Odcházení není jen divadelní hra Václava Havla, ale především skutečnost, která k bytí bezpodmínečně patří; jenž je integrální součástí života; jeho určující dynamický prvek. Postupné opuštění různých představ a názorů je, z pohledu vývojové psychologie, důležitým prvkem osobnostního růstu každého jednotlivce. Odejít od hraní dětských her ke studiu, od rodičů k manželce, od života do smrti. Odcházení je vždy směsicí emocí – na jednu stranu pocitu jakési autonomní dospělosti a na stranu druhou zvláštního stesku a pocitu prázdnoty.
Malé děti se často doma sami bojí, a když odejdou rodiče sednou si do předsíně a čekají na ně. V noci mají rozsvícené světlo, které jim dává pocit určitého bezpečí. Ale jak se chová dospělý? Pokud odchází sám, občas sentimentálně zamáčkne slzu a jde. Horší je to, pokud tím, kdo odchází je někdo druhý – těžce se vyrovnáváme s odchodem partnerů, se smrtí nebo když odcházíme z práce. Je nám vzato to, co jsme milovali a mi nemůžeme dělat nic. Zbývá jen hluboká prázdnota, okamžik, kdy nemá smysl cokoli říkat, neboť slova nemohou obsáhnout vše.
Známá biblická postava Job přichází o vše – o dcery, majetek, stáda a nakonec onemocní malomocenstvím. Přicházejí za ním přátelé, kteří se mu jeho utrpění snaží zdůvodnit, říci slovy co je potřeba dělat, proč se to stalo. Celé drama končí obžalobou těchto přátel – protože nepochopili ono posvátné mlčení v samotě utrpení. Tím, kdo jej naopak pochopil je Invisible.sk, se svým snímkem Keď odchádzaš, který právě tuto prázdnotu, nezdůvodnitelné trápení člověka, jednoduše a přitom velice přesně zachycuje.
Keď odchádzaš; foto Invisible.sk
Na fotografii je patrný ještě jeden moment – židle, která je zavěšená na klice, aby dotyčná či dotyčný neměli již cestu zpět. Přitom toto zastavění cesty není ničím, co by toto utrpení nijak zmírnilo. Fotografie je barevně zdařilá, dokonale zachycuje emoce a nabízí poměrně jednoduchou a přímočarou symboliku.
Ještě jednou tedy gratuluji autorovi a dovoluji si upozornit ještě na několik zajímavých snímků.
Zajímavou sportovní fotografií je plavání 2 od Martina Kozáka, který skvěle zachycuje pohyb, kontakt těla s vodou. Jako by byl plavec šípem, který prolétává skrze vodu směrem k cíli. Ukazuje námahu a odhodlaní závodníka o co nejlepší výsledek. Snímek plný dynamiky je pozváním nejen k focení, ale i ke koupání a plaveckému tréningu.
plavání 2; foto kozakm
Že lze k vodním sportům i jinak přistoupiti zachycuje auge na fotografii vodní hrátky. Zajímavá barevnost, dětská rozvernost i celková kompozice dávají snímku zvláštní, zábavný náboj. Ukazuje, že kdo si hraje, tak nezlobí; že se vyplatí si umět najít čas na radost a užívat si drobností všedního dne.
vodní hrátky; foto auge
Věříte na čarodějnice? Kdo by se zabýval tzv. Moderní (novou) historií či religionistikou jistě by ke vzniku kultu čarodějnic mohl ledasco připojit. Pravdou je, že představovali určité neklasické spojení možností zemských a mimozemských. Jako by byly mostem mezi zemí a peklem, po kterém mohou démoni a mocnosti přecházet do světa. A právě takovou může být i čarodějnice ze snímku … od janiny.
...; foto janina
Někdy je těžké zachytit osobnost fotografovaného člověka přímo. Snad jako by snímku chyběl kousíček vyjadřovací schopnosti. Pěkným pokusem o doplnění ono chybějícího dílku je "Listurub aneb auto(půl)portrét, těší mě" od haiku.
Listurub aneb auto(půl)portrét, těší mě; foto haiku