Segway jsou zařízeními kontroverzními ve městech sami o sobě. Co teprve, když se k nim přidá déšť a slušivá helma? Tato kombinace pak vykouzlí velmi zajímavou scenérii na jinak všední ulici.
O Segway vozítcích se hovoří již od jejich postupného rozšiřování a toto téma stále vyvolává kontroverze. Je to dopravní prostředek, který umožňuje rychle projít město jako chodec, a přitom se pohodlně pokochat?
Nebo jde o stroj ohrožující a omezující chodce, který nedává žádný relevantní zážitek Známá esej hovoří o inženýrovi, který chtěl vybudovat lanovku na horu, aby se krásným pohledem mohl kochat každý a nemusel přitom jít pěší cestou. Brzy však zjistil, že pohled není dán jen místem rozhledu, ale především zážitkem z cesty samotné. Bez ní, jakoby neexistoval rozhled a zážitek z něj. Proto se můžeme setkat s tvrzením, že i cesta je cíl.
A právě to je jeden z bodů diskusí okolo elektrických vozítek. Vážnějším hlediskem je, že omezují chodce, kteří přicházejí o své zážitky a prožitky, když dochází k splývání chodníků a silnic. Osobně se domnívám, že Segway působí paradoxně až směšně vždy. Navyy ukazuje, že vše může dostat ještě mnohem zajímavější kontury, když začne pršet, neboť kombinace helmy (nutného bezpečnostního prvku) a pláštěnek vytváří kompozici téměř vojenskou.
dva v ulicích, foto: navyy
Uprostřed města, ve stínu stromu se tak prohání dva lidé na vozítku, jako z vojenského futuristického filmu. Jen puška jim chybí. Nejedou přitom spolu, nemohou si povídat, jsou izolovaní od sebe stejně, jako od chodců když projíždějí náměstím. Město je místem, kde hovoříme o veřejném prostoru, sociálních interakcích lidí, kteří se v něm nacházejí. A dvojce jezdců se z tohoto rámce ve své samotě vymyká.
Gratuluji autorovi k podařenému snímku, nesoucímu název dva v ulicích s nápaditou kompozicí, který díky černobílému provedení působí lépe a emočně intenzivněji, než kdyby byl barevný, a dovoluji si pozvat na prohlídku dalších zajímavých fotografií uplynulého týdne.
Pokud máte rádi fotografie architektury a sport, pak lze jistě doporučit snímek, který pořídila Azhar na berlínském stadionu s prostým názvem II. Širokoúhlé panoramatické provedení poskytuje zážitek z prostoru a dává nahlédnout do duše architekta, co stavbou zamýšlel říci divákům sportovních klání.
II., foto: Azhar
Snímky pana Adamce má většina z nás spojené s krajinářským zasazením, ranní mlhou a prostředím především kroměřížským. Tentokráte ale nabízí pohled na sport, i když svoji míru fantazie, tajemna, nápadu a precizního provedení si ponechává také zde. Fotografie podání ukazuje tenisky tenistky a její stín.
Podání, foto: Adamec
Kristyna_d nabízí zajímavý pohled na ženskou portrétní fotografii na černobílém snímku Thrill me, baby - Sveď mě! 6/2014, kde zaujme – mimo jiné – téměř cyklické zachycení vlasů slečny.
Thrill me, baby – Sveď mě! 6/2014, foto: kristyna d
A na závěr ještě jeden pohled na sport a krajinu. Tentokráte v podání tchmes a snímku z Krkonoš... Zachycuje dvojici cyklistů, kteří společně zažívají tutéž námahu, krajinu, kontext. Jaký rozdíl oproti Segway.
z Krkonoš, foto: tchmes