DIGIarena.e15.cz

Fotografie týdne: svět kolem nás jinýma očima

Snímek o rozšířeném vnímání, únavě a očích souseda. Přiznám se, že jeden z problémů teorie poznání, který na první pohled vypadá banálně mě neustále nutní ke stále nové reflexi. Totiž, jak vypadá svět očima druhého.

Vidí stejné barvy? Všímá si stejných lidí? Do jaké míry je obraz světa dán skutečně dopadajícími fotony na sítnici a jejich reakcí se světločivnými buňkami a do jaké míry do tohoto procesu vstupuje náš mozek?

Odpověď bude zřejmě kompromisní, že je to něco mezi objektivní daností a činností mozku, který na základě zkušeností ví, co chce a má projektovat do představ diváka, ale zkušenostní zážitek to nenabídne.

Celá jedna generace umělců se snažila pracovat s nevědomím a rozšířeným vědomím. Fascinace sny, vzpomínkami, představami, které člověk nedokáže nebo nechce artikulovat. To vytvářelo základní umělecký kolorit. Aby se takový autor byl schopen lépe ponořit do svého nevědomí, musel k tomu často užít různých pomocných prostředků – od dechových cvičení, až po halucinogeny nebo alkohol. To vše změnilo jeho vidění světa, dalo mu vjem, který předtím neměl, a umožnilo mu to tvořit.

Velice podobnou zkušenost má řada sportovců, kteří v určité fázi sportovního výkonu přestávají slyšet a vnímat ostré obrysy. Jejich tělo se přepne do zvláštního módu, ve kterém vnímají jen to, co je pro daný sport klíčové – cestu před sebou, jestli se neblíží ke stěně bazénu atp. Jde také o ponoření se do světa, který má zcela jiné vlastnosti nežli ten, který běžně popisujeme, fotografuje, ve kterém pracujeme.

V určitých okamžicích je tak možné realitu vnímat značně odlišně od běžného stavu a přitom není žádný speciální důvod se domnívat, že toto vnímání je nějaké obskurnější nebo méně cenné. Jak je vidět na předchozích příkladech, umělci si jej váží natolik, že kvůli němu intoxikují své tělo, sportovci jej dosahují za cenu velké bolesti, únavy, výkonu.

01.JPG
....., foto: babyvrba

Možná tak není nutné se na svět dívat hned přímo očima a mozkem druhého – což jde ostatně dost obtížně uskutečnit – neboť jinou verzi reality nabízí také určitý stav mysli. Otázkou je, co u toho dělá náš mozek. V obou uvažovaných případech se zdá, že snižuje roli šedé kůry mozkové, nejvyšších kognitivních mohutností a předkládá nám informace surové, nezpracované, nezařazené do jasných kategorií, na které jsme zvyklí svět rozkládat.

Gratuluji babyvrba ke snímku ….., který se právě takové abstraktní zachycení mozkem minimálně reflektované reality pokusil zachytit a dovoluji si pozvat na prohlídku dalších zajímavých fotografií uplynulého týden.

Snímek, který se dokonale hodí k aktuálnímu teplejšímu počasí je Prague Hippos, jehož autorem je Ronald Hilmar Jr., který se snaží zachytit výraz muže plného odhodlání, bojovnosti, touhy po vítězství a současně člověka chodícího se ve vodní lázni.

02.jpg
Prague Hippos, foto: Sout

Pohled do říše hmyzu je téměř vždy fascinující. Tím, jak jsou živočichové malí a vlastnosti objektů se nemění s rostoucím se rozměrem lineárně, je člověk zaskočen možnostmi, které příroda takto malým a lehkým živočichům dává. Snímek nese název Jeste jedna libelka a jeho autorem je Dolittle.

03.jpg
Jeste jedna libelka, foto: Dolittle

Secret Window je snímek zachycující krásné, byť ošuntělé, rozbité a opuštěné místo. Autorem je Václav Bond.

04.jpg
Secret Window, foto: vaclavbond

A na závěr ještě jeden černobílý hrubozrnný akt. Nese název Skrytá 02 a autorkou celé série snímků je kristyna d.

05.jpg
Skrytá 02, foto: kristyna d
Další článek



Přidejte svůj názor k tomuto článku

Další podobné články

Tábor mobilem – město a jeho okolí fotoaparátem mobilního telefonu

Tábor mobilem – město a jeho okolí fotoaparátem mobilního telefonu

Výstava fotografií pořízených mobilním telefonem, které zároveň byly v mobilním telefonu za pomoci četných aplikací editovány – Tábor mobilem – se koná v jihočeském Táboře v galerii Vodárenská věž v období od 6. do 31. července 2016.

Fotografie týdne: Jen dva prstíčky...

Fotografie týdne: Jen dva prstíčky...

Příběh o Smolíčkovi a jezinkách je vlastně modelových příkladem toho, jak člověk může interagovat se špatnou myšlenkou. Na první pohled by se mohlo zdát, že například starokřesťanští autoři zbytečně přeceňují možnost hřešit myšlenkami.

Timelapse od Keitha Loutita znovu ukazuje krásu Singapuru

Timelapse od Keitha Loutita znovu ukazuje krásu Singapuru

Fotografie týdne: Stopped by the light

Fotografie týdne: Stopped by the light

Světlo je pozoruhodný fyzikální i filosofický fenomén. Z hlediska fyziky v sobě snoubí řadu zajímavých vlastností – je vlnou i částicí současně. Jakkoli má vlnovou délku, nelze u něj ale říci, jak je jeden foton dlouhý.

Dvoje oči Afghánské dívky: McCurry pod palbou kritiky

Dvoje oči Afghánské dívky: McCurry pod palbou kritiky

Návštěva výstavy díla známého fotografa může mít zajímavé důsledky. Lze totiž odhalit nečekané – dvojí tvář fotografií – a rozpoutat tak doslova mediální smršť ohledně manipulace s dokumentární fotografií.

Fotografie týdne: Sluníčko, déšť a kroupy...

Fotografie týdne: Sluníčko, déšť a kroupy...

Píseň z poloviny padesátých let obsahující známé verše o tom, že „poručíme větru, dešti, kdy má pršet a kdy vát“, se stala určitým motivem nejen budovatelského úsilí, ale především jistého posměšku.

Fotografie týdne: stres kam se podíváš

Fotografie týdne: stres kam se podíváš

Asi jen obtížně bychom našli nadužívanější slovo (nejen) v českém slovníku než je stres. Ve stresu je každý, je to on, který může za civilizační choroby, deprese a všechno ostatní.

Další selfie příčinou smrti – tentokrát dvojnásobné

Další selfie příčinou smrti – tentokrát dvojnásobné