Svět a světlo mají stejný jazykový kořen, a to nejen v češtině, ale také v dalších jazycích. Touto myšlenkou začíná Jan Patočka, ale také Jan Sokol, své pojednání o tom, co je svět a jak ho můžeme poznávat.
Svět je to, na co svítí světlo, tedy to, co můžeme vidět. Uvažovat cokoli, co je zraku nedostupné jako kategorii světa bylo pro starověkého člověka nezajímavé a nepochopitelné. V tomto ohledu se nabízejí přitom dvě nesmírně zajímavá témata k úvaze.
Předně to, co poznáváme zrakem, tedy primárním detektorem světa, tvoří nesmírně malou výseč toho, co „vidíme“ – od bakterií až po galaxie, to vše jsou věci, které okem vidět nemůžeme, ale vidíme je díky světlu, byť třeba i jiné vlnové délky. A je samozřejmě relevantní otázkou, zda například o obrazu z elektronového mikroskopu můžeme uvažovat tak, že se díváme, když nosičem informací nejsou fotony, ale jiné částice.
Druhé téma je také zajímavé totiž proto, že fotografie je v tomto ohledu zjevovatelem a zachycovatelem světa. Jestliže svět je to, co je vidět díky světlu, tak fotografie, která není ničím jiným než malováním světlem, jako by v této rovně měla jisté umělecké privilegium. Zachycuje fenomény takové, jaké jsou, respektive takové, jak se zjevují fotografovi.
Ante portam inferam, foto: Kubislav5
Jestliže by se mělo najít umění, které ukazuje, jakým způsobem funguje fenomenologická filozofie, pak právě fotografování je jejím dobrým příkladem. Obratem k subjektu vidoucího, v proměnlivosti, selektivním výběru toho, co se ukáže. V tom, že každý divák může vidět něco trochu jiného, do zachyceného totiž vždy projektuje sám sebe, poznává na základě své vlastní zkušenosti a situace.
Snímek Ante portam inferam, zachycuje právě takové zachycení světa, které souzní s myšlenkovým světem autora, kterým je Kubislav5. Ono souznění se přitom může projevovat různě – od výběru látky k focení, přes zpracování a kompozici, po postprodukci až zvolený název. To vše je součástí onoho specifického pohlížení na svět, hraní si se světlem, a vyprávění příběhu o tom, jaký svět je.
Gratuluji autorovi snímku a dovoluji si pozvat na prohlídku dalších zajímavých fotografií uplynulého týdne.
Pro milovníky polární záře je určený severský snímek ... ZRCADLO ..., který si hraje s barvami, odrazy, jde až téměř na hranu nereálnosti celého snímku. Autorem je miiiba.
...ZRCADLO..., foto: miiiba
O tom, jak různě lze vykládat obsah fotografie se lze přesvědčit na příkladu fotografie Za oknom, která může mít intepretaci hororovou, ale je i běžně dokumentaristická, hravá, saunovací,… Každý si může do dvojice opřených rukou promítnout to, co se mu aktuálně honí hlavou. Autorem je Karol Ox.
Nekonečno je něčím s čím má řada lidí potíže. A to si ještě vše můžeme nezkomplikovat tím, že v matematice jsou nekonečna různě mohutná a fyzikální nekonečno není vůbec matematické, že potenciální není aktuální. Jedno takové subjektivně prožívané a viděné zachycuje snímek Do nekonečna od Dirtmaniak.
A na závěr ještě jeden snímek reflektující aktuální klimatické podmínky. Atrsakr nabízí namodralý pohled s názvem z ledu.