Od eugeniky k symbolice, od krásy k pojmům – těmito slovy by se dala stručně charakterizovat dnešní fotografie týdne. Zavřené dveře, hra stínů a obrys dívky, která čeká, zda jí někdo otevře a pozve dál...
Když v roce 1859 vyšla Darwinova kniha O původu druhů, zapůsobila nejen na biology, ale také na sociology a filozofy. Ti vzali základní myšlenku díla – že v přírodě existuje vývoj, který je charakterizován tím, že úspěšné druhy se lépe adaptují a přežijí a pokusili se jí dát společenský podtext.
Bylo doporučováno, aby se ti nejlepší stýkali jen s nejlepšími, neboť vše ostatní je degradací genomu, retardačním procesem, který neprospívá lidstvu. Měla tak vzniknout vyšlechtěná elita, která bude nositelkou pravého lidství. Myšlenky čistoty rasy – totiž toho, že nejlepší jsou určení nikoli intelektem, ale rasou či třídou – se ujaly oba totalitní systémy, což eugeniku zdiskreditovalo.Když se později začalo hovořit o možnosti manipulace s geny, byl vztyčený prst historické paměti připraven.
Sama manipulace s geny nese řadu otázek – kdo je onen optimální jedinec, do jaké míry je určen genetickou výbavou, jak moc do ní člověk může a má zasahovat? Paradoxní je, že pokud mají muži hodnotit krásu obličeje žen, nevybírají jako nejhezčí ty, které jsou nějak výrazné, ale naopak co možná nejprůměrnější typy. Jakoby se sama příroda tomuto elitářství bránila a kladla těžko zodpověditelnou otázku – jak to, že krása ženy je průměrným vzhledem a průměrný obraz či stavba často nehodnotným kýčem?
krásným dívkám otvírám, foto: navyy
Symbol dveří byl dříve vnímán jako velice přehledný – šlo o otevření možností, nabídku vstupu do dialogu, společenství či jiného vztahu. Dveře nebyly průhledné, musely být otevřené pro každého, kdo chtěl vstoupit, případnou možnou identifikací byl pouze hlas.
Snímek krásným dívkám otvírám, je pěknou ukázkou práce se stíny a barevností dveří, hravého pohledu autora i přiměřené fantazie. Gratuluji navyy k fotografii týdne a dovoluji si pozvat na prohlídku dalších zajímavých snímků uplynulého týdne.
Krmení racků je fotogenickou záležitostí téměř vždy. Stejně tak je v českém prostředí silná tradice sociální fotografie či snímků života lidí na okraji společnosti ve veřejném prostoru. Všechny tyto tradice integruje snímek Pražské kontrasty III. od ondrasotet.
Pražské kontrasty III., foto: ondrasotet
Milovníky abstraktní fotografie potěší snímek, na kterém hrají prim dvě postavy, kus látky a především světlo. Fotografie oni dva nese nezaměnitelný rukopis jokr7 a umožňuje ve fantazii každého diváka rozehrát divadelní dialog inspirovaný onou zakonzervovanou scénou. Jde o nabídnutí rámě nebo měření svalů? Či něco úplně jiného?
oni dva, foto: jokr7
Pokud máte rádi netradiční fotografické formáty, pak vás možná zaujme snímek jedné fronty a živého náměstí. Nese název odkud a kam, autorem je vladislavko.
A na závěr ještě jedna letní reminiscence. Nese název ...valašské zastavení... a ukazuje krásu procházek za pěkného počasí venkovskou krajinou. Autorem je fakir.h.
...valašské zastavení..., foto: fakir.h