V uplynulých týdnech jsme mohli být svědky zajímavé mediální diskuse nad pohádkami. Na jednu stranu je zde poměrně zřetelný postoj většiny psychologů a pedagogů, kteří vidí význam pohádek v tom, že se děti naučí dobře rozlišovat dobro a zlo. Dobro je třeba činit a bude odměněno, zla je třeba se varovat, neboť bude ztrestáno. Řada lidí tento přístup považuje za naivní. Navíc je zde řada odborníků, kteří vidí, že se dětem pohádkami předávají také špatné či velmi problematické ekonomické (ale i etické) návyky.
Pěkným příkladem mohou být Krkonošské pohádky, ve kterých se Trautenberk neustálesnaží podnikat, chce prodávat vodu, bylinky nebo ryby – všechny pocházející z jeho panství. Místo aby byla podpořena tvůrčí pracovitost dětí, jsou poučeny, že všechny tyto snahy jsou zhaceny Krakonošem, který bez pozvání vkročí na cizí pozemek a zlikviduje na něm firmu svého souseda. Jako kladné postavy jsou pak hodnoceni zaměstnanci, kteří vyzrazují obchodní tajemství a příliš nepracují. Podobně bychom mohli mluvit o řadě dalších pohádek. Ostatně zloděj Jánošík či hloupý Honza, mají zřejmě k ideálu lidství také daleko.
Pohádky jsou symbolické – ukazují v obrazech důležité morální i antropologické ideje a snaží se je nějakým způsobem interpretovat. Dnešní fotografie týdne postupuje podobným způsobem, neboť ukazuje představu čerta. Snad jako přesvědčení o tom, že zlo existuje reálně, stejně jako dobro. Diskuse, která se vedla v analytické metaetice v rámci směrů jako byly preskriptivismus, deskritpivismus či intuicionismus vyústila v hodnotový relativismus. V něm nemá čert či ďábel místo. Nemůže existovat žádné univerzální zlo či dobro. Vše je jen otázkou společenské dohody či osobní preference.
Hrátky s čertem (foto: Žemla)
Žemla místo toho nabízí zcela konkrétní obraz s názvem Hrátky s čertem. Snad také jako ukázku toho, že s čerty nejsou žerty, a že se zlem se příliš vyrovnaná partie dlouho hráti nedá.
Rostislav Jirků si si všímá Linie jako čáry, která ohraničuje jednotlivé objekty, ale při pohledu z výšky se sama stává fragmentem, texturou celku.
Veronika Bahnová se zaměřila na fenomén světla. Světlo je dominantním zdrojem poznání, ale i symbolem rozumové činnosti. Bylo to osvícenství, které do středu poznání položilo světlo rozumu, jakožto jediný pravdivý zdroj výpovědí o světě. A právě to je zachyceno na fotografii Cesty svetla X.
935 (foto: Nickslaugter)
V Moravské galerii právě probíhá zajímavá výstava s názvem Obrazy mysli/Mysl v obrazech, kde se ukazuje, že je to tvář, která do velké míry otvírá možnosti pohlédnout do mysli člověka. A každý z nás se tak může zamyslet nad tím, co je obsahem mysli muže, který se uhrančivě dívá z fotografie mající tajemný název 935, již pořídil Nickslaugter.
Art Museum (foto: Špagetka)
A na závěr ještě jeden netradiční pohled na hru světla a obrazu. Tentokráte v podání Špagetky na snímku Art Museum, který pochází ze Stuttgartu.