Existuje v zásadě několik různých modelů jak se dívat na člověka. Se vznikem fyziky se objevila představa člověka jako stroje, tedy důmyslného zařízení. Pokud dokonale poznáme jednotlivé části – orgány, tkáně atd. – měli bychom být schopni odpovědět na otázku kým je člověk a jak funguje. Na tomto principu se ostatně zrodila také moderní medicína. Fyzika byla považována za mocnou vědu, neboť přinášela zcela jasné výsledky a člověk díky ní mohl (alespoň částečně) ovládat přírodu.
Ještě lepších poznatků bychom měli dosáhnout, když se podíváme na člověka jako na fyzikální mechanismus. Již nás nebudou zajímat velké věci jako tkáně, ale jednotlivé atomy a molekuly. Překvapivě se ukáže, že takto detailně není možné životu porozumět. Samoorganizující se víceprvkové systémy jsou mimo možnosti matematického popisu a statistická interpretace nám nedává šanci věcem dokonale a přesně porozumět.
Jinou možností, jak se dívat na člověka, je pohled umělce. Lidské tělo i člověk sám je krásný. Jednotlivé jeho části jsou překvapivě důmyslné a dokonalé. Ač je jen velmi obtížné navrhnout test, který by nás zcela spolehlivě a plně oddělil od zvířat, většina z nás cítí, že je zde něco více než jen prostá matérie našeho bytí.
Přinejmenším je zde psychika, kterou se ještě nepodařilo nijak materiálně redukovat. Známý citát říká, že člověk by byl ochoten uvěřit prosté přírodou vedené evoluci, která bude tvořit praktické věci, ale že není schopný připustit evoluci, která bude tvořit věci krásné.
Shelter (foto: Dohmat)
Ať se podíváme kamkoli do přírody, můžeme vidět, že se krásou mimořádně plýtvá. Je všude kolem nás a my si jí často příliš nevšímáme. Přitom každý z nás má chodidla, která jsou stroji mistrovské konstrukce a uměleckým dílem. Kdybychom dokázali vidět více obyčejné krásy, byl by svět možná o něco lepším místem k životu. Tak jak je vidět na snímku Shelter od fotografa s přezdívkou Dohmat (podívejte se i na jeho další fotografie).
Sama (foto: Žemla)
Obraz nemusí vždy zachycovat jen syrovou realitu, ale může odkazovat za ni, na skutečnosti, které zůstávají v pozadí. Příkladem může být snímek Sama od fotografa s přezdívkou Žemla (další fotografie tohoto autora). V netradičním a originálním zpracování se v něm otvírá atmosféra obrazů starých mistrů i pohled do emocí zobrazené dívky.
Simply Sea (foto: t0m)
Také fotografický minimalismus má své příznivce. Mezi základní prvky, se kterými pracuje, je jednoznačné oddělení důležitého od podružného, podtržení hlavní myšlenky a výběr z reality. Tím dává mimořádný prostor fantazii a představám diváka. Tak jako je to na snímku Simply Sea od autora t0m (další fotografie).
EXTR12012-02 (foto: Luboš Blažek)
Minimalismus pěkně ukazuje také Luboš Blažek. Snímek EXTR120128-02 tentokrát nereflektuje prostor jako takový, ale netradičním způsobem zachycuje architekturu. Podívejte se na další fotografie Luboše Blažka.
Clash of the Titans (foto: Pavel Kozdas)
Na závěr nabízíme neobvyklý pohled na krásy moderních staveb. Autorem snímku Clash of the Titans je Pavel Kozdas a opět ukážeme i jeho další snímky. Fotografie spojuje nečekaný úhel pohledu a dobrý nápad s precizním technickým zpracováním a výbornou atmosférou.