Člověk byl obdařen, na rozdíl od vodních zvířat, schopností křičet. Hodně se dnes mluví o rétorice a psychologii, ale myslím, že křik jako takový zůstává poměrně mimo oblast hlavního zájmu. A když už, tak se mu autoři věnují jen velmi omezeně. Asi netřeba připomínat, že má velmi blízký vztah k emocím, jímž nastavuje určitý ventil. Ale má ještě nějaký, hlubší a ušlechtilejší smysl?
Pro obyvatele blízkého východu je poměrně frekventovaným slovním spojením „volání (doslova křik) z hlubin.“ Tím se nemá na mysli hloubka měřitelná v metrech, ale jakýsi vnitřní postoj, výraz člověka, který se obrací z hlubin svého nitra někam výše. Křik je tedy něco, co pramení v srdci a směřuje vzhůru. Zatímco sociální vazby tvoří lidskou horizontálu, je toto volání určitou vertikálou, nečním, co k člověku bytostně patří.
Dánský filosof Kierkegaard (mimo jiné zakladatel existencialismu a individualismu) popisuje různá stádia cesty životem. Tím prvním je stádium estetické; člověk si chce dopřát vše co se kolem něho nabízí – ono známé ženy, víno a zpěv. Brzy ho ale takový život omrzí, nenachází v něm žádný hlubší smysl. Proto následuje stádium etické, které je ve znamení snahy o dokonalost v nejrůznějších formách a podobách. Toto stádium končí zdrceností nad tím, že nejsem a neumím být dokonalý (či dobrý). Je to stádium výkřiku. Až tímto výkřikem začne člověk chápat své lidství v plnosti jako syntézu konečného a nekonečného, časového a nekonečného. Kierkegaard říká, že nemocí člověka je neochota být sám sebou.
Dnešní fotografie týdne, jejímž autorem je Martin Stranka a nese název Stuck, je právě tímto Kierkegaardovským výkřikem z nitra. Možná výkřikem osamělého, zdrceného nebo radostného, slavícího. Ale rozhodně krokem překračujícím omezenost hmoty a směřující někam výše.
Stuck; foto Martin Stranka
Gratuluji autorovi k zisku fotografie týdne a dovolím si pozvat na prohlídku ještě některých zajímavých snímků uplynulého týdne.
Filosofickou pouť můžeme prodloužit připomenutím myšlenky Heideggera, že činností Pobytu je péče. A právě na tuto tezí existencializmu dvacátých let staví snímek Čekali dlouho..., jehož autorem je mikoudelka. Je li Stuck fotografií směřující vzhůru, pak se tento snímek obrací do okolí ve své horizontalitě, ke každému v našem okolí.
Čekali dlouho; foto mikoudelka
Další zajímavé dílo nese název Na rybách a jeho autorem je adamec3. Snímek odráží atmosféru osamocené monády, tak jak jí představuje Leibniz. Samostatné individuum, které nereaguje s okolím, ale celý mikrokosmos nese ve svém nitru. Ticho, mlha a vnitřní rozpoložení rybáře, usebraného do sebe samého dávají snímku zajímavý náboj.
Na rybách; foto adamec3
de Chardin byl zastáncem myšlenky, že jen člověk člověku může posloužit při dešifrování světa. Jako by se to opravdu důležité dalo najít jen v druhých lidech. Možná bychom měli více poslouchat a méně mluvit. Snad ani ne z nějaké strojené slušnosti, úslužnosti či předstírané ochotě, ale kvůli sobě. Protože jen tak bude mít co smysluplného říci, až přijde ta pravá chvíle. A možná právě to zachycuje fotografie s názvem A ještě něco řeknu ! od salwapa.
A ještě něco řeknu!; foto salwapa
A čím krátkou procházku po filosofických myšlenkách zakončit lépe než Platón? Byl první, kdo oddělil svět viditelný hmotný od toho opravdu hodnotného, pravé zkutečnosti, totiž od světa ideí. Hmotný svět se stal jen stínem opravdového poznání. To se pokusil zachytit Tuan ve svém snímku …. Jako by chtěl vyjádřit mlčení a údiv nad tím, když se nám podaří vyjít z jeskyně a ve světle uvidět opravdový svět.
...; foto Tuan
Pozor! Každý autor vítězného snímku fotografie týdne získává poukaz
na slevu 35% na velkoformátový tisk u společnosti Megapixel s.r.o.
Vítěz nechť prosím kontaktuje redakci.
Slevový poukaz na velkoformátový tisk fotografií věnuje společnost Megapixel s.r.o. - specialista na fototechniku.