Staré české přísloví říká, že bez práce nejsou koláče. Ve fotografování může být tou prací hledání zajímavého námětu, práce se světlem, rozmýšlení kompozice, studium. V podstatě téměř cokoli. Píše se o tom, že velkým problémem české žurnalistiky je neochota lidí si za obsah zaplatit. Těžko může vydavatel platit autora pravidelných sloupků, které by vycházeli jednou za čtrnáct dní jako zaměstnance na plný úvazek. Průměrný totiž, musí psát článek (téměř) každý den, být pohotový, aktuální a... nutně často povrchní. Nemá čas ani prostor si věci lépe promýšlet, podívat se na ně z druhé strany, jít pod povrch. Honba za kvantitou implikuje přiměřenou nekvalitu.
Dnešní fotografie týdne jde ale pod povrch viditelného a to doslova. Fotografie pořízená v rybníku zachycuje to, co běžný kolemjdoucí nemůže vidět. Vnitřní život této nádrže. Ryby v jejich přirozeném prostředí. Tím nám poodhaluje jejich tajemství. Snímek může být alegorií na pohled na myšlenky nějakého člověka přímo v jeho hlavně. Pohled na živý, dynamický proces je vždy velmi vzrušující a zajímavý, to nejlepší ale je, dívat se nikoli na něj, ale do něj.
Přitom ukazuje možná ještě na jednu drobnost. Dostat se pod povrch není obvykle vůbec snadné, vyžaduje to trpělivost a nemalou námahu. Stejně tak i hledání. Dnešní fotografie týdne je tak ukázkou toho, že se tato námaha vyplácí; i věci, které se možná někdy nepovedou na poprvé, mohou být nakonec krásné a zajímavé.
Hledá se Nemo; foto: Olda Polda
Gratuluji tedy Oldovi Poldovi k zisku fotografie týdne, za jeho mimořádně barevně, tématicky i kompozičně zajímavý snímek Hledá se Nemo a dovoluji si upozornit ještě na některé jiné, zajímavé fotografie minulého týdne.
Minimalistický zimní snímek hranice (Ne) svobody od Rozinky, je příkladem toho, jak zajímavou poezii ztvárnit fotografickým výtvarným uměním. Vše je jednoduché, přehledné, ale nikoli bezobsažné a prosté. Rozinka ukazuje propojení umění literárního a výtvarného, které mohou zůstat ležet ladem někde ve fotogalerii. Nebo zarezonovat v nevšední zážitek v mysli čtenáře.
Hranice (Ne) svobody; foto Rozinka
Pozváním na místa zajímavá, místa která je nutné hledat a dívat se ně trochu jinýma očima je fotografie fotrhola Divnomísta, který zaujme netradiční kompozicí i barevnou skladbou. Ukazuje dynamiku mystéria celé situace. Co je za zdí? Kam vede skrytý vchod? Nebo tam žádný není?
Divnomísta; foto: Fotrhol
Bez povšimnutí by neměla projít ani zajímavá výtvarná kompozice Zrady a odpuštění od jamiro73. Nachází se někde na hranici fotografie a designu, abstrakce a symbolismu, ovšem zastoupeného jen nejmenší možné míře. Balancování na této hranici je vždy složité; jak sdělit dost a nepřeplnit fotografii, neučinit z ní kýč a nebo bezobsažný plakát. Myslím, že právě tomuto snímku se toto vybalancování povedlo.
Zrady a odpuštění; foto jamiro73
A na závěr ještě cestopisný snímek Z kozákova, jehož autorem jest mikoudelka, který jako by byl zachycen z jedoucího vlaku. V rychlosti, pohybu, ale ne ve spěchu. Dýchne z něj na nás odcházející duch zimy, nostalgická vzpomínka na tichou zemi pokrytou peřinami vloček, zatímco za okny již pomalu přebírá vládu nad krajinou jaro.
Z kozákova; foto mikoudelka