DIGIarena.e15.cz

Fotografie týdne: Osamělí japonští lidé III

Sdílejí stejnou část příběhu a přesto má každý z nich zcela jasnou představu o světě. Jednou z nedílných charakteristik městského života je, že ačkoli je člověk v neustálém obležení cizích lidí, tak je vlastně sám.

To, že vedle nás někdo stojí v autobuse, nevytváří žádné sociální pouto, jen přispívá k určitému ekosystému, který kolem sebe máme. Někdo potřebuje v takové situaci prchnout na venkov či do lesů, jinému představují právě tito lidé kulisu, která je pro něj zdrojem inspirace a bezpečí.

Vzpomínám si, jak jsem ještě jako student chodíval ranní Olomoucí, ve které nikdo nebyl, bylo možné jít půl hodiny středem města a nikoho nepotkat. A tento pocit byl v kontextu kulis města silně diskomfortní – nestala se nějaká mimořádná živelná událost, o které mi nikdo neřekl? Je skutečně všední den? Nespletl jsem se o několik hodin? Lidé jsou nedílnou součástí toho všeho, a pokud ve městě chybí, přestává být město městem.

Člověk na vesnici se musí družit v podstatě s každým. Je třeba pěstovat dobré vztahy se sousedy, neboť je to nezbytné pro komfortní přežití, užitečné z hlediska sdílení služeb a pomoci, ale také z toho důvodu, že nikoho jiného po ruce nemáme. Ve městě se naopak nemůžeme přátelit se všemi a své blízké – ty, se kterými chceme vstoupit do nějakého hlubšího společenství – si pečlivě vybíráme. Ostražitě, plní nedůvěry a často determinování Davidem Humem a jeho konceptem přátelství, jako prospěchářské činnosti.

Klepněte pro větší obrázek
Japonští lidé III, foto: Dirtmaniak

To, že ve městě jdou tři lidé vedle sebe, znamená, že s sebou nesou nemalé penzum společných zážitků a prožitků. Slyší tytéž ptáky a auta, vnímají stejný prostor a sledují tutéž budovu. Jestliže moderní vnímání veřejného prostoru je vždy spojené s určitou percepcí toho, jak by měl působit, pak lze říci, že by i tento zážitek či naladění měli mít společné. Přesto je vlastně nic nenutí, aby o něm společně přemýšleli. Sdílení těchto prožitků, jakkoli zcela imanentní, představuje ideový substrát skutečného měšťanství, jako specifické podoby společenství.

Snímek Japonští lidé III zachycuje trojici mužů, kteří nesou společný příběh, možná mají společnou cestu a společně vnímají svět kolem sebe, ale to v žádném případě neznamená, že musí nutně vykročit ze svého individualismu a samoty. Mohou být pospolu a přitom sami. Mohou společně tvořit město, i celý příběh, který si do nich každý divák může projektovat.

Gratuluji autorovi snímku, kterým je Dirtmaniak k pěkné fotografii a dovoluji si pozvat na prohlídku dalších zajímavých děl uplynulého týdne.

Frankfurt nad Mohanem se v očích a rukou Pavla Kozdase proměnil v Sin City, a to tradiční moderní architektonickou podhledovkou s nezaměnitelným rukopisem kompozičním i technickým. Černobílé provedení dává celému dílu specifikou tajemnou atmosféru.

Klepněte pro větší obrázek
Sin City, foto: pavel kozdas

Také No21 pokračuje ve své sérii melancholického podzimního reflektování stromů zrcadlících se ve vodní hladině. Tentokráte v provedení s názvem Přichází období dešťů....

Klepněte pro větší obrázek
Přichází období dešťů, foto: No21

Po mém soudu jeden z nejzajímavějších fyzikálních jevů je povrchové napětí, které zodpovídá za to, že stromy mají v korunách vodu a nemají pumpu, že vodoměrka chodí po vodě nebo že vodní kapka je téměř dokonale kulatá. A právě jednu z takových hrátek s povrchovým napětím zachycuje snímek Obrácený vykřičník od jonyyy.

Klepněte pro větší obrázek
Obrácený vykřičník, foto: jonyyy

Na závěre ještě jedna malá barevná abstrakce hrající si se světlem s názvem čárka od db strenického.

Klepněte pro větší obrázek
,, foto: db strenický
Další článek




celkem 1 komentář

Nejnovější komentáře

OOOOOkamuuura style . . . :-D:-D:-D:-D:-D KEN ROCELL 8. 12. 2015, 23:05

Další podobné články

Takto vypadá pocta analogové fotografii

Takto vypadá pocta analogové fotografii

Výstava fotografií bez jediné vystavené fotografie – to je modernita

Výstava fotografií bez jediné vystavené fotografie – to je modernita

Může se to zdát nesmyslné, ale je to tak, současná doba přeje nevšedním přístupům, řešením a zážitkům. Na druhou stranu, jak byste chtěli vystavit pohyblivé fotografie – tedy něco co není ani fotkou a ani videem?

Fotografie týdne: S holubem na cestách

Fotografie týdne: S holubem na cestách

O překvapivém pohledu na svět a pozvánce do světa fotografie. Základní myšlenkou fenomenologie, tak jak o ní uvažuje Jan Patočka je, že věci ve světě se nám nikdy nezjevují cele a úplně. Vynořují se postupně, jejich pochopení je vždy ovlivněné tím, jak se zrovna cítíme, co vidíme, jací jsme.

Metropolitní muzeum zveřejnilo na 375 000 uměleckých kusů k volnému užití

Metropolitní muzeum zveřejnilo na 375 000 uměleckých kusů k volnému užití

První číslo magazínu Scene od Hipstamaticu je tady

První číslo magazínu Scene od Hipstamaticu je tady

Hipstamatic je jedna z neoblíbenějších mobilních foto aplikací. Její tvůrci vydávali i magazín o mobilní fotografii Snap, který nyní překřtili na Scene. Podívejte se, co nabízí jeho první číslo.

Fotografie týdne: tečka

Fotografie týdne: tečka

O vězeních a hradbách, která si vytváříme v sobě samých a strachu, který rozmotává ostnaté dráty. Karel Kryl ve své písni Karavana mraků mluví o městě, ve kterém je řád a pro každého práce, ale současně to není prostor k žití. Je obehnaný zdí nesvobody a totality.

Podívejte se na pravděpodobně první selfie fotografii na světě

Podívejte se na pravděpodobně první selfie fotografii na světě

Za popularizací focení tzv. selfíček mohou zejména mobilní telefony 21. století. Věděli jste ale, že nejstarší dochovaná selfie fotografie prokazatelně pořízená z ruky se datuje už k roku 1909?

Fotografie týdne: Ante portam inferam

Fotografie týdne: Ante portam inferam

Svět a světlo mají stejný jazykový kořen, a to nejen v češtině, ale také v dalších jazycích. Touto myšlenkou začíná Jan Patočka, ale také Jan Sokol, své pojednání o tom, co je svět a jak ho můžeme poznávat.