Jako kapka v moři, žijící osamění. Tak by se dala charakterizovat fotografie týdne, která může být v mnohém metaforou první republiky.
První republika vznikla nečekaným způsobem. Je otázkou, zda o ni ve skutečnosti, kromě několika aktivních politiků, někdo stál. Ostatně v nově vytvořeném útvaru nebylo, až na Masaryka, významného politika, který by měl zkušenosti a rozhled.
V celých dvacetiletých dějinách přitom platilo, že faktický vliv mohli mít jen ti lidé, kteří měli vzdělání a zkušenosti ze zahraničí. Řada více či méně známých osobností soudí, že zánik republiky Mnichovskou dohodou byl jen nevyhnutelným a logickým vyústěním celé situace.
Postava na snímku DSC_4113w první republiku mimořádně dobře připomíná. Je malá oproti zdi, která ji obklopuje, snad s falešným pocitem toho, že nový svět, pestřejší a svobodnější než kdy dříve, pro ni není nebezpečný. Nemá faktického spojence, jen odkaz několika málo intelektuálů na francouzské prostředí, což připomíná oděv paní na fotografii.
Snad ještě jeden symbol si zaslouží pozornost, totiž fotoaparát, který drží v ruce a jenž je možné vykládat dvojím způsobem. Předně odkazem na moderní umění a stavitelství, které dosáhlo po první válce vrcholu. Český funkcionalismus je jediným slohem, který má u nás skutečně světovou úroveň, především díky osobnostem jako byl Bohuslav Fuchs, Adolf Loos či Arnošt Wiesner. Je to období, kdy se umění osvobozuje od zdobených forem a dává vyniknout jednoduchosti, síle, myšlence.
Druhým významem fotoaparátu může být zdání auto fotografie. Jako kdyby snímek fotila sama žena u zdi, snažící se vyložit své vlastní dějiny, ukázat na svoji důležitost, pozici a význam. Ladislav Jedlička ve své knize Křik koruny svatováclavské velice trefně ukazuje, jak se Češi snaží hrát na nacionalisty s historií světového významu a k jakým karikaturám to postupně vede.
Fotografie týdne
DSC_4113w (foto: Jellenka)
Snímek DSC_4113w od Jellenky může být zajímavým připomenutím toho, že pohled z odstupu může často ukázat provinčnost našeho myšlení či názorů. Že je třeba velice pečlivě uvažovat v širších souvislostech, abychom nedopadli jako první republika, jejíž osud přesně vystihl Jan Masaryk: „Dokázali jsme zázrak – vystrčili jsme prdel na západ a dostaneme hovno z východu.“
Gratuluji autorce ke zdařilé a kompozičně zajímavé fotografii. Podívejte se i na její další snímky.
. (foto: Luděk B)
Luděk B. si všímá schodů a lidí, kteří po nich procházejí, na fotografii označené tečkou. Procházejí často snad bez zájmu a chuti nechat se okouzlit prostorem a architekturou. Plni vlastních starostí jen klopí zraky. Možná by stačilo jen zvednout hlavu a svět by byl pro nás krásnější.
Towers (foto: Pavel Kozdas)
Pavel Kozdas se naopak na svém dalším snímku s názvem Towers nechává monumentálností a krásou staveb okouzlit. Ukazuje věže poetickým, jemným způsobem, který přitom nijak neubírá na velikosti a technickém provedení těchto staveb. Může posloužit jako inspirace pro každého, kdo fotí architekturu, že i tuto oblast fotografické tvorby je možné pojmout originálním a tvůrčím způsobem.
Někdy to jde ztuha (foto: Jokr7)
Fotografie nemusí být jen otázka dokonalého konceptu, pečlivé kompozice a mistrného technického zpracování. Někdy stačí jen zachytit paradox, něco vtipného a nečekaného. Střípek života. Tak jako Jokr7 na snímku Někdy to jde ztuha.
Shadowghost (foto: Shadows Atelier)
Na samotný závěr nabízíme ještě jeden netradičně výtvarně pojatý akt – Shadowghost od Shadows Atelier.