DIGIarena.e15.cz

Fotografie týdne: mestské inšpirácie...

O kráse a umění v ošuntělých dimenzích města, o hledání krásy pod povrchem a o zapomenutých časech. O tom všem vypráví aktuální fotografie týdne.

Nedávný sjezd spisovatelů přinesl řadu kontroverzních i zajímavých témat, která by neměla zůstat zcela zapomenuta. Především to, že současné umění je ve stoleté tradici republiky vlastně první, které nemusí plnit žádné politické cíle nebo zadání.

Nemusí se vůči ničemu vymezovat, uchylovat se do šedého prostoru ani odolávat pokušení konformismu. To je na první pohled pěkné, ale nese to s sebou jiný problém. Dobré umění vznikalo a vzniká většinou právě oním vyhraněním se proti nějakému zlu nebo problému. A moderní doba je příliš pohodlná, nekonfliktní a korektní na to, aby se v ní něco takového snadno našlo. S tím souvisí ještě jeden důležitý aspekt, totiž mytologizace minulosti, naše představa o zářivých barvách první republiky, pohodlném životě v kavárnách a hudbě na každém rohu s všudypřítomným étosem zdvořilosti.

Procházka po místech, kde se právě v době první republiky nejvíce žilo a pracovalo, totiž po opuštěných průmyslových zónách, dělnických koloniích a čtvrtích s pavlačovými domy, dává – i bez pohledu do archiválií – na tuto dobu zcela jiný pohled. Takový, který musí být nutně spojen s určitým vnímáním sociálního rozměru tehdejší společnosti – přenášení celých vesnic do měst, chudoby, nevzdělanosti, dětské práce a pracovních úrazů nebo neutěšeného bydlení.

Právě toto jsou pak ta místa, kde může básník, spisovatel nebo fotograf začít budovat svůj příběh. Střetávají se v něm dějiny velké i malé osobní příběhy, umění a průmysl slavné doby se všemi sociálními bolestmi a problémy. Toto pnutí pak vytváří ono příjemné prostředí pro tvorbu.

Fotografie mestské inšpirácie... od Gabriela Mega ukazuje jedno takové místo. Na jedné straně je na snímku zachycena ošuntělá, oprýskaná budova, kterou lze za krásnou označit jen obtížně. Ale do této situace přichází záře slunce, pateticky působící zátiší a fotograf vytvářející koncepci určitého záblesku krásy.

Klepněte pro větší obrázek
mestské inšpirácie..., foto: Gabriel Mego

Snímek lze chápat jako pozvání k procházkám po místech, které jsme si možná zvykly vnímat jako trochu ušmudlané, nepěkné, zašlé, ale které mohou člověka svým duchem a neobvyklou krásou překvapit a zasáhnout.

Gratuluji autorovi k podařenému snímku s pěknou atmosférou a dovoluji si pozvat na prohlídku dalších zajímavých fotografií uplynulého týdne.

Snímek Paklíka přirozeně zapadá do jeho tvorby v tom slova smyslu, že staví člověka do kontextu geometrické struktury – tentokráte však nedokončené – architektury. Člověk uvnitř zajetí rovných a pravidelných útvarů má u sebe jediného živého průvodce – psa. To vše v poněkud neobvyklém světelném provedení. Fotografie nese název přítel.

Klepněte pro větší obrázek
přítel., foto: shimmell

Pro milovníky světelných abstrakcí a umělecky laděných snímků může být zajímavé dílo od No21, které se přízračně jmenuje Křížem krážem.... Autor v něm pracuje s hrubým zrnem, černobílým provedením a čtvercovým formátem, což dává mistrně dohromady.

Klepněte pro větší obrázek
Křížem krážem, foto: No21

Se světlem si hraje do třetice také Clostermann na fotografii Stíny ., která zachycuje mladého muže obklopeného atmosférou, kterou lze označit téměř za esenci rána.

Klepněte pro větší obrázek
Stíny, foto: clostermann

Samet a Manšestr přirozeně zapadá do agronomické a krajinářské fotografické tvorby Uhlera. Diváka potěší nejen smyslem pro křivku ve volné krajině, ale také barevným provedením a určitým citem pro situaci, které se tento autor dlouhodobě věnuje.

Klepněte pro větší obrázek
Samet a Manšestr, foto: Uhler
Další článek




Přidejte svůj názor k tomuto článku

Další podobné články

Fotografie týdne: když listí ze stromů nepadá

Fotografie týdne: když listí ze stromů nepadá

Biblická kniha Kazatel v jedné své závěrečné pasáži pěkně zdůrazňuje, že existují procesy, které se střídají bez ohledu na to, co člověk dělá nebo nedělá – slunce vychází pro dobrého i špatného člověka stejně,

Fotografie týdne: I know a secret.. – o dvojím tajemství

Fotografie týdne: I know a secret.. – o dvojím tajemství

Kdo nebo co je člověk? Tato otázka nepochybně vzrušuje stejně antropologa, jako filosofa, sociologa, psychologa či biologa. A nepochybně také stojí ve středu zájmu mnoha umělců.

Fotografie týdne: Drátenická – o naději v definitivě

Fotografie týdne: Drátenická – o naději v definitivě

Dráteník představuje dnes již téměř neexistující profesi, po které ale existuje jistá dávka sentimentu či smutku, který lze shrnout do jednoduchého rčení – lidé dnes věci neopravují, ale vyhazují, mění za nové

Jak vypadal Nový rok objektivem telefonu iPhone 7?

Jak vypadal Nový rok objektivem telefonu iPhone 7?

Fotografie týdne: the others aneb zpracuj svůj strach

Fotografie týdne: the others aneb zpracuj svůj strach

Snímek, na který lze položit vlastní strach a obavy a dívat se na ně. Je to zrcadlo vlastního charakteru, test hlubiny bytí. Strach a odvaha, mohou na první pohled působit téměř protikladným dojmem.

Nejlepší fotky na Flickru za rok 2016: krajina, sem tam lidé

Nejlepší fotky na Flickru za rok 2016: krajina, sem tam lidé

Fotografie týdne: Zimní malování

Fotografie týdne: Zimní malování

O mraze jako umělci, jehož krásu ocení až člověk, který ji hledá. Říká se, že umění je jedním z projevů lidského ducha. Umění může na první pohled působit jako evoluční nonsens. Jistě umění je něco, co pomáhá tříbit lidského ducha, je formou komunikace, působí radost, útěchu, vede k zamyšlení.

Fotografie týdne: o světle, před kterým temnota mizí a rodí se v něm svět

Fotografie týdne: o světle, před kterým temnota mizí a rodí se v něm svět

Temnota je jedním ze zásadních témat jak starověké, tak také barokní kulturní tradice a dává pochopit, jakým způsobem lidé o duchovnu, umění a kráse uvažovali.