DIGIarena.e15.cz

Fotografie týdne: Tuscany aneb na skok na italský venkov

Fotografie o roli mostů mezi světy a schopnosti užívat si krásy. O vinicích, cypřiších a kráse italského venkova, který je plný kouzelných míst a zákoutí.

Říká se, že Itálie jsou dvě. Ta první je severní, mnohem více podobná Švýcarsku či Rakousku (jehož byla ostatně součástí), je místem poměrně bohatým a přesným, ve kterém se jižanský duch projevuje jen velice málo.

Druhá jižní je mentalitou téměř africká, na vše je zde čas, je horko, odpolední siesty a večerní život rámují denní rytmus neochvějnou pomalou a radostnou rukou. A někde mezi těmito dvěma světy se nachází Toskánsko, které si z obou mentalit vzalo to nejlepší.

Tak jako Československo meziválečné chtělo být mostem mezi východem a západem, tak také Toskánsko lze označit za určitý překlenovací prostor mezi přesností a bohatstvím severu a uměním a radosti ze života jihu. Na tomto místě se udála umělecká renesance a města jako je Florencie či Pisa se stala symbolem rozmachu této formy umění. Zřejmě bychom v Evropě jen obtížně hledali místo, které by tak spojovalo tradici osídlení a vrcholné dobové kultury s krásnou krajinou plnou vinic a cypřišů.

01.jpg
Tuscany, foto: lennyl_2

Právě idea stavění mostu je v tomto kontextu zajímavá. Ukazuje se, že jde o činnost na jednu stranu velice lákavou a potenciálně plodnou, ale také riskantní a to hned ve dvou směrech. Prvním může být politické riziko, kdy subjekt nepatří ani k jedné ze stran a nemůže tak počítat s jejich ochranou a čerpat z toho patřičné benefity. Druhým rizikem může být strach ze ztráty vlastní identity, do které se budou integrovat vlivy z obou břehů.

Snímek Tuscany velice pěkně zachycuje venkovskou část tohoto italského kraje. Na jedné straně jsou zde ona malebná renesanční města přetékající krásnou a uměním, na straně druhé kopce, které jsou spojené malými cestičkami a na nich jsou rozeseta vinařství, kde je možné najít nejen vinný nápoj či hrozny k jídlu, ale také určitý klid a ticho, bez toho, aby byl člověk čímkoli rušen. Do ticha zde jen zaznívají cikády a člověk si může vychutnávat zážitek dokonalé krásy od brzkého jara až do pozdního podzimu.

Gratuluji autorovi, kterým je lennyl_2, k podařenému snímku, který svoji atmosféru podtrhává pěknou prací se světlem, a dovoluji si pozvat na prohlídku dalších zajímavých fotografií uplynulého týdne.

Jiný krajinářský pohled nabízí fotografie ztraceni v mlze, která nás přesouvá do prostoru na sever od Alp, teplé slunce mění za chlad a mlhu a místo cypřišů a vína nabízí obyčejné stromy a pole. Krajinu Petrarky a Cicera střídá krajina Demla a Březiny. Autorem je klimaxp.

02.jpg
ztraceni v mlze, foto: klimaxp

Dolittle nabízí fotografickou klasiku, ale ve velice pěkném provedení, totiž pavučinovou síť pokrytou kapkami rosy. Snímek nese název Zarosena Pavucina a člověku se při pohledu na něj vybaví Spinozova teorie monád, kdy v každém mikrokosmu člověka, je ukryt celek skutečnosti.

03.jpg
Zarosena Pavucina, foto: Dolittle

Snímek Na okraji spolecnosti a ve tme nabízí pohled na žebráky a osoby bez domova ve městě. Výrazovým prostředkem je tma, která těmto osobám bere tvář, význam, ukazuje, že před nimi zavíráme oči a děláme, že zde nejsou. Nevytlačujeme je na okraj společnosti, nýbrž zapíráme jejich existenci a naši zodpovědnost. Na rozdíl od osoby, která se – opět ve tmě a bez pozornosti ostatních – rozhodla pomoci. Autorem je moslerwi.

04.jpg
Na okraji spolecnosti a ve tme, foto: moslerwi

Na závěr pak ještě jedna minimalistická hříčka. Autorem je Šebin a nese název .. vzdálená. Je příkladem snímku, kdy jde obsah sdělení na dřeň, kdy není možné již nic odebrat, aniž by se ztratila výpověď díla.

05.JPG
...vzdálená, foto: šebin
Další článek



Přidejte svůj názor k tomuto článku

Další podobné články

Tábor mobilem – město a jeho okolí fotoaparátem mobilního telefonu

Tábor mobilem – město a jeho okolí fotoaparátem mobilního telefonu

Výstava fotografií pořízených mobilním telefonem, které zároveň byly v mobilním telefonu za pomoci četných aplikací editovány – Tábor mobilem – se koná v jihočeském Táboře v galerii Vodárenská věž v období od 6. do 31. července 2016.

Fotografie týdne: Jen dva prstíčky...

Fotografie týdne: Jen dva prstíčky...

Příběh o Smolíčkovi a jezinkách je vlastně modelových příkladem toho, jak člověk může interagovat se špatnou myšlenkou. Na první pohled by se mohlo zdát, že například starokřesťanští autoři zbytečně přeceňují možnost hřešit myšlenkami.

Timelapse od Keitha Loutita znovu ukazuje krásu Singapuru

Timelapse od Keitha Loutita znovu ukazuje krásu Singapuru

Fotografie týdne: Stopped by the light

Fotografie týdne: Stopped by the light

Světlo je pozoruhodný fyzikální i filosofický fenomén. Z hlediska fyziky v sobě snoubí řadu zajímavých vlastností – je vlnou i částicí současně. Jakkoli má vlnovou délku, nelze u něj ale říci, jak je jeden foton dlouhý.

Dvoje oči Afghánské dívky: McCurry pod palbou kritiky

Dvoje oči Afghánské dívky: McCurry pod palbou kritiky

Návštěva výstavy díla známého fotografa může mít zajímavé důsledky. Lze totiž odhalit nečekané – dvojí tvář fotografií – a rozpoutat tak doslova mediální smršť ohledně manipulace s dokumentární fotografií.

Fotografie týdne: Sluníčko, déšť a kroupy...

Fotografie týdne: Sluníčko, déšť a kroupy...

Píseň z poloviny padesátých let obsahující známé verše o tom, že „poručíme větru, dešti, kdy má pršet a kdy vát“, se stala určitým motivem nejen budovatelského úsilí, ale především jistého posměšku.

Fotografie týdne: stres kam se podíváš

Fotografie týdne: stres kam se podíváš

Asi jen obtížně bychom našli nadužívanější slovo (nejen) v českém slovníku než je stres. Ve stresu je každý, je to on, který může za civilizační choroby, deprese a všechno ostatní.

Další selfie příčinou smrti – tentokrát dvojnásobné

Další selfie příčinou smrti – tentokrát dvojnásobné