vivo“ čili neživou. Preparáty posléze doplnily i celé organismy – od mořských živočichů po savce. Orgány na snímcích nejsou lidského původu, ačkoli médium fotografie diváka k této domněnce přímo svádí. O to jsou Gilatovy obrazy působivější.
Vedle konvenčních rekvizit, které tzv. patří na stůl, jako je autorův oblíbený čínský porcelán, však vynikají znepokojující objekty, které jsou zdrojem významového i emocionálního, potažmo estetického pnutí. Jedná se o výše zmíněné preparáty a organismy a také o prapodivné nástroje, které snímkům dodávají až hororový nádech (Kdo by si nevzpomněl na Hannibala Lectera?). Jak sám autor přiznává, právě jeho záliba ve sbírání starého lékařského náčiní byla impulzem k opuštění „sterilního laboratorního“ pojetí zátiší směrem k artistnějšímu obrazu.
Scény na záběru jsou očividně pečlivě komponované, někde je hierarchie, uspořádání jednotlivých objektů, třebas i pomocí schránek a starých lékařských kufříků dokonce významným kompozičním prvkem. Gilat tak dle svých slov poukazuje na podobnost mezi uměleckou a vědeckou metodologií.
Na některých fotografiích doplňuje Gilat své instalace nahým ženským tělem, které se leckdy dokonce stává ústředním objektem – místo klasického zátiší nám nabízí zákoutí tělesná a v některých případech přechází až k žánru portrétu/aktu. Tam kde se Gilat drží původního konceptu a lidské tělo je pouze významovým doplňkem – erotika a smrt je uhrančivé spojení, vznikají opravdu vizuálně silné snímky, tam kde zabírá tělo větší část obrazu, umělecká výpověď slábne. Ostatně posuďte sami.
Kdo je Eran Gilat
Neurobiolog a fotograf-samouk. Studoval biologii na Hebrejské univerzitě v Jeruzalémě a na Izraelském technologickém institutu. Postgraduální studia završil v New Yorku na Albert Einstein College of Medicine, kde se věnoval neurovědám. V současnosti působí jako profesor v Institutu biologického výzkumu v Izraeli.
Jeho projekt Life Science byl poprvé představen na fotografickém festivalu v New Yorku v roce 2011. Od té doby byla tato fotografická série vystavena na festivalech v Lodži, Arles, Athénách aj. a prezentován ve významných galeriích v Izraeli, JAR, Londýně, Bostonu, New Yorku atd. Za svou tvorbu získal Eran Gilat také několik prestižních ocenění.
Na Indiegogo v současné době probíhá kampaň na podporu knižního vydání projektu Life Science.
Autorem všech fotografií (vyjma malby zátiší P. Claesze) je Eran Gilat.
[Zdroj: Artes Magazine, Slate]