DIGIarena.e15.cz

Fotografie týdne: Tuscany aneb na skok na italský venkov

Fotografie o roli mostů mezi světy a schopnosti užívat si krásy. O vinicích, cypřiších a kráse italského venkova, který je plný kouzelných míst a zákoutí.

Říká se, že Itálie jsou dvě. Ta první je severní, mnohem více podobná Švýcarsku či Rakousku (jehož byla ostatně součástí), je místem poměrně bohatým a přesným, ve kterém se jižanský duch projevuje jen velice málo.

Druhá jižní je mentalitou téměř africká, na vše je zde čas, je horko, odpolední siesty a večerní život rámují denní rytmus neochvějnou pomalou a radostnou rukou. A někde mezi těmito dvěma světy se nachází Toskánsko, které si z obou mentalit vzalo to nejlepší.

Tak jako Československo meziválečné chtělo být mostem mezi východem a západem, tak také Toskánsko lze označit za určitý překlenovací prostor mezi přesností a bohatstvím severu a uměním a radosti ze života jihu. Na tomto místě se udála umělecká renesance a města jako je Florencie či Pisa se stala symbolem rozmachu této formy umění. Zřejmě bychom v Evropě jen obtížně hledali místo, které by tak spojovalo tradici osídlení a vrcholné dobové kultury s krásnou krajinou plnou vinic a cypřišů.

01.jpg
Tuscany, foto: lennyl_2

Právě idea stavění mostu je v tomto kontextu zajímavá. Ukazuje se, že jde o činnost na jednu stranu velice lákavou a potenciálně plodnou, ale také riskantní a to hned ve dvou směrech. Prvním může být politické riziko, kdy subjekt nepatří ani k jedné ze stran a nemůže tak počítat s jejich ochranou a čerpat z toho patřičné benefity. Druhým rizikem může být strach ze ztráty vlastní identity, do které se budou integrovat vlivy z obou břehů.

Snímek Tuscany velice pěkně zachycuje venkovskou část tohoto italského kraje. Na jedné straně jsou zde ona malebná renesanční města přetékající krásnou a uměním, na straně druhé kopce, které jsou spojené malými cestičkami a na nich jsou rozeseta vinařství, kde je možné najít nejen vinný nápoj či hrozny k jídlu, ale také určitý klid a ticho, bez toho, aby byl člověk čímkoli rušen. Do ticha zde jen zaznívají cikády a člověk si může vychutnávat zážitek dokonalé krásy od brzkého jara až do pozdního podzimu.

Gratuluji autorovi, kterým je lennyl_2, k podařenému snímku, který svoji atmosféru podtrhává pěknou prací se světlem, a dovoluji si pozvat na prohlídku dalších zajímavých fotografií uplynulého týdne.

Jiný krajinářský pohled nabízí fotografie ztraceni v mlze, která nás přesouvá do prostoru na sever od Alp, teplé slunce mění za chlad a mlhu a místo cypřišů a vína nabízí obyčejné stromy a pole. Krajinu Petrarky a Cicera střídá krajina Demla a Březiny. Autorem je klimaxp.

02.jpg
ztraceni v mlze, foto: klimaxp

Dolittle nabízí fotografickou klasiku, ale ve velice pěkném provedení, totiž pavučinovou síť pokrytou kapkami rosy. Snímek nese název Zarosena Pavucina a člověku se při pohledu na něj vybaví Spinozova teorie monád, kdy v každém mikrokosmu člověka, je ukryt celek skutečnosti.

03.jpg
Zarosena Pavucina, foto: Dolittle

Snímek Na okraji spolecnosti a ve tme nabízí pohled na žebráky a osoby bez domova ve městě. Výrazovým prostředkem je tma, která těmto osobám bere tvář, význam, ukazuje, že před nimi zavíráme oči a děláme, že zde nejsou. Nevytlačujeme je na okraj společnosti, nýbrž zapíráme jejich existenci a naši zodpovědnost. Na rozdíl od osoby, která se – opět ve tmě a bez pozornosti ostatních – rozhodla pomoci. Autorem je moslerwi.

04.jpg
Na okraji spolecnosti a ve tme, foto: moslerwi

Na závěr pak ještě jedna minimalistická hříčka. Autorem je Šebin a nese název .. vzdálená. Je příkladem snímku, kdy jde obsah sdělení na dřeň, kdy není možné již nic odebrat, aniž by se ztratila výpověď díla.

05.JPG
...vzdálená, foto: šebin
Další článek




Přidejte svůj názor k tomuto článku

Další podobné články

170 let fotografie je za námi. Jak se změnila?

170 let fotografie je za námi. Jak se změnila?

Technika fotografování a fotografie jako taková ušla od dob prvních snímků dlouhou cestu. Samotné fotografické zařízení už nemá s tím původním příliš společného. Jaká byla fotografie dříve a jaká je dnes?

Fotografie týdne: Fták

Fotografie týdne: Fták

Jednou z věcí, která se satelitním městečkům kolem metropolí vyčítá, jsou vysoké ploty, za které není vidět a často si bez nich obyvatelé nedokáží dům představit. Snaží se izolovat se od vnějšího světa, postavit mezi sebou a ním zeď.

Fotografie týdne: Lidé v liniích

Fotografie týdne: Lidé v liniích

O tenké lince mezi svobodou a totalitou v linkování světa – Poněkud vulgární heslo „držet hubu a krok“ případně slovy kapely Chinaski „nehasit co tě nepálí“ a „nebojovat sám“ jsou něčím, s čím dnešní člověk akcentující svobodu, rozdílnost, alternativy může jen těžko souhlasit.

Jak dosáhnout lepších výsledků při streetfotografii?

Jak dosáhnout lepších výsledků při streetfotografii?

Letní měsíce jsou obdobím, které přímo vybízí k procházkám nejen krajinou, ale také městem a jeho zákoutími. Streetfotografie je přesně tím žánrem, který je pro městské procházky ideální – jak na ni?

5 nejdůležitějších fotoaparátů v historii fotožurnalistiky

5 nejdůležitějších fotoaparátů v historii fotožurnalistiky

Jaké přístroje byly „prodlouženým okem“ slavných fotografů minulého století a pomohly na svět neznámějším fotografickým dílům? Podíváme se na pětici nej fotoaparátů a jejich slavné majitele.

Fotografická soutěž Nikon Kalendář je v polovině

Fotografická soutěž Nikon Kalendář je v polovině

Fotografie týdne: Komplementarita

Fotografie týdne: Komplementarita

Lidé rádi uvažují o světě tak, aby byl pro ně co nejjednodušší a nejpochopitelnější. Jistě se najdou výjimky, které tu či onu jeho část problematizují, ale mít ve svém bytí jistotu a schopnost porozumět světu kolem sebe je zřejmě něčím, co je pro život nezbytné.

Jak by vypadala závislost na sdílení obrázků v 18. století? Poradí IKEA

Jak by vypadala závislost na sdílení obrázků v 18. století? Poradí IKEA