DIGIarena.e15.cz

Fotografie týdne: Lavička s výhledem

Snímek o šedé, která není šedá a kráse, kterou hledáme v úhlu pohledu i časové škále. Mohlo by se zdát, že většina života člověka v dnešním městě je vlastně šedou, beztvarou banální záležitostí.

Pohledem médií či mravokárných řečí, by bylo možné vytvořit sociologickou sondu, jejímž záměrem by bylo odsouzení života lidí jako plochého, konzumního, povrchního. Člověk by mohl být vnímán jako homo faber, tedy jako bytost, která nemá jiného vznešenějšího cíle, než pracovat.

Aby pracovní tempo nebylo tak nesnesitelné – pokud se podíváme na čísla o růstu produktivity práce, je až neskutečné, kam lze lidský výkon posouvat – pořizujeme si malé odměny. Tu kávu, tu čokoládu, někteří pak aktivně tráví volný čas, což je příhodný oxymóron.

Osobně se domnívám, že tomu tak není a myslím, že nemálo fotografů dokazuje, že všední den nemusí nutně znamenat šedý (jakkoli jsou si tato dvě slova podobná), alespoň ne pokud jde o určitý odkaz k nezajímavosti. Fotografování jako hon za poznáním, snaha hledat ve světě něco, co by druhý mohl přehlédnout a čeho by si nemusel nikdo všimnout, představuje jinou variantu odměn. Je to odměna v kráse, v nejširším slova smyslu. Být fotografem jakoby znamenalo být člověkem.

Často musíme chodit kolem nějakých míst dlouhé roky, až najednou v nich uvidíme něco, co nás učaruje. Město, je pro řadu z nás domov právě tím, že jsme fixování na ony malé krásy, fragmenty, které nikdo jiný nevidí, ale které tvoří náš privátní svět. I tak banální věc, jako je lavička, může být odrazovým můstkem pro takové poznání. Pokud bychom byli architekty, kam bychom ji umístili? Možná může převládnout hledisko účelně pragmatické a pak sledujeme dlouhé řady laviček, které nesměřují nikam.

Klepněte pro větší obrázek
Z podzimních toulek Švýcarskem 26..., foto: Vlastimil Pibil

Ale jsou také místa, kde si autoři vyhráli, každá z laviček, na kterou se člověk posadí, mu prezentuje zcela jinou scenérii, ukazuje mu svět, který by z výšky neviděl a zve jej ke kontemplaci – nejde jen o úhel pohledu, ale také o čas, který s patřením na svět spojujeme.

Snímek Z podzimních toulek Švýcarskem 26... Lavička s výhledem zachycuje člověka, který se dívá do krajiny, který si vychutnává onu krásu, kterou pro něj kurátorsky předvybral člověk, který lavičku navrhl a umístil právě tam. Před ním se otevírá nekonečně tichá, krásná krajina, která svoji tvář mění každou hodinou, podle počasí, roční a denní doby, podle toho, zda vane vítr nebo je horké léto. To je právě ona zajímavá věc na lavičkách – málo kdy dávají člověku pohlédnout pouze na něco neměnného nezávislého na počasí. Spíše otevírají prostor pro filmové patření na svět, kdy každý nový snímek, při nové návštěvě je něčím nový a překvapující.

Gratuluji autorovi snímku, kterým je Vlastimil Pibil k fotografii, která je součástí širšího, tuláckého celku a dovoluji si pozvat na prohlídku dalších děl z uplynulého týdne.

Jiný snímek, který se věnuje vnímání světa tvořeného člověkem i přírodou je rajská zahrada., kterou pořídil Paklik. Pracuje nejen s krásným kompozičním a uměleckým uspořádáním, ale také s elementy, které do něj vnesla příroda; ptákem sedícím na cestě i s mlžným oparem, který všemu dává určitou snovou tajemnou atmosféru.

Klepněte pro větší obrázek
rajská zahrada, foto: shimmell

Danyjelvlk pokračuje ve svém cyklu o železničních fragmentech a ve svém snímku … spojuje nové i staré, krásné a ošuntělé i moderní a nepěkné do jednoho romantizujícího rámce, který je pro diváka příjemnou sentimentální podívanou.

Klepněte pro větší obrázek
..., foto: danyjelvlk

Fotografie sociálně koncipovaná je Na drbech.., která zachycuje ženu, snažící se prostřednictvím dialogu s druhou osobou zjistit co nejvíce novinek. A také je pěknou ilustrací toho, jak se svět posouvá od pavlačí, přes trafiky až k sociálním médiím. Lidskou zvědavost přitom táhnou stále podobné informace – kdo, s kým, za kolik, kde, proč, o kom, autorem je honzj.

Klepněte pro větší obrázek
N drbech.., foto: honzj

Na závěr ještě snímek těžítka s květinou na geometricky čistém pozadí s rovnoběžnými černými a bílými pruhy. Fotografie nese název Na lince a autorkou je THana.

Klepněte pro větší obrázek
Na lince, foto: THana
Další článek




celkem 1 komentář

Nejnovější komentáře

přejetý čokl s rozmazaným pozadím tentokrát … Ivan Brezina (g.cz) 20. 1. 2016, 01:40

Další podobné články

Fotografie týdne: O životě jako čekání na smrt

Fotografie týdne: O životě jako čekání na smrt

Život člověk se skládá z neustálého čekání na něco. Na to, než bude moci jít do školy, dostane vlastní klíče od domu, než dostane občanku nebo na možnost legálně si koupit pivo a cigarety.

Soutěž Nikon kalendář 2017 zná své vítěze

Soutěž Nikon kalendář 2017 zná své vítěze

Fotografie týdne: Mrazík začal cenit zoubky...

Fotografie týdne: Mrazík začal cenit zoubky...

Podzim má v našich zeměpisných podmínkách zvláštní charakter. Jako by se v něm zrcadlilo z jedné strany léto, označované jako babí, z druhé strany do něj volně vstupoval mráz a chlad zimy.

Fotografie týdne: O hledání krásy, oku a hraní si detailem

Fotografie týdne: O hledání krásy, oku a hraní si detailem

Kdo je to vlastně fotograf? Tuto otázku si musí klást každý, zejména pak každá fotografická soutěž. Pokud chce nějakým způsobem definovat kategorie, nic jiného, než právě práce s hledáním zapeklité otázky z úvodu jí nezbývá.

Časopis TIME chystá oslavy 175 let fotografie výběrem 100 nej snímků

Časopis TIME chystá oslavy 175 let fotografie výběrem 100 nej snímků

Fotografie týdne: Jdeme na přistání

Fotografie týdne: Jdeme na přistání

Snímek o setkání se sebou samým v zrcadle vlastního bytí. Obraz v zrcadle je jedním z mytologicky i literárně vděčných témat. Je zajímavé sledovat, že je často líčené téměř jako svébytná literární postava. Medusa díky němu nemůže zabít Persea.

Fotografie týdne: ~ 2073 – O domovu a různorodosti střech

Fotografie týdne: ~ 2073 – O domovu a různorodosti střech

Střecha nad hlavou vytváří základní obrys lidské sociální ukotvenosti. Jan Sokol poukazuje na to, že svůj silný prožitek dospělosti má spojený s tím, že dostal vlastní klíče od domu. Mohl přijít kdy chtěl, odejít dle své vůle, a přesto mu nehrozilo, že bude stát venku a bude mu pršet na hlavu.

Tak tenhle maškarní kostým chcete – umí totiž fotografovat

Tak tenhle maškarní kostým chcete – umí totiž fotografovat