DIGIarena.e15.cz

Fotografie týdne: Nahoře a přesto osamocen

Život je často představován jako určitý kontinuální růst, což se projevuje na řadě příběhů i v jazykových strukturách. Příběh o Babylonské věži je jedním z krásných příběhů o představě růstu přes všechny meze.

Ukazuje, že ve chvíli, kdy bude život jen růstem, přestává být člověk člověkem, přichází o možnost komunikace a vzájemné sounáležitosti. Jakoby text odkazoval k tomu, co s pocitem modernity, označujeme jako kultura růstu nebo zaměření se na výkon.

Příběh tedy nabízí model života, ve kterém je jedno maximum a pak následuje úpadek. Teilhard de Chardin nabízí známý příběh o člověku, který prožívá autentické lidství, jako o tom, který vystupuje na vysokou horu celý život. Takový člověk se nikdy nespokojí s tím, že už ví své nebo dosáhl určitých cílů, ale jde zde skutečně o růst, jako o integrální součást lidství. Ostatně růst je něco, co je součástí přirozeného chování všech biologických organismů – rostou, dokud jim to prostředí dovolí, do té doby, než se ustanoví určitá dynamická rovnováha.

V běžné mluvě je možné identifikovat ale také jiné přístupy. Například radu, abychom zdravili ty, které potkáváme při cestě vzhůru, neboť je budeme potkávat, až budeme klesat dolů. Také pořekadlo známé písně „jednou jsi dole, jednou nahoře“ odpovídá určité životní zkušenosti, že růst není něčím samozřejmým.

Jak se s touto dichotomií – život jako růst nebo jako periodické střídání – vypořádat? Klíč nabízí možná trochu jiná otázka, totiž co znamená být nahoře? Zdá se, že oba pohledy totiž popisují různé aspekty lidského příběhu. Každým dnem neustále rosteme zkušeností, sociálními vazbami, vzděláváním, meditací a řadou dalších aktivit, které vytvářejí portfolio naší zkušenosti a formují do značné míry celkovou osobnost. Jen určitý druh nemoci nebo úrazu nás může o toto vnitřní bohatství, které se neustále zvětšuje připravit. Jistě lze identifikovat také zkušenosti, které není snadné za vnitřní bohatství považovat, ale obvykle je možné, je na ně přeměnit.

01.jpg
Nahoře .. , foto: mikoudelka

Je zde ale také rozměr toho, co lidskýma očima považujeme za úspěchy či neúspěchy, výhry či prohry. Jednoduché čtení této periodičnosti, jakkoli je tím, co emocionálně zažíváme asi nejvíce, není snadné. Historik by řekl, že není možné psát dějiny současnosti. Nemáme možnost rozlišit to důležité, interpretovat fenomény a ukázat na důležitá fakta. Ze současnosti lze dělat dokumentaristiku ale ne historiografii.

Snímek Nahoře .. může na člověka působit negativním až depresivním dojmem. Autor, kterým je mikoudelka ale pokládá otázku, co vytváří ono nahoře konkrétního lidského příběhu. Postava stojí sama, uprostřed neživé architektury, jakoby odkazovala k určité tradici pouštních otců z ranně křesťanské doby – jen když je člověk sám, autenticky zjistí, jak na tom je a kým je.

Gratuluji autorovi k zajímavému snímku a dovoluji si pozvat na prohlídku dalších fotografií, které se minulý týden objevili v galerii.

Francoaise nabízí zajímavou meditaci s názvem u rybníka III, černobílé provedení, mlha, ticho, to vše doslova vybízí k ponoření se do role rybářů, kteří většinou nechodí chytat ryby, ale prožívat zážitek ticha, nebo jak říkají, odpočinout si a pročistit hlavu.

02.jpg
u rybníka III, foto: francoaise

Také snímek od No21 zachycuje rybník a život na něm. Obě fotografie jakoby odkazovaly k tomu, že vodní plocha byla a je nejen zásadním zdrojem pro bohaté ekosystémy a rozmanitost druhovou, ale také prostředím fotogenickým, pro člověka přitažlivým a krásným. Zde je rybník zachycen, jak se ukládá k zimnímu spánku a nese název Přituhuje….

03.jpg
Přituhuje..., foto: No21

Fotografie ptáci Vaška Koubka od Vhumanika je pěkným příkladem integrace různých forem a druhů umění. Pracuje se zdí, kterou se snaží originálně zachytit a nově kontextualizovat a dodává jí také hudební interpretaci. Jakoby viděl záchvěvy hudby v kulisách hmotného světa.

04.JPG
ptáci Vaška Koubka, foto: vhumanik

Na závěr ještě snímek Co se děje v trávě_2 od Azhar ukazuje, že život je skutečně náročným balancováním mezi dvěma krajnostmi, že ctnost je otázka bytí ve středu, jak by řekl Aristoteles. A možná tak vytyčuje náročnost všech novoročních předsevzetí a plánů.

05.jpg
Co se děje v trávě_2, foto: Azhar
Další článek



celkem 3 komentáře

Poslední komentáře

co to meleš ? kávu ?:-)) pavel 5. 1. 2016, 22:52
Zasa si si zabudol zmenit IP adresu, ty deme… landov 5. 1. 2016, 07:39
pejsci dnes nebudou ? Pavel 5. 1. 2016, 00:56

Další podobné články

Fotografie týdne: Good bye, my love, good bye…

Fotografie týdne: Good bye, my love, good bye…

Hudba má oproti jiným formám umění mnohem větší emocionální pronikavost. Možná nemůže tak snadno vyprávět příběhy, odhalovat struktury nebo být prostředkem pro předávání filozofických myšlenek.

Tamron vydal první číslo vlastního magazínu a patentoval si objektiv

Tamron vydal první číslo vlastního magazínu a patentoval si objektiv

IPPAWARDS: Nejlepší fotografie z iPhonu za rok 2016

IPPAWARDS: Nejlepší fotografie z iPhonu za rok 2016

Prestižní soutěž fotografů fotících mobilními telefony Apple – iPhone Photography Awards (IPPAWARDS) – zná vítěze 9. ročníku. Z tisíců zaslaných fotografií byly vybráni vítězové ve dvaceti kategoriích.

Podívejte se do temné komory Ansela Adamse

Podívejte se do temné komory Ansela Adamse

Fotografie týdne: Paranoia – o trojím strachu

Fotografie týdne: Paranoia – o trojím strachu

Strach bychom mohli vnímat skoro jako něco negativního – ostatně, kdo se bojí, nesmí do lesa, je strašpytlem a celkově působí jako nepříliš racionální bytost, se kterou se nemá cenu o něčem bavit.

Každý den před objektivem: Jakou proměnou projde člověk za 16 let?

Každý den před objektivem: Jakou proměnou projde člověk za 16 let?

Fotografie týdne: Frankfurt ve zpětném pohledu

Fotografie týdne: Frankfurt ve zpětném pohledu

Zpětné zrcátko je v automobilech velice důležitou komponentou. Každý, kdo si vyzkoušel jízdu bez něj, ví, že je sice možná, ale není bezpečná ani pohodlná.

Čím se míří na amerického prezidenta aneb Co nosí v brašně Pete Souza

Čím se míří na amerického prezidenta aneb Co nosí v brašně Pete Souza