Nevím, komu z vás se poštěstilo uvidět důvěrně známé místo z naprosto jiné perspektivy, ale vím, že zážitek je to mimořádný. Pokud si například procházíte větší kostel po jeho podlaze, naskytne se vám (občas) zajímavý estetický zážitek, vnímáte jednotlivé sochy i obrazy a můžete být uchváceni krásou celého místa. Ale když se na kostel podíváte z kůru, od varhan, tak zážitek z prostoru a celkové kompozice je z výšky zcela jiný.
Myslím, že jednou z největší předností soch, oproti obrazům je právě to, že je možné se na ně pokaždé dívat z jiného úhlu. Z každé strany a výšky lze spatřit něco nového, prohloubit myšlenku původní nebo ji zcela vyvrátit a nahradit novou. A pokud se z někým znáte čistě formálně, ale učiníte s ním nějaký zážitek (dnes se tomu často říká teambuilding či zážitková pedagogika) téměř jistě na něj změníte názor – ze sympaťáka může být zbabělec a z toho „suchara“ od vedle zábavný, jen možná trochu stydlivý člověk.
Člověk má to štěstí, že má dvě oči, což mu umožňuje získávat prostorový vizuální vjem. Ale i bez něj by se na věci jistě mohl dívat z nejrůznějších pohledů a stran, objevovat v nich něco nového, skrytého. A možná i věci škaredé či všední, obyčejné a zcela opomíjené mohou získat v naších očích cenu právě tím, že se na ně podíváte novým způsobem. A právě to je případ dnešní fotografie týdne; její autor Roman Holý na snímku Kvetinková zachytil místo, které by možná zůstalo opomenuté, motiv který by málo kdo ocenil. Je zde zachycen jak zcela autentický zážitek z prostoru, tak i výborný smysl pro detail.
Kvetinková; foto Roman Holý
Proto gratuluji autorovi k fotografii týdne a dovolím si pozvat na prohlídku ještě některých dalších zajímavých snímků.
Pole bielych havranov; foto Invisible.sk
Snímek Pole bielych havranov je zajímavý v mnoha ohledech. Především přináší originální motiv a skvělé zpracování. Má vše co má dobrý snímek mít – krásu, tajemství, napětí, dynamiku, nevšednost. Není ale jen nějakým pozoruhodným výjevem, ale něčím, co nutí diváka k reakci. Jaké by to bylo moci se změnit v ptáka, letět kam chci, užívat si proudění vzduchu a tak jak to havrani dělávají; několika prudkými pohyby křídel se vznést do korun stromů. Pak by byl zážitek z perspektivy a nových pohledů možná ještě silnější.
Pastes Banquet; foto offley
Tuto fotografii nešlo ponechat bez povšimnutí. Ač osobně nemám příliš rád zelené těstoviny, pocitu blízkosti dobré italské restaurace, koncertu chutí a vůní se při pohledu na ni neubráním. Pastes Banquet od offley, ukazuje zážitek i chuť, svěžím a nevtíravým způsobem.
Holubice; foto Hanka U
Holubice od Hanky U nás vrací od úhlu gastronomického opět do ptačí perspektivy. Abstraktní, výtvarně pěkně pojatý snímek, jako by spojoval vodu a vzduch, v jeden celek pohybující se masy tekutiny, která nás unáší kam sama chce.
Túžba; foto dina-n
A že úhel pohledu nemusí být je fyzická, ale také emocionální záležitost ukazuje fotografie dina-n s názvem túžba. Zaujme jednoduchostí, ne úplně tradiční barevností i nevšedním ztvárněním obvyklého motivu.