Fotografie: autorské právo a právo na ochranu osobnosti

Tam, kde si vy jen kupujete rohlík na svačinu, vidí právník ústní uzavření kupní smlouvy (ještě ke všemu spotřebitelské) a podobné je to i ve světě fotografií. Ať už jste profesionálem, který se špičkovou zrcadlovkou a bohatou softwarovou výbavou svého počítače tvoří vpravdě umělecká díla, nebo obyčejným člověkem, co fotí mobilem večer v hospodě, bezděky dáváte vzniknout určitým právům a právně relevantním situacím.

Na tyto situace více či méně pamatují některé zákony. Zajímat by vás měl především zákon č. 121/2000 Sb., autorský zákon, zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník a konečně v některých situacích i zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů. Tyto předpisy také rámcově vymezují rozsah tohoto článku. Aniž bychom zabíhali do složité terminologie, vysvětlíme si fungování autorských práv ve vztahu k fotografiím, rozdíl mezi osobnostními a majetkovými právy, možnosti užití fotografií na základě licencí apod.

Fotka je autorským dílem

Aby nedošlo k nějakým chybným interpretacím, je nutné udělat si pořádek v několika základních pojmech. Kupříkladu je dobré vědět, že fotografie skutečně je „výsledkem tvůrčí činnosti autora“ a je vyjádřena v „objektivně vnímatelné podobě včetně podoby elektronické, trvale nebo dočasně, bez ohledu na (…) rozsah, účel nebo význam“, a tedy je autorským dílem ve smyslu autorského zákona. Proto je možné ustanovení tohoto zákona na fotografie vztáhnout.

Autorské právo má dvě složky: osobnostní a majetková práva. Osobnostní práva zahrnují právo autora rozhodnout o zveřejnění svého díla, osobovat si autorství včetně práva rozhodnout, zda má být uvedeno právo na nedotknutelnost díla atp. Podstatné je, že osobnostních práv se autor nemůže vzdát, jsou nepřevoditelná a zanikají smrtí autora. Ochrana těchto práv však trvá i po smrti: nikdo si nesmí osobovat autorství k dílu zemřelého autora, toto dílo musí být užito jen způsobem nesnižujícím jeho hodnotu, a pokud nejde o dílo anonymní, musí být uveden jeho autor.

Majetková práva a výdělek

Majetková práva zahrnují právo dílo užít, případně dát souhlas s užitím díla jiné osobě. Slovo „užít“ je zde termínem, jehož obsah je vymezen v zákoně demonstrativně, tj. mimo vyjmenované možnosti užití díla lze dílo užít i jinak. Mezi užití autorský zákon řadí rozmnožování, rozšiřování, pronájem, půjčování a vystavování díla a jeho sdělování veřejnosti. Aniž byste se museli zabývat složitými definicemi, zásadně (tzn. až na výjimky) můžete něco se svým dílem udělat jen a pouze vy. Majetková práva smrtí autora nezanikají, stane se tak až po 70 letech (v případě spoluautorství se doba počítá od smrti spoluautora, který ostatní přežil).

Podobně jako osobnostní práva jsou i práva majetková nepřevoditelná, jsou však předmětem dědictví – v případě, že je dědiců více, zachází se s nimi obdobně jako se spoluautory. Zajímavostí jsou majetková práva k dílu, které nebylo zveřejněno a k němuž uplynula doba trvání majetkových práv. Prvnímu, kdo takovéto dílo zveřejní, vznikají výlučná majetková práva ve stejném rozsahu, v jakém by je měl autor díla, pokud by jeho majetková práva ještě trvala, a to na 25 let (počítáno od prvního dne roku následujícího po roce, v němž došlo ke zveřejnění díla).

Důležitější pro fotografa ale bude, že majetková práva souvisejí s licencemi a ty zase s odměnou. Licence je právo dílo užít ve stanoveném rozsahu a zpravidla za sjednanou odměnu. Nejde však o nic fyzického, licencí se nazývá oprávnění, které autor udělí druhé osobě prostřednictvím licenční smlouvy. Smlouva standardně nevyžaduje písemnou formu, pouze v případě, kdy je licence výhradní (tento pojem si vysvětlíme později).

