DIGIarena.e15.cz

Fotografie týdne: Stairs – volby pod povrchem věcí

Martin Heidegger upozorňuje na to, že lidský život je sérií neustálých rozhodování, na jejichž důsledky nevidíme, ale ve chvíli, kdy je učiníme, nemáme žádnou možnost vrátit se zpět.

Hérakleitos uvedenou skutečnost o mnoho století dříve ilustruje známým výrokem, že dvakrát nelze vstoupit do stejné řeky. Zkušenost, kam vede cesta, po které jsme se vydali, v člověku zachovává nesmazatelnou stopu, které se nelze zbavit.

I kdybychom se snad dokázali vrátit nazpět, nepůjde o stejné rozhodování, ale o akt fundamentálně odlišný. Tento postoj je velice důležitý z pohledu etiky – není možné vnímat život jako určitý designový proces s opakujícími se prototypy a testy, které se hodnotově neutrálně střídají tak dlouho, dokud nedosáhneme požadovaného výsledku. Bytí je čímsi neopakovatelným, s velkou hodnotou každého kroku.

Toto vědomí může vést k jisté existenciální úzkosti, neboť jestliže nevíme, jaké budou dopady našich činů, co způsobí každý náš krok, jak se rozhodnout? Moderní matematika a fyzika k této intuitivní pozici přidává teoretický základ v podobě teorie chaosu a efektu mávnutí motýlích křídel. Na druhou stranu přístup, dle známého úsloví, kdo nic nedělá, nic nezkazí, situaci příliš nelepší – i samotné čekání je určitým rozhodnutím.

01.jpg
Stairs, foto: Marselus

Snímek Stairs toto téma pěkně ilustruje a rozvádí. Zachycuje šestici eskalátorů, tedy schodů, po kterých se lze pohybovat pouze jedním směrem. Špatná volba znamená buď okamžitý pád, nebo nemožnost návratu. Schody končí někde dole, pod povrchem a není možné se mezi nimi přemísťovat. Osoba, která se blíží ke schodišti, působí na první pohled velice sebejistě, což je ale většinou spíše příznakem opačného prožitku vnitřního světa. Jedna z cest je uzavřená a vyvolává otázku proč. Nemělo by cenu zkusit překonat překážku, zariskovat, experimentovat? Vždyť co ni nestojí, za nic nestojí, ponouká známý výrok Františka Saleského.

Jedoucí schody zachycují i onu časovou pomíjivost – pokud nenastoupíme nyní, s velkou pravděpodobností nepotkáme (nebo naopak potkáme) nějakou jinou osobu, což je scéna známá z horších romantických filmů, tedy i zde čekání vytváří tlak neustávající změny. Eskalátory míří pod povrch věcí, pod zem. Pokud bychom měli najít jednoho společného jmenovatele, pro moderní umění, zřejmě by jím byla ona snaha proniknout pod viditelnou slupku a ukázat, že realita je něco více než to, co můžeme vidět z nezaujatého nadhledu prostýma očima. Tento pohled odpovídá starokřesťanské myšlence o „zajetí na hlubinu“ jako o obrazu kontemplace a pochopení světa.

Gratuluji autorovi, kterým je Marselus ke kompozičně mimořádně zajímavému snímku, kterému v celkovém dojmu výrazně pomáhá práce se světlem a černobílé provedení a dovoluji si pozvat na prohlídku dalších zajímavých fotografií uplynulého týdne.

Střídání zimního počasí s klimatem téměř jarním, svojí teplotní křivkou dává vznikat rampouchům a následně je stravuje v podivném, umělecky krásném požitku, postupně konzumovaném kontaktu se světem. Takový by snad mohl být popis snímku Zima už si vylámala zuby... od No21.

02.jpg
Zima si vylámala zuby..., foto: No21

Tyto meteorologické fluktuace opět zhmotněné na příkladu vody zachycuje nerozhodná hladina, jen místo úzkých profilů si Jindra H vybírá pohled na širokou plochu.

03.jpg
Nerozhodná hladina, foto: Jindra H

Fialový poustevník vidí a zachycuje svět v barvách, s tématem podobným, ale jemností a atmosférou zcela jinou, než předchozí snímky. Jeho fotografie nese název Pražské labutí panorama a ukazuje, že každý člověk se může na svět dívat zcela jinýma očima i se zcela jiným sociálním kontextem.

04.jpg
Pražské labutí panorama, foto: Fialový poustevník

Představy o čase jsou různé; někdy více filozofické, jindy fyzikální či personální. A právě vztahu času, jako určitému trvání daného konkrétnímu lidskému bytí se věnuje snímek čas od Shimmella.

05.jpg
čas, foto: shimmell
Další článek




celkem 1 komentář

Nejnovější komentáře

labute bych si dal ke snidani nam nam x 3. 2. 2016, 08:50

Další podobné články

Fotografie týdne Pozápadová – o hvězdách, hmotě a času

Fotografie týdne Pozápadová – o hvězdách, hmotě a času

„Hvězdné nebe nad hlavou a mravní zákon ve mě, to jsou dvě věci, které mne nepřestávají naplňovat údivem.“ Tato slavná Kantova věta jakoby rámovala vztah člověka ke hvězdám.

Fotografie týdne: špión

Fotografie týdne: špión

O poznání ve skrytu a hledání toho důležitého. Proč je důležité se neslyšně schovat za skálu? Ve filosofii se v posledním století rozšířilo téma autenticity lidského bytí, respektive vztahu mezi tím, jak se člověk ukazuje druhým a jakým ve skutečnosti je.

Nikon Photo Contest – soutěžte bez poplatku o zajímavé ceny

Nikon Photo Contest – soutěžte bez poplatku o zajímavé ceny

Fotografie týdne: Girl in the corner

Fotografie týdne: Girl in the corner

Pokud se podíváme do pravidel etikety, snadno nahlédneme, že žena je usazována do místnosti vždy tak, aby měla co nejlepší výhled, nebyla v koutě a nehrozilo jí žádné nebezpečí. Totéž pravidlo samozřejmě platí pro libovolnou společensky důležitou osobu.

Fotografie týdne: Malověrní

Fotografie týdne: Malověrní

Být malověrným znamenalo pro středověkého nebo starověkého člověka zásadní problém. Například z dochovaných záznamů kázání z raného středověku je zřejmé, že většina se na smrt těšila – v nebi je bezpečí, klid, jídlo, nehrozí v něm války ani hladomor.

Fotografie týdne: Dva

Fotografie týdne: Dva

Michal Altrichter, když hovoří o vztahu jednotlivce a dvojice, zdůrazňuje, že jedna a jedna nejsou dva, ale dva a záření. Slovo je více než slovo, překračuje se, vede k zážitku srůstání a překračování vlastní slabosti, omezenosti, fragmentárnosti.

Výsledky EyeEm Awards 2016

Výsledky EyeEm Awards 2016

170 let fotografie je za námi. Jak se změnila?

170 let fotografie je za námi. Jak se změnila?

Technika fotografování a fotografie jako taková ušla od dob prvních snímků dlouhou cestu. Samotné fotografické zařízení už nemá s tím původním příliš společného. Jaká byla fotografie dříve a jaká je dnes?