Přiznám se i bez lechtání, nejsem velkým příznivcem fotografické kategorie MAKRO. Cestu od prvotního okouzlení až k trochu pobavenému pohledu na občasné ohnivé diskuse, které z pavoučích očiček mělo být ostré, aby fotografie stála vůbec za komentář, asi prošel mnohý z nás. Makro je ze své podstaty velmi technická disciplína a zvládnutí řemesla je u něj natolik důležité, že u většiny fotografií takto označených vidím hlavně autorovu radost, že se podařilo zaostřit tam, kam alespoň přibližně chtěl.
Kdysi jsem i já prodlužoval objektiv na své Praktice o mezikroužky, takže vím, jaká fuška to občas byla. Prát se s minimální hloubkou ostrosti, úbytkem světla, zatajovat dech a stavět zástěny, aby ani vánek nepohnul motivem atd. Takže uctivě smekám před těmi, kdo mají dostatek trpělivosti a umu, ale moje fotografická cesta vedla nakonec jinudy.
na číhané
Autor: doloman
Snímek, který jsem vybral, asi nikdy nebude součástí odborné publikace zabývající se pavouky a odborník na pavoukovce i kolegové makraři by jistě dokázali přesně vyjádřit proč. Přesto si dovolím parafrázovat výrok jedné postavy Prattchetovy knihy: „To není pavouk, jak vypadá," ... „To je, co pavouk je!" A právě tím mě zaujala natolik, že jsem si ji postavil na pomyslnou první příčku.
Pavucina
Autor: kaf.cz
Podobný pocit mám i u tohoto triptychu, ve kterém se stále ještě – i když už z povzdálí – pohybujeme blízko osvědčených a vděčných fotografických témat.
Toto zpracování motivu má pro mě kouzlo a půvab neotřelosti, protože autorka věnuje maximální pozornost podstatě motivu a náladě okamžiku, technickou stránku zdánlivě neřeší. Zdůrazňuji ovšem to „zdánlivě“, protože je to skutečně pouze zdání, které je vzbuzeno lehkostí všech tří snímků.
Co to v té tlamě má?
Autor: zdenek.dvorak
Debata stínů...
Autor: zdenek.dvorak
Fotografování lidí považuji za jednu z nejnáročnějších disciplín. Pokud má taková fotografie působit přirozeně, bez pocitu, že byla „ukradená“ musí být autor fotografie velice blízko fotografovaným.
Zdeňek ve svých fotopříbězích vede jakýsi dialog s těmi, na které míří objektivem a tím se sám stává nedílnou součástí fotografie, i když ho na snímku není přímo vidět.
.
Autor: Shoehardt
Nadreálno - cizím slovem surrealismus - se ve svém původním zaměření zabývalo stavy podvědomí a nevědomí, jenž nás ovlivňuje. Za více než osmdesát let co uplynuly od vydání Bretonova Surrealistického Manifestu, prošel tento umělecký směr velkým vývojem a štěpením.Od snovosti a radosti až po velice manioderpesivní vize plné děsu a oškliváctví.
Já mám raději hravost a snění Alenky za zrcadlem či putování malého prince. Tam někam míří i tato fotografie. Zkuste se na ní chvíli dívat a nechte myšlenky volně plynout – po chvíli budete její součástí a uvidíte i kousek za ni.
skokanka
Autor: Dirtmaniak
Druhý triptych v jednom týdenním výběru nedokladuje moji zálibu ve skládaných fotografiích. Dávám přednost samostatným snímkům velikosti pokud možno větší, než poštovní známka.
Ale tak, jak mě předchozí trojsnímek zaujal svou podmanivě snivou náladou, tak mě tato skládanka přitáhla promyšlenou skladbou a jednoduchostí.
It ....
Autor: nick photo
Ačkoliv autor tuto fotografii zařadil do kategorie „ostatní“, vnímám ji jako abstrakci. Vzbuzuje určitý neklid a touhu poznat co bude dál. Prostě zapojit se a pokračovat dál s tvůrcem.
Autor má ve zdejší galerii zatím jen čtyři fotografie, které nesou čitelné znaky společného rukopisu. Jde jen o malý vzorek, ale docela se těším na další obrázky kuchyně tohoto fotografa.
Portret z Afriky
Autor: marcelkonecny.com
U tohoto portrétu se opět vracím k tomu, co jsem o fotografování lidí napsal o pár odstavců výše. Snad jen s poznámkou, že pro portrétní fotografii ta slova platí dvojnásobně. Nehovořím v tuto chvíli o podobence do dokladu totožnosti nebo o reklamní (produktové) fotografii. Mám na mysli skutečný portrét. Takový, který lehce poodhrne roušku halící osobnost, takže divák má pocit, že by se o člověku, který na něj hledí, rád dozvěděl něco víc.
atd.
Autor: typsy
Nirvana.
Autor: fakir.h
ZIMNÍ STOPOU OBLAKŮ
Autor: Peter Drančák
Zima je velmi fotogenické období roku, jak jsem o tom už několikrát psal. A že ji lze zachytit i jinak, než osvědčeným „pohlednicovým“ stylem dokazují tyto tři fotografie různých autorů.
Krom uvedeného ročního období je spojuje i jistý minimalismus obrazových prostředků abstrahující to podstatné.
.. HK II ..
Autor: Nyuszika
.. HK ..
Autor: Nyuszika
A nakonec tohoto výběru dva záběry fotograficky přitažlivé budovy v Hradci Králové od jednoho autora. Nikdy jsem u té knihovny osobně nestál, ale znám ji už z řady fotografií. Jako by ji architekt vyprojektoval pro radost lidem s citem pro detail, kteří si na ní vždy najdou něco pro potěchu oka.