O snímku, který reflektuje, burcuje, angažuje. Ale také zve, mluví a nechává prostor k přemýšlení. Umění jako angažovaný projev lidského ducha bylo často předmětem jak diskusí nad samotným smyslem umělecké tvorby, tak také předmětem kritiky či vymezování se.
Lze umění použít jako nástroj politické agitace? Je to správná cesta? Anebo z druhé strany, existuje skutečně apolitické umění, vstup do veřejného prostoru a kultury zbavený společných hodnot a postojů?
Toto napětí není ničím novým, naopak lze říci, že provází umělce od nepaměti a snad až posledních několik málo století nabízí možnost alespoň částečné ekonomické svobody a distance, která činní umělce svobodnějším, což ale nesnižuje jeho politický rozměr. Umění, snad pokud není (a snad také zde bychom mohli vést diskuse o tom, zda je to skutečně tak) lartpourlartismem, nemůže být nepolitické.
Výběr tématu, stylu, naléhavosti sdělení, či chceme-li užít termínu v českém prostředí propagovaném Tomášem Halíkem, totiž čtení či vnímání znamení doby, to jsou nesporně věci s politikou v nejširším slova smyslu spojenými. Snímek Standing Out se za nic neschovává a svůj politický či aktivistický rozměr umění v celé kolekci explikuje a ukazuje.
Standing Out, foto: nejmil
Zobrazuje Jakuba Čecha a zve k dialogu s ním. Dává mu na hlavu svatozář, ale jeho výrazem z něj nedělá pomníkové zastavení, ale nechává ho živým přemýšlivým člověkem, který je zasazený do určitého kontextu a místa, ve kterém se snaží obstát před sebou samým a svým svědomím. Muž na snímku je cudný a nepompézní, není osobou z přebalu tlusté fotografické knihy retrospektivně mapující život konkrétního politika, ale obrazem přemýšlivce.
Ať již na tohoto člověka budeme mít jakýkoli názor, nejmil ho zachycuje hravě, ale vážně, dialogicky, vyhraněně a s jasnou osobní pozicí, ale současně nefanfarónsky a nepyšně. Zvoucího k ujasnění si pozic a argumentů, k přijetí zodpovědnosti. Z pod té červené svatozáře totiž odejde. A budeme připraveni na tom místě stanout místo něj? S čím?
Gratuluji autorovi k pěknému a aktivnímu snímku a dovolím si pozvat na prohlídku dalších fotografií uplynulého týdne.
Pro milovníky zimního města, řeky tak tak nezamrzlé a pohledu na krajinu s věžemi a romantickými uličkami je určený snímek zima holubí. Nebyl by to avšak Jokr7, aby scéně nedal specifický ráz. Tentokráte daný holubím společenstvím, které se na věci dívá asi jinak než nezaujatý pozorovatel.
zima holubí, foto: jokr7
Lucka na Michalu je snímek spojující HDR, modelku a industriální halu, který jistě potěší vyznavače steampunku. Ocenit je třeba také ne zcela lehké podmínky a dobré technické provedení od rumpeaka.
Lucka na Michalu, foto: rumpeak
Luděk B. nabízí uprostřed zimy pohled na moře. Nikoli však v nekriticky koncipovaném optimismu, ale naopak mořský břeh teskný a posmutnělý. S průmyslem, přístavištěm a člověkem, kterému není dobře, jakkoli by se snad jinak mohl kochat všudypřítomnou krásou. Název tečka jako by zastupoval člověka na molu – jednoho z mnoha, zrnko písku oproti moři. A přesto vypravovala právě jeho příběh a soustředila se na něj.
Dirtmaniak nabízí pohled na splynutí asimilace a akomodace. Dvojici mužů jako by nešlo odlišit od prostředí, ve kterém se nacházejí. Takový jsou Kravaťáci uprostřed dláždění.