Chraňte sebe, respektujte druhé

Nejasnosti kolem fungování autorských práv se pojí už s jejich vznikem. V českém právním prostředí vzniká autorské právo k dílu v okamžiku, kdy je toto dílo vytvořeno v jakékoli objektivně vnímatelné podobě. Není tedy chráněna vaše myšlenka, jak vyfotit určitou momentku, ale jakmile tato fotka vznikne – třeba i uložena v digitální podobě na paměťové kartě vašeho fotoaparátu – už se na ni vztahuje autorskoprávní ochrana.

Pokud chcete, klidně si na takový snímek můžete přimalovat známý znak ©, ten totiž sám o sobě nemá žádný právně relevantní význam, vyjadřuje skutečnost, která platí i bez jeho přítomnosti. Abyste tedy vy se svými fotkami požívali autorskoprávní ochrany, není potřeba nikde nic hlásit nebo registrovat, případně fotky zveřejňovat. To je rozdíl třeba oproti USA, kde se pro ochranu díla vyžaduje jeho zveřejnění.

Nemůžete všechno

Samozřejmě tohle platí i naopak, tedy chráněna jsou díla i všech ostatních, nejen ta vaše. Takhle napsáno to zní hloupě samozřejmě, ale každodenní realita v prostředí internetu vypadá jinak. Když někdo zveřejní na webu své fotky, nedává tím automaticky souhlas k jejich otevřenému používání. Pokud vás zajímá, co se děje po právní stránce, jde o tzv. sdělování díla veřejnosti podle § 18 odst. 2 autorského zákona; osobitě je to formulováno jako „zpřístupnění díla veřejnosti způsobem, že kdokoli může mít k němu přístup na místě a v čase podle své vlastní volby zejména počítačovou nebo obdobnou sítí“.

Jestliže k tomu autor nedá svolení (například nějakou licencí typu Creative Commons), nelze takové fotky dále použít, například je zveřejnit na svém webu, použít v koláži atp. Nestačí ani uvést autora a/nebo odkaz na původní umístění souboru, jak se mnozí mylně domnívají. Výjimkou jsou jen tzv. volná užití díla: např. si fotku můžete stáhnout a použít jako tapetu plochy. Mezi volná užití patří i specifické výjimky, jako užití díla v rámci propagace výstavy či zpravodajství nebo užití coby součást výuky či třeba náboženských obřadů. Zpravidla je podmínkou volného užití díla odůvodněná míra a absence nějakého hospodářského prospěchu.

Fotky jako zdroj peněz

Jestliže budete chtít nějaké autorské dílo použít, nebo – ještě lépe – bude chtít někdo dílo vaše, budete potřebovat sjednat licenční smlouvu. Pro vyčerpávající informace nahlédněte do § 46 a násl. Autorského zákona, zde se ale základy dozvíte. Předně si rozmyslete, zda udělíte licenci výhradní, nebo nevýhradní. Není-li sjednáno jinak, má se za to, že je licence nevýhradní, v tom případě můžete k danému dílu dále poskytovat licence podle své vůle. Výhradní licence naopak znamená, že ji nesmíte již s nikým dalším sjednat, a dokonce že sami nesmíte užít dílo způsobem, k jakému jste výhradní licenci udělili. Je nabíledni, že za takovou licenci budete požadovat citelně vyšší odměnu.

Licenci nemusíte udělit jen ke všem způsobům užití a neomezeně – se smluvním partnerem se můžete dohodnout na určitých mantinelech. Můžete se třeba konkrétně domluvit, že vaši fotografii je možné použít jen pro obal na sušenky prodávané na území České republiky; někomu jinému pak třeba k téže fotografii poskytnete oprávnění užít ji jako motiv na 10 tisíc papírových dárkových taštiček prodávaných na Slovensku.

V každém případě v licenční smlouvě zásadně musí být dohodnuta výše odměny nebo aspoň stanoven způsob jejího určení. Výjimkou je situace, kdy se výslovně dohodne poskytnutí bezúplatné licence, nebo je-li z jednání smluvních stran patrná vůle stran uzavřít smlouvu úplatně i bez určení výše odměny – ta se pak stanoví podle výše obvyklé v době uzavření smlouvy a úměrně jejím podmínkám.

