Je zajímavé sledovat, jak v dějinách často nepatrná náhoda či maličkost zcela změnili děj příběhu. Stačila jedna bouře, špatný horoskop nebo nevěrná manželka a historické události najednou nabrali zcela jiný směr, než by se mohlo v původní perspektivě jevit jako rozumné a očekávatelné.
A podobné to je i osobních příbězích jednotlivých domů i lidí. Žijí v kontaktu se svým okolím – okolí ovlivňuje je samotné a oni zase ho. Tak se stává každý člověk spolutvůrcem světa kolem sebe. A dům spolutvoří zase městkou kulturu, dech a duch místa. Často je těžké říci, proč se nám to které místo líbí či nikoli, stejně tak, proč je nám někdo sympatický více či méně.
Stačí jen málo a se skvostu kultury či baviče davů se stane nechtěná troska. Začátky jsou přitom často úplně nenápadné a přechod od lesku k úpadku často odstartuje naprostá banalita. A přesto se podaří – čas od času – najít nový způsob, jak již odepsaný objekt znovu učinit hodnotným a smysluplným. Jakoby kultura ve které žijeme cítila, že úpadek či odchod čehokoli krásného je ztráta také pro ni samotnou.
Často se mluví o kultuře humanismu, kdy zvláštní zřetel klademe na každého jednotlivého člověka, avšak myslím, že je to obecnější jev – touha po zachování a růstu kultury, lidství či krásna. Sociologický přístup v religionistice říká, že náboženství jsou obecně dobrá pro společnost, protože vyvolávají potřebu kultury a její zachování v nejširším smyslu slova tohoto pojmu. Nevím, zda jsou k tomu potřebná či užitečná náboženství, ale jisté je, že čas od času se může z baráku na odstřel stát skvost města – stačí jen vůle, práce, odhodlání a trocha štěstí.
Barák na vodstřel; foto tomaserban
A právě taková může být výpověď i dnešní fotografie (dvou) týdne – barák na vodstřel. Gratuluji a autorovi s nikem tomaserban a dovolím si pozvat ještě na několik zajímavých snímků uplynulých čtrnácti dní.
Zvláště fotografie domácího typu mají často funkci paměti událostí. Jakoby je zachytili a uchovali pro další okamžiky. O to cennější je fotografie, která uchovává příběh zcela univerzální a která vzpomínky dokáže u každého diváka nasměrovat někam jinam. Právě takový je snímek Příběh kytarový… od chloor.
Příběh kytarový …; foto chloor
Je těžké nějak zachytit radost a důvěru a přitom nezobrazit člověka. Abstraktní hra se stíny s názvem … se o to způsobem poměrně zajímavým snaží. A nutno říci, že způsobem, který stojí alespoň za krátké zastavení.
...; foto mila...
Slovo okno má celou řadu významů. Od architektonického prvku až po výpadek paměti. Fotografie Okno od n o x, se těchto významů snaží ukázat vícero. A svou koncepcí by mohla zapadat do existencialistické fotografie – jaký je smysl života, který se zvolna odpařuje, jako dým z cigarety? Nebylo by snazší se posunout do prostoru bez omezení, do světa světel a volných pádů?
Okno; foto n o x
Tématicky navazující je snímek se zajímavou kompozicí i výbornou prací se světlem, který ukazuje, že nápaditost je něco, co by mělo být každému fotografovi vlastní. V zajetí komplexů od michael94 touto invencí rozhodně nešetří.
V zajetí komplexů; foto michael94
O tom, že stačí chybějící maličkost a příběh najednou přestane dávat smysl rozhodně svědčí i snímek Plážový volejbal, jehož autorkou je Eva Skaláková. Jistě je zde vidět krásná kompozice, výborný záběr dynamiky pohybu, originálně se pohybující pták. Ale to co donutí diváka se nad fotografií zamyslet je právě chybějící míč. Jako něco co celou situaci dělá nezvyklou až absurdní.
Plážový volejbal; EvaSkalak