Z psychologie je známé, že pokud máme něco skutečně kvalitně dělat, je nutné, abychom proto měli nejen kvalifikační předpoklady a motivaci, ale také zaujetí.
Téměř nekonečné spory se vedou o to, zda je člověk schopen dělat více činností současně. Pokud máme jednojádrový procesor, tak sice na první pohled bude moci obsluhovat více aplikací současně, ale reálně funguje tak, že mezi jednotlivými procesy musí neustále přepínat.
Tento model se zřejmě uplatňuje také u lidského mozku. Je samozřejmě otázkou, zda jde o nějaký drobný technický problém nebo zda toto „přepínání“ něco stojí. S druhým přístupem, tedy že multitasking je činností velice náročnou na režii (paměť, pozornost, kognici,…) pracují metody jako je Getting Things Done.
Pokud bychom se podívali do deníků velkých osobností a sledovali, jakým způsobem se dostaly k objevům a zásadním zjištěním, jen velice málokdy by řekli, že dělali těchto pět činností a z jedné z nich náhodou, jakoby nic, něco vyšlo. Mnohem častěji je možné číst o bezesných nocích, zkoušení přístupů, dokonalém soustřední, které nikam nevedlo a pak o určitém rozjasnění, které když je precizované, směřuje ke správnému cíli. A právě něco takového můžeme označit jako nasazení.
Samotné slovo nasazení má ještě přinejmenším dva podstatné významy. Předně jde o to nasadit se pro něco nebo někoho. Nejde tedy o subjektivní rovinu, ale o soubor aktivit, které směřují k dobru či prospěchu něčeho, co stojí mimo člověka samotného. Není zde tedy rovina jen individuální, ale také sociální. Třetí význam, který ale ponecháme stranou je spíše přitížení pojmu či jeho zneužitím, totiž fenomén nuceného nasazení, jako historický termín určitého otroctví spojeného s II. světovou válkou.
Spojení sociálního a individuálního rozměru nasazení je velice zajímavé, neboť spolu těsně souvisí a představuje určitý podstatný předpoklad pro konání dobra či tvorby krásy. Jedno bez druhého nefunguje. Člověk se musí dát plně do služeb oné věci a současně nemůže zůstat zacyklený v sobě samém.
Snímek Nasazení .., jehož autorem je clostermann navazuje na širší cyklus, z něhož první ukázku jsme viděli již ve výběru minulý týden. Zachycuje práci ve sklárnách Preciose Kamenický Šenov. Je na nich člověk, který přemlouvá materii, aby přijala formu, kterou on jí předurčil ve své mysli. Ukazuje prototyp umělce, který na jedné straně vychází ze sebe směrem k dialogu krásy, ale současně musí abstraktní myšlenky přetavit do fyzického objektu. A tento transformační proces vyžaduje jeho plnou osobnost, dání vše, co má k dispozici a to s nejasným výsledkem a většinou s nedobrou mzdou. Snad pro krásu samu.
Gratuluji autorovi k podařenému snímku dokonale zachycujícímu tuto atmosféru interakce, do které nemůže vstoupit nic dalšího, aniž by ji poškodilo, a dovoluji si pozvat na prohlídku dalších zajímavých fotografií uplynulého týdne.
Jokr7 zachycuje obchodníka s deštěm, Don Quijota, snílka. Fotografie duel zachycuje člověka, který vytváří bubliny pomocí sítě. Tím, jak lze fotografii číst i časově opačně – tedy jako člověka, který bubliny loví – získává snímek mimořádně zajímavý charakter.
duel, foto: jokr7
Tchmes nabízí pohled na zasněženou krajinu, stromy a pole v černobílém provedení, jehož hlavními nosnými tématy jsou synergie a harmonie. Fotografie nese název S a jistě potěší nejen fanoušky čínské mystiky.
Subal na závěr nabízí vtipný fotografický minimalismus pracující s krásnou antropomorfní projekcí nesoucí název Outsider.
Outsider, foto: subal