Pokud si vzpomenete na vymezení díla v úvodu článku, asi vás napadne, že takových „výsledků tvůrčí činnosti autora“ je kolem vás neuvěřitelné množství: od soch přes billboardy až po samotné budovy. Ze všeho, co zatím bylo uvedeno, byste mohli nabýt pocitu, že focením takových děl vlastně dochází k jejich užití (vytváříte rozmnoženinu díla), takže celou svoji fotografickou výbavu můžete klidně vyhodit z okna. Naštěstí tomu tak není.

Na tyto situace pamatuje § 33 autorského zákona, které dovoluje „zaznamenat nebo vyjádřit“ dílo, které je „trvale umístěno na náměstí, ulici, v parku, na veřejných cestách nebo na jiném veřejném prostranství“. Zaslouží doplnit, že „je-li to možné, je nutno uvést jméno autora (…) a dále název díla a umístění“. Je jasné, že pokud budete fotit město z ptačí perspektivy, nebudete uvádět každé ze stovek děl, které tak zaznamenáte, ale u fotografie konkrétního díla se to hodí. Nezapomeňte také na to, že díla vystavená mimo veřejná prostranství nemusí být dovoleno fotit – za zeptání v takové situaci nic nedáte a můžete si ušetřit další problémy.

Lidé jsou potíž

Vše se komplikuje ve chvíli, kdy fotografujete lidi. Ochrana osobnosti je v tomto ohledu velmi silná, její konkrétní vymezení najdete v § 12 občanského zákoníku. Ve stručnosti fotky týkající se fyzické osoby smějí být pořízeny jen s jejím souhlasem. Výjimkou je jejich užití k úředním účelům na základě zákona; mimo to lze fotografie pořídit přiměřeným způsobem i pro vědecké a umělecké účely a pro účely zpravodajství – takové použití však nesmí být v rozporu s oprávněnými zájmy fyzické osoby. Povšimněte si neurčitých formulací a mějte na paměti, že ve sporných případech se může stát, že poslední slovo bude mít až soud, což asi obvykle nechcete. Samozřejmě můžete fotografované osoby přesvědčit, že vám jde o umělecké záměry, ale mnohem jistější je opatřit si jejich souhlas.

Pamatujte také na to, že souhlas potřebujete i v případě, kdy fotky nebudete zveřejňovat – zákon takovou situaci nehodnotí odlišně. Nejhorší možná situace je na hromadných akcích, kde reálně není možné opatřit si souhlas fotografovaných osob. Na druhou stranu v takovém případě zpravidla fotíte buď v rámci zpravodajství z nějaké akce, nebo s nějakým uměleckým záměrem, problém by tedy neměl nastat.

Model release

Ještě jiná situace je, když fotíte cíleně konkrétní osoby se záměrem výsledné fotky dále použít, například prodat fotobance apod. V takovém případě zcela určitě potřebujete souhlas fotografovaných osob – nakonec samy fotobanky po vás zpravidla budou vyžadovat potvrzení, že takový souhlas máte. Ten se označuje názvem model release, což není právní pojem, ale jen pojmenování pro souhlas osoby s pořízením a dalším užitím její podobizny. Ideálně budete chtít v model release také vymezit rozsah použití podobizny a odměnu pro modely.

Výjimkou je případ, kdy osoba na snímku absolutně nejde poznat – tím si však musíte být naprosto jisti, a i tak je v každém případě sjednání model release lepší variantou. Model release nebudete potřebovat v případě zemřelé osoby, která nemá žijícího manžela, partnera, děti nebo rodiče – těm by podle § 15 občanského zákoníku náleželo uplatňovat právo na ochranu osobnosti.

Obecně u fotografie platí to samé, co všude jinde: pamatujte na svoje práva a nenarušujte práva jiných. Vaše fotografie jsou vaším autorským dílem a jako takové jsou chráněny. Určité ochrany mohou ale požívat také objekty, které fotíte, ať už to jsou domy, nebo lidé. Pokud si nejste jisti, ptejte se, pokud to je možné, mějte všechno napsané a podepsané.

Článek byl převzat z časopisu DIGIfoto