DIGIarena.e15.cz

Fotografie týdne: Hands aneb tajemství za zády

O smyslu opakování a o tom, co člověk schovává za zády. Myšlenka, že pro člověka je vhodná modlitba, která se pravidelně opakuje je nesmírně stará a v zásadě je možné se s ní setkat v téměř každém náboženství

Křesťanství například svoji nejznámější repetiční modlitbu – růženec – relativně dlouho neznalo. Mniši měli za povinnost se každý den pomodlit půl druhého sta žalmů, což bylo vnímáno jako určité kompendium duchovního života.

Kdo zná žalmy tak ví, že jde o soubor textů natolik komplexní, že do každé lidské situace jeden nebo dva dobře zapadnou a člověka nějakým způsobem posunou. Modlit se sto padesát žalmů ale nebylo snadné ani časově ani intelektuálně – člověk je buď musel číst, ale pak za celý den nic jiného neudělal a knih bylo málo, nebo si je musel zapamatovat, což vzhledem k jejich rozsahu byl úkol také náročný a ne pro každého možný. Tak došlo k tomu, že soubor textů, které se opakovaly každodenně, byly nahrazené krátkými modlitbami, které obsahují jen drobnou vsuvku.

Opakující se modlitby mají určitý formační charakter. Člověk, který je s konkrétními slovy v neustálém kontaktu se jimi nechává proměňovat, neboť se stávají součástí jeho vlastní kultury, podobně jako nás formuje jazyk nebo architektura. Je zde ale také rozměr rituálně terapeutický – i když se svět mění, ony modlitby jsou stále stejné, jde o něco, na co se lze spolehnout, s čím lze počítat jako s určitou neměnností či konstantou. Jsou tak většinou jen pozadím, na kterém běží vlastní myšlenky.

Klepněte pro větší obrázek
Hands, foto: MarcelKolacek

Snímek Hands zachycuje muže, který má za zády v rukou misbahu. Za zády zde pak není jen přísně lokalizační určení, ale především vysvětlení celkového postoje – jde o přístup, který na první pohled není vidět, kterým se nechlubí, ale který představuje to, čím skutečně je. Jeho modlitba rozjímající nad 99 jmény Alláha, je pevnou součástí jeho integrity, byť ne třeba stavěné na odiv druhým.

Snímek tak pracuje s fenoménem tajemství, které má člověk – co je to, co si neseme za zády, nechceme to ukazovat druhým a současně to vytváří a formuje nás samotné? To jsou jen některé otázky, které snímek Marcela Koláčka vyvolává a dává tak prostor pro zamyšlení se každému divákovi.

Gratuluji autorovi snímku a dovolím si pozvat na prohlídku dalších zajímavých fotografií uplynulého týdne.

Stakotr nabízí pohled na lva v jeho přirozeném prostředí – ve stepi v Serengeti – jak čeká na kořist. Trpělivě čeká, rozhlíží se, stojí uprostřed větru. Jakoby titul krále zvířat nenosil nadarmo, ukazuje, že nejde jen o sílu, ale také o celkový charakter této kočkovité šelmy. Název je prozaický, totiž lev.

Klepněte pro větší obrázek
Lev, foto: stakotr

Snímek jeseň melancholická... v sobě kombinuje větší množství vrstev a rovin, takže lze říci, že více než objektivní realitu dokumentaristického střihu zachycuje vnitřní svět a emoce fotografa, kterým je Gabriel Mego.

Klepněte pro větší obrázek
jeseň melancholická, foto: Gabriel Mego

Tři .. je snímkem s nádechem pozdního léta a přímo vybízí k fantazii a konstrukcím různého druhu: „Znají se?“, „Co jsou zač?“, „Jde o náhodné setkání?“… Přitom autorka, kterou je Ilonag3 pracuje s tématem rublevovským, téměř mystickým.

Klepněte pro větší obrázek
Tři, foto: ilonag3

Na závěr ještě jeden pohled na léto, tentokrát od oko-nomada, který je zaměřený na život na ulici, sociální dynamiku a interakci. Nese název příliš hlučná samota ... a člověka vede k novému promýšlení konceptu nezávislého měšťáctví v jedenadvacátém století.

Klepněte pro větší obrázek
příliš hlučná samota, foto: oko-nomada
Další článek




celkem 3 komentáře

Nejnovější komentáře

Misbahu; hezky napsane a vyfocene; i aktualn… khonsun 1. 12. 2015, 21:48
Petr Lunak a jeho psi dnes nebudou ? vemenooo 1. 12. 2015, 21:46
V prvom rade ďakujem za výber mojej fotograf… Gabriel Mego 1. 12. 2015, 08:46

Další podobné články

Fotografie týdne: S holubem na cestách

Fotografie týdne: S holubem na cestách

O překvapivém pohledu na svět a pozvánce do světa fotografie. Základní myšlenkou fenomenologie, tak jak o ní uvažuje Jan Patočka je, že věci ve světě se nám nikdy nezjevují cele a úplně. Vynořují se postupně, jejich pochopení je vždy ovlivněné tím, jak se zrovna cítíme, co vidíme, jací jsme.

Metropolitní muzeum zveřejnilo na 375 000 uměleckých kusů k volnému užití

Metropolitní muzeum zveřejnilo na 375 000 uměleckých kusů k volnému užití

První číslo magazínu Scene od Hipstamaticu je tady

První číslo magazínu Scene od Hipstamaticu je tady

Hipstamatic je jedna z neoblíbenějších mobilních foto aplikací. Její tvůrci vydávali i magazín o mobilní fotografii Snap, který nyní překřtili na Scene. Podívejte se, co nabízí jeho první číslo.

Fotografie týdne: tečka

Fotografie týdne: tečka

O vězeních a hradbách, která si vytváříme v sobě samých a strachu, který rozmotává ostnaté dráty. Karel Kryl ve své písni Karavana mraků mluví o městě, ve kterém je řád a pro každého práce, ale současně to není prostor k žití. Je obehnaný zdí nesvobody a totality.

Podívejte se na pravděpodobně první selfie fotografii na světě

Podívejte se na pravděpodobně první selfie fotografii na světě

Za popularizací focení tzv. selfíček mohou zejména mobilní telefony 21. století. Věděli jste ale, že nejstarší dochovaná selfie fotografie prokazatelně pořízená z ruky se datuje už k roku 1909?

Fotografie týdne: Ante portam inferam

Fotografie týdne: Ante portam inferam

Svět a světlo mají stejný jazykový kořen, a to nejen v češtině, ale také v dalších jazycích. Touto myšlenkou začíná Jan Patočka, ale také Jan Sokol, své pojednání o tom, co je svět a jak ho můžeme poznávat.

Fotografie týdne: komunikace v mlze

Fotografie týdne: komunikace v mlze

Snímek o tom, jak těžké může být porozumění druhému a co to znamená vstoupit do dialogu. Slovo komunikace a komunita mají společný jazykový původ a rozhodně není bez zajímavosti se na něj podívat.

Rentgenová fotografie v praxi

Rentgenová fotografie v praxi