Člověk by možná čekal, že v dnešní době plné úspěchů chemie a jejích plastů, nanotechnologií a dalších materiálových novinek nebude pro něco tak obyčejného a starého prostor.
Přesto je to sklo, které je všude kolem nás a stále se hojně používá. Délkou svého využití i svojí rozmanitostí ukazuje na své jedinečné postavení ve světě vědy a kultury.
Myslím, že jednou z nejúžasnějších věcí na skle je jeho rozmanitost. Jen těžko bychom mohli nelézt materiál, který by se využíval denně již stovky let, a přitom neztratil nic ze své krásy a kvality. Od brýlových skel, která jsou podstatně kvalitnější než plastová (i když těžší), přes varné baňky, kádinky, pipety či kyvety v laboratořích až po architekturu či věci denní potřeby nebo vánoční ozdoby.
Snad nejúchvatnější jsou ale skleněné vitráže v chrámech, které přežily hrůzy války až do současnosti. Takové dnes již nikdo nevyrobí, protože pracovat s olovem, kterým jsou jednotlivá sklíčka spojována se dnes moc nemůže a ani uranem barvené sklo již není úplně snadno k sehnání. A tak právě barevné výjevy, které se rozzáří pokud se do nich opře slunce ukazují jednu etapu skla v architektuře. Tou druhou jsou skleněné budovy, které se promění v pece, jakmile se objeví slunce na obloze.
A přesto si myslím, že tento materiál má stále ještě jednu významnou vlastnost. Je amorfní a tekutý. Ač ho lidé používají pro tvárnost, snadnost manipulace a úpravy, přesto nejsou věčné. Vysoká okna jsou, již za několik málo stovek let, dole podstatně tlustší než nahoře. Ukazují tak, že sklo je materiálem svébytným, který si uchovává vlastní prostor pro nespoutanost přesných forem a tvarů.
Fotografie týdne
...sklo... (foto: Dusan124)
Gratuluji panu Dušanovi k velice zdařilému snímku ...sklo..., který právě krásu i problematičnost tohoto materiálu zachycuje a dovoluji si pozvat na prohlídku některých dalších snímků uplynulého týdne.
Fotograf s nickem Lozar nabízí strhující pohled do divadelního představení, kde se obraz stává poezií. Nabízí dokonalé zpracování, atmosféru i příběh, ale nelze o něm dost dobře mluvit. Sám obsah snímku … promlouvá svým mlčením.
… (foto: Lozar)
Letošní snímek z Aljašky od Zahorce je pěknou ukázkou toho, jak lze fotografovat velké šelmy. Zachycený medvěd je v pohybu, celá scéna má náboj, dynamiku, dokonalou kompozici i precizní technické provedení a to až do nejmenšího detailu, jakým je pohled medvěda. Přesně takový je záběr, který nese jméno Brooks Falls.
Brooks Falls (foto: Zahorec)
Fotografie nemusí být vždy jen obrazem reality a skutečnosti. Může toho nabídnout mnohem více. Jak s ní lze utéci do tajemného světa fantazie, nechat se zatáhnout do tmavého lesa, kde stále nemá člověk navrch ukazuje snímek Za mlhou..., který pořídil Šmelka.
Za mlhou (foto: Šmelka)
A na závěr ještě jedna fotografie, která nabízí suchý, výpravný styl založený na dvouprvkové kompozici rozbitého okna a procházející postavy, která nese název Nic nového pod sluncem, jenž pořídil Ali111.
Nic nového pod sluncem (foto: Ali111)