Snímek o životních dilematech, dvojím životě a padouchovi i světci v nás.
Vnímání existence dvou světů nebo dokonce dvou životů má nesmírně dlouhou tradici, která sahá až k prvním organizovaným společnostem.
Ty oddělují svět mýtu a svět skutečný, byť s nejasnou dělicí čarou, ale alespoň trváním, existencí, významem. Na jedné straně jakoby existoval svět bohů a na straně druhé svět lidí. Řekové pak božstva umístili na Olymp.
Tím jim vyhradili jejich vlastní svět, ze kterého je to většinou daleko od běžných starostí lidí. Žít dva životy může být stejně dobře pozitivním, jako negativním jevem. Tak jsou známé případy, kdy osoby často kritizované za měkkost či kolaboraci svým přístupem zachraňovali desítky nebo stovky lidí. To jistě nijak nevylučuje existenci osob, které dvojí život žijí právě s ohledem na nějaké podlosti a zákeřnosti.
To, co je důležité, je, že mezi oběma světy či životními rovinami lze přecházet a k tomuto přecházení skutečně dochází. Tak ministerský předseda Rudolf Beran stanul před nacistickým soudem nebo bohové z Olympu vstoupili do sporů při Odysseově cestě domů. Dva světy jsou tak spíše schématickým než fundamentálně pevným konceptem, který člověku umožňuje snadnou orientaci, ale současně mu zamlží existenci přechodové šedé zóny.
Snímek Dva světy s tímto motivem pracuje skutečně aktivně. Je zde černá a bílá, jako archetypy základního morálního diferenciálu, je zde svět vody a souše, sněhu a tekuté vody. Ale pak jsou zde prvky jemnější – jakkoli labutě na břeh nejdou, drobné ptactvo se mezi oběma světy přemísťuje, až na holuby, pro které je zapovězena voda. Jakoby autor chtěl říci, že většina lidí není ani labutí ani holubem, ale lavírujícím, váhajícím, hledajícím zbytkem, který se rozhoduje podle řady složitých subjektivních i objektivních kritérií.
Skutečně světců i zloduchů chodí po zemi málo. Většina z nás volně přelétává tu z pozice nekomfortní zimy a ohrožení člověkem do pohodlné a teplé vody, ovšem bez dostatku skutečného pokrmu. Pro co se rozhodneme, není většinou dílem racionální či etické analýzy, ale pocitu a konkrétní nabídky.
Gratuluji autorovi fotografie, kterým je Dirtmaniak k snímku, který je obsahově, kompozičně, ale také nápadem a technikou provedení výborně vytvořený, hravý a vtipný a dovoluji si pozvat na prohlídku dalších zajímavých obrazů z uplynulého týdne.
Shimmell opět nabízí pozoruhodný a kompozičně zdařilý pohled na interakci člověk a architektury, znovu (již téměř tradičně) doplněný o zvíře, kterým je tentokráte pes. Snímek ukazuje, kolik zajímavých a tvůrčích možností může nabídnout obyčejný podchod. Nese název ven., jako by chtěl odkazovat někam nad sebe, do říše stínů zábradlí a divákovy fantasie.
Také PetraPet pokračuje v kontinuální tvorbě, byť cestopisné a prostor v okolí Zdi nářků dokumentuje či reinterpretuje dalším kamínkem do mozaiky vlastního specifického vidění světa. Fotografie nese název Rabínn u Zdi nářků.
Rabínn u Zdi nářků, foto: PetraPet
Překážky jsou pěknou černobílou reflexí toho, že opět minulý týden začalo sněžit a zima se objevila nejen na horách, ale také ve městech a nížinách. Autorem je Balian.
Překážky, foto: Balian
Z atmosférického či klimatického podnětu vychází také Cestou z Luže, avšak místo sněhu nabízí čarokrásný pohled na námrazu, který zachytil petrpaz.
Cestou z Luže, foto: petrpaz