Domov může být definován různě – třeba jako místo, kde máme svůj věšák na kabát či klobouk. Ale stačí to? Nemá taková definice háček?
Domov je tématem řady literárních i uměleckých námětů. Jde o metaforu, kterou každý chápe, je mu blízká. Přesto jde o složený pojem, který není vůbec snadné jednoduchým způsobem popsat.
Řada lidí jej může chápat jako místo, kde se cítí dobře. Je pro ně prostorem, kde jsou zajištěny všechny jejich základní potřeby. Pak je vcelku jedno, zda jej vnímá jako svůj pokoj, byt či město, ve kterém žije. Je to jen rozšíření nějakých hraničních podmínek.
Jiný přístup může být založený na sociálním modelu. Domov je prostorem, kde má člověk rodiče, manželku či děti. Kde se může realizovat a uspokojit své potřeby v širším slova smyslu – od uznání přes osobní rozvoj až po existenci perspektivy růstu. Takový člověk pak může mít domovů několik, volně mezi nimi přecházet a využívat prostředí, které mu nabízejí.
Domovem může být ale také kultura či náboženství. Eliade ve svém Mýtu o věčném návratu tuto myšlenku relativně složitě rozvíjí. Je to právě kulturní prostředí, které nám definuje možnosti uplatnění. Na něm záleží, co je úspěch a co podřadná práce. Člověk žije obklopen mýty v nejrůznějších podobách, definují jeho hodnotový žebříček i vzorce chování. Přechod k jinému kulturnímu paradigmatu tedy znamená opuštění tohoto domova jistoty hodnot.
Myslím, že není možné domov definovat výčtem. Říci parametry, které musí být splněny, abychom daný stav, kulturu, místo či prostředí mohli označit za domov. Co by všem mělo být společné, je možnost prožívání autentického já. Domov je v každém ohledu místem sebepřijetí a sebedarování, místem realizace i rozšíření vlastního lidství.
Fotografie týdne
Má to háček (foto: Petra Šochmanová)
Snímek s názvem Má to háček akcentuje jednoduchost, strohost, linii. Může působit jako připomínka prvorepublikového funkcionalismu, ale také jako metafora na domov – místo, kde může člověk složit svá břemena na nachystané háčky a užívat si prostého bytí. Autorem podařeného snímku je Petra Šochmanová, podívejte se na další její fotografie.
Letní ráno (foto: Martin Rak)
Ač se pomalu začíná objevovat teprve jaro, může být pro mnohé příjemná vzpomínka na letní teplá rána, rozpouštějící se mlhy a pohledy do dálek za zpěvu ptáků. Také to se pokusil zachytit MartinRak na svém snímku Letní ráno.
Jak jsem hledal Atlantídu (foto: Jokr7)
Někdy může být nalezení krásy jen otázkou vhodného úhlu pohledu. Umělec má stejné oči jako materialistický egoman. Jen se umí dívat jinak a systematicky hledá krásu, kterou se za mnoho let naučil poznávat i v běžných věcech. Fotografie Jak jsem hledal Atlantídu od Jokr7 může být toho důkazem.
Recharge (foto: Cako SK)
Člověk je staven před úkoly a překážky, které musí překonávat. Musí překročit svůj stín, věnovat námahu tomu, aby mohl vyrůst. Tak jako muž na snímku Recharge od CakoSK.
Setkání absurdit (foto: Allcomment)
Fotografie Setkání absurdit, kterou pořídil Allcomment, ukazuje na absurdity a paradoxy, které jsou doslova všude. Od velikostních dispozic zamilovaného páru, přes nabarvené zdi, až po popisky na nich. Slovy známé písně je možné říci, že je možné bránit se spánku, ale ne snům. A ty nejdou vymyslet, ale musejí se snít.