„Na ptáky jsme krátký“ je známým text písně, kterým se nechala inspirovat dnešní fotografie týdne.
Fascinace létáním ptáků je lidem zřejmě vnuknutá a postihuje všechny generace. Bez ohledu na znalosti fyzikálníchch parametrů ptáků a možnosti jejich letu bude to, s jakou lehkostí a přesností krouží vzduchem, vždy zdrojem představ a snění.
Jaké by to asi bylo, kdybychom mohli létat jako oni. Ostatně i lidové úsloví „být volný jako pták“ s tímto okouzlením počítá.
Pokud bychom chtěli studovat jednotlivé texty, které v literatuře či mytologii s ptáky zacházely, mohli bychom připravit pěknou monografii. Autor dnešního snímku s názvem Racek se rozhodl spíše než slovy, zachytit tento fenomén obrazem, když ptáka v těsném kontaktu s vodní hladinou svým fotoaparátem zastavil.
Snímek má čtvercový formát se středovou kompozicí, což dnes začíná patřit mezi běžné fotografické výrazové prostředky. Kompoziční zajímavosti tak představují především křídla, která kopíruji polovinu obou diagonál. Snímek zajímavým způsobem ukazuje směrem vzhůru, do prostoru, kde se nachází většina těla racka a volný vzduch. Naopak volné hladině jako by mohl divák věnovat více prostoru v klidu, i když jen zdánlivém. Její statičnost je narušována vodou, která odkapává z ocasu letícího racka.
Racek, foto: adamec
Autor, kterým je pan Adamec, jednoznačně dlouhodobě ukazuje, že fotografování ptáků patří mezi obory focení, které mu jdou skutečně dobře, a na obrázku je nesnadné nenalézt jeho rukopis, kterým se již dlouho na DIGIareně vyjadřuje. Technicky jde o dílo kvalitně zpracované, kterému lze jen obtížně cokoli vytknout.
Ještě jednou gratuluji autorovi vítězného snímku a dovoluji si pozvat na prohlídku dalších zajímavých děl uplynulého týdne.
Rozhodnout se pro tvorbu mozaiky či šachovnice s fotografií je vždy svým způsobem ošidné a náročné. Na jedné straně stojí požadavek po celkovém sladění kompozice jako celku, jak tematicky, tak také barevně a obrazově, ale také možná pocit, že jednotlivé snímky si zaslouží více prostoru než jen jednu šestnáctinu (či podobný díl) celé scenérie. Přesto se čas od času objeví kousek, který stojí za pozornost. Jedním takovým je luční snímek ..o..o..o..o od riyska.
..o..o..o..o, foto: riyska
Radomir Pekarik presentuje další fotografický žánr, který není na DIGIareně příliš populární či úspěšný, totiž tvorbu pohlednicového charakteru. Nese název Životodárné paprsky a ukazuje autorovu schopnost hrát si se světlem i výrazným rámečkem.
Spojení hudby a zámeckých prostor k sobě nepochybně patří. Člověk cítí, že se zde oživuje nějaká dávná tradice, něco co bylo a již není, přičemž zakouší zvláštní pocit nostalgie. Poněkud jiný, vtipnější a nápaditější rozměr dává tomuto setkání fotografie Tóny ticha od morphyp64.
A na závěr ještě jedna pěkná fotografie architektury, která využívá barevné kompozice a určitého designového minimalismu v podání clostermanna a na snímku Asketická.