Už dvakrát se nominace na Foto týdne těsně prosmýkla kolem kategorie Zátiší a zmizela mezi portréty a krajinkami. Jak však praví klasikové, na každého jednou dojde. Snímky z rukou Kristýny Krulišové se několikrát probojovaly do užšího výběru a dnes vám představujeme ten nejlepší z nich. V hlavní roli voda, písek a optický klam…
„Stejně rychle, jak vznikly, budou zapomenuty...“
Podstatnou část Kristýniny sbírky činí právě zmíněné černobílé kousky – barvy hrají až druhé housle; jejich malé elitní skupince velí výrazná modř a na paty jí šlapou jarní zeleň a barva mědi. Růžky však vystrkuje i autorčina neobvyklá variabilita a nápaditost. Nacházíme zde pozoruhodné záběry zimní i letní přírody, architekturu, portréty i rostliny, neobvyklé výřezy i kompozičně jednoduché obrazy z všedního života. To vše je vkusně paspartováno v nekomplikovaných rámečcích, jejichž čerň poutá pozornost a nezvyklá sněhobílá barva zase výrazně rozzáří. Autorka patří mezi tvůrce, kteří nestagnují, a přitom nám jako na stříbrném podnose přináší klenoty, které všichni důvěrně známe. Za svůj poslední chod získává naše ocenění. Snad už tímto snímkem rozzářené pláže konečně přesvědčíme jaro, aby se zastavilo na čaj…