Temnota je jedním ze zásadních témat jak starověké, tak také barokní kulturní tradice a dává pochopit, jakým způsobem lidé o duchovnu, umění a kráse uvažovali.
Ve starověku je spojená s hnutím gnostiků – šlo o skupinu osob, které věřili, že mají nějaké tajné zjevení, které je činní privilegovanými vůči zbytku společnosti. Šlo tak o skupinu nadlidí, kteří prohlédli temnotu světa a došli jistého ozáření, poznání čili gnose.
Na toto hnutí pak reaguje známý citát z prologu Janova evangelia o tom, že Bůh je světlo a tma ho nepohltila. Světlo není určené jen pro někoho, nelze vybrat skupinu osob, které budou světlo vnímat a druhou, která z něj nic nemá. Slunce září pro dobré i zlé, chudé i bohaté, chytré i hloupé stejně.
Temnota jako zlo, světlo jako dobro, před kterým temnota uniká, je tradičním barokním motivem. Zlo, je nedostatkem dobra, proto stačí jemný paprsek světla a najednou vše září, stává se součástí přirozeného myšlenkového prostoru, který je dobrý. Jan Patočka pak poukazuje na spojení pojmů světa a světlo. Svět je to, co je ozářené světlem, pro každého tak něco trochu jiného, avšak – v duchu této tradice – něčím nesporně dobrým.
Hic sunt leones je prostorem bez pravidel, poznání, bez rozlišování věcí. Proto nejde o svět v pravém slova smyslu, ale spíše o prostor, který se světem, tedy místem ozářeným světlem, které bude někdo pozorovat, teprve může stát. Jistě za cenu jistých nákladů a rizika.
Temnota, foto: Ivan_76
Snímek Temnota. ukazuje, jak se svět postupně odkrývá a ukazuje, jak se zjevuje a stává se skutečným. Autor jakoby usiloval o ilustraci známého závěru cyklu knih C. S. Lewise Letopisy Narnie. Světlo postupně proniká temnotou, nedává ji šanci na přežití.
V době dataprojektorů si pak asi každý vybaví paradox, jak je možné s touto technikou na bílém plátně promítat černou. Když je zhasnuto, je plátno bílé. Ale pokud dataprojektor funguje, svojí září přeexponuje okolí natolik, že se bílé plátno jeví jako černé. Co je světlo a co je stín tak záleží na konkrétním kontextu a situaci.
Gratuluji autorovi, kterým je Ivan 76 k velice pěkné a nezvyklé fotografii a dovoluji si pozvat na prohlídku dalších zajímavých snímků uplynulého týdne.
No21 nabízí snímek Konečně je na horách bílo... , který navzdory proklamativnímu názvu nabízí nemálo zajímavých zákoutí, detailů i prostoru k přemýšlení.
Konečně je na horách bílo, foto: No21
Při pohledu do kalendáře i z okna je jasné, že je ještě stále podzim. Mila… pak kouzlí s mlhavou cestou a sychravem, které doslova zve k tiché procházce a volnému popuštění myšlenek a fantazie. Ostatně i název … , jako by k této činnosti vybízel.
..., foto: mila
Shimmell nabízí pohled na geometrii architektury a černobílou straku, která se svojí barevnou zvlněností vzpírá řádu pravidelnosti a rovnosti. To vše na fotografii mimikraákora.
mimikraákora, foto: shimmell
A na závěr snad vánoční upoutávka v podobě Paní zima od Dolomana.
Paní zima, foto: doloman