DIGIarena.e15.cz

Fotografie týdne: na pouti za světlem ...

Rozum a víra, poznání přirozené a nadpřirozené, člověk a Bůh, čas a věčnost. V těchto kategoriích paradoxu se odehrává myšlenkové schéma středověkého a raně novověkého člověka.

Renesance a především baroko přineslo do vnímání kontrastů a paradoxů zásadní náboj. Baroko do umění i myšlení vtěsnalo kontrast jako jeden ze základních vyjadřovacích prostředků. Dobro a zlo, světlo a tma, nabízejí člověku relativně jasnou hodnotovou orientaci.

Život v takto schematizovaném světě je snazší, neboť bez odstínů šedi neexistuje žádný relativismus či subjektivismus, hrdinové i zavržení jsou jasně určení. Osvícenství, které si do svého středu klade rozum, v určitém protikladu s vírou, pak činní paradoxně tutéž diferenci. Především v počátcích neprochází stádiem pochybnosti a nejistoty, jen – jakoby obrazně – zapnulo jiné reflektory. I osvícenecký svět je tak světem černobílým, kontrastním.

Přesto to neznamená, že by se zde neobjevovalo myšlení komplexnější. Augustinovo: „Credo quia absurdum est“ představovala určitou myšlenkovou školu problematizující svět a hledající v něm hlubší vysvětlení, usilující o pochopení vztahů mezi protichůdnými fenomény. Postupně pochybují také Descartes či Pascal, ale na celkové klima ve společnosti, toužící po jednoduchých odpovědích, to má vliv jen omezený.

01.jpg
Na pouti za světlem, foto: oko-nomada

Snímek na pouti za světlem ..., jehož autorem je oko-nomada, ukazuje tento spor v téměř materializované podobě. Světlo a tma jako dva protiklady se střetávají v konstrukci sakrální architektury, jakoby chtěli soupeřit o to, kdo z nich si bude moci symboliku světla přisvojit – zda rozum osvícený vírou, nebo osvícenství, které víru nepotřebovalo. Světlo jako archetyp pravdy a dobra funguje nezávisle na zvoleném filosofickém nebo náboženském vidění světa.

Pro fotografa je pak světlo ještě něčím zvláštním. Zatímco lidské prožitky jsou komplexnější a mimo zraku máme také sluch, hmat, vnímáme chlad či teplo a do toho všeho projektujeme kontext a všechny své předchozí zkušenosti, tak fotoaparát umí jen zakonzervovat fotony, které dopadnou na jeho snímač. Nic víc. Obraz poutě za světlem je tak pro fotografa stejně fundamentální, jako kontrasty pro barokního člověka. To, jaké světlo získá, určuje, zda snímek za něco stojí, či nikoli. Byť on sám má na celém procesu focení fundamentální podíl, tím, co nakonec vytváří obraz, je ono světlo. Jak v kontextu konzervace, tak i expozice.

Gratuluji autorovi k podařené, abstraktní hře světla a tmy a dovoluji si pozvat na prohlídku některých dalších zajímavých fotografií uplynulého týdne.

Snímek dozorca bleskov, jehož autorem je humusak představuje pěknou fotomontáž, která zachycuje člověka fascinovaného blesky. Blesk je stále velice zajímavým a tajemným fenoménem jak fyzikálním, tak také estetickým. Bouřka je děsivá a přitažlivá zároveň a na to, že jde o relativně běžný jev v přírodě, je z velké části zahalený tajemstvím.

02.jpg
dozorca bleskov, foto: humusak

Kafeeeeeeeeeee je minimalistickou redukcí skutečnosti, ale přesto pěkným zachycením detailu, který – spolu s názvem – v člověku vyvolává radost, chutě i očekávání. Autorem snímku je jbvfoto.

03.jpg
Kafeeeeeeeeeee, foto: jbvfoto

Auge nabízí pohled na jeden z nejromantičtějších a nepochybně nejfotogeničtějších dopravních prostředků všech dob – parní lokomotivu. Fotografie nese název Není kouře bez ohně.

04.JPG
Není kouře bez ohně, foto: auge

A na závěr ještě pěkná paradoxalita vzniklá netradičním a všímavým okem fotografa. Snímek nese název problém a zachytil jej v Plzni Paklík.

05.jpg
problem, foto: shimmell
Další článek



celkem 1 komentář

Poslední komentáře

prodám asi Canon 7D a 17_140 za 18 tisíc už … ohne 28. 7. 2015, 22:29

Další podobné články

Tábor mobilem – město a jeho okolí fotoaparátem mobilního telefonu

Tábor mobilem – město a jeho okolí fotoaparátem mobilního telefonu

Výstava fotografií pořízených mobilním telefonem, které zároveň byly v mobilním telefonu za pomoci četných aplikací editovány – Tábor mobilem – se koná v jihočeském Táboře v galerii Vodárenská věž v období od 6. do 31. července 2016.

Fotografie týdne: Jen dva prstíčky...

Fotografie týdne: Jen dva prstíčky...

Příběh o Smolíčkovi a jezinkách je vlastně modelových příkladem toho, jak člověk může interagovat se špatnou myšlenkou. Na první pohled by se mohlo zdát, že například starokřesťanští autoři zbytečně přeceňují možnost hřešit myšlenkami.

Timelapse od Keitha Loutita znovu ukazuje krásu Singapuru

Timelapse od Keitha Loutita znovu ukazuje krásu Singapuru

Fotografie týdne: Stopped by the light

Fotografie týdne: Stopped by the light

Světlo je pozoruhodný fyzikální i filosofický fenomén. Z hlediska fyziky v sobě snoubí řadu zajímavých vlastností – je vlnou i částicí současně. Jakkoli má vlnovou délku, nelze u něj ale říci, jak je jeden foton dlouhý.

Dvoje oči Afghánské dívky: McCurry pod palbou kritiky

Dvoje oči Afghánské dívky: McCurry pod palbou kritiky

Návštěva výstavy díla známého fotografa může mít zajímavé důsledky. Lze totiž odhalit nečekané – dvojí tvář fotografií – a rozpoutat tak doslova mediální smršť ohledně manipulace s dokumentární fotografií.

Fotografie týdne: Sluníčko, déšť a kroupy...

Fotografie týdne: Sluníčko, déšť a kroupy...

Píseň z poloviny padesátých let obsahující známé verše o tom, že „poručíme větru, dešti, kdy má pršet a kdy vát“, se stala určitým motivem nejen budovatelského úsilí, ale především jistého posměšku.

Fotografie týdne: stres kam se podíváš

Fotografie týdne: stres kam se podíváš

Asi jen obtížně bychom našli nadužívanější slovo (nejen) v českém slovníku než je stres. Ve stresu je každý, je to on, který může za civilizační choroby, deprese a všechno ostatní.

Další selfie příčinou smrti – tentokrát dvojnásobné

Další selfie příčinou smrti – tentokrát dvojnásobné