DIGIarena.e15.cz

Fotografie týdne: Tuscany aneb na skok na italský venkov

Fotografie o roli mostů mezi světy a schopnosti užívat si krásy. O vinicích, cypřiších a kráse italského venkova, který je plný kouzelných míst a zákoutí.

Říká se, že Itálie jsou dvě. Ta první je severní, mnohem více podobná Švýcarsku či Rakousku (jehož byla ostatně součástí), je místem poměrně bohatým a přesným, ve kterém se jižanský duch projevuje jen velice málo.

Druhá jižní je mentalitou téměř africká, na vše je zde čas, je horko, odpolední siesty a večerní život rámují denní rytmus neochvějnou pomalou a radostnou rukou. A někde mezi těmito dvěma světy se nachází Toskánsko, které si z obou mentalit vzalo to nejlepší.

Tak jako Československo meziválečné chtělo být mostem mezi východem a západem, tak také Toskánsko lze označit za určitý překlenovací prostor mezi přesností a bohatstvím severu a uměním a radosti ze života jihu. Na tomto místě se udála umělecká renesance a města jako je Florencie či Pisa se stala symbolem rozmachu této formy umění. Zřejmě bychom v Evropě jen obtížně hledali místo, které by tak spojovalo tradici osídlení a vrcholné dobové kultury s krásnou krajinou plnou vinic a cypřišů.

Klepněte pro větší obrázek
Tuscany, foto: lennyl_2

Právě idea stavění mostu je v tomto kontextu zajímavá. Ukazuje se, že jde o činnost na jednu stranu velice lákavou a potenciálně plodnou, ale také riskantní a to hned ve dvou směrech. Prvním může být politické riziko, kdy subjekt nepatří ani k jedné ze stran a nemůže tak počítat s jejich ochranou a čerpat z toho patřičné benefity. Druhým rizikem může být strach ze ztráty vlastní identity, do které se budou integrovat vlivy z obou břehů.

Snímek Tuscany velice pěkně zachycuje venkovskou část tohoto italského kraje. Na jedné straně jsou zde ona malebná renesanční města přetékající krásnou a uměním, na straně druhé kopce, které jsou spojené malými cestičkami a na nich jsou rozeseta vinařství, kde je možné najít nejen vinný nápoj či hrozny k jídlu, ale také určitý klid a ticho, bez toho, aby byl člověk čímkoli rušen. Do ticha zde jen zaznívají cikády a člověk si může vychutnávat zážitek dokonalé krásy od brzkého jara až do pozdního podzimu.

Gratuluji autorovi, kterým je lennyl_2, k podařenému snímku, který svoji atmosféru podtrhává pěknou prací se světlem, a dovoluji si pozvat na prohlídku dalších zajímavých fotografií uplynulého týdne.

Jiný krajinářský pohled nabízí fotografie ztraceni v mlze, která nás přesouvá do prostoru na sever od Alp, teplé slunce mění za chlad a mlhu a místo cypřišů a vína nabízí obyčejné stromy a pole. Krajinu Petrarky a Cicera střídá krajina Demla a Březiny. Autorem je klimaxp.

Klepněte pro větší obrázek
ztraceni v mlze, foto: klimaxp

Dolittle nabízí fotografickou klasiku, ale ve velice pěkném provedení, totiž pavučinovou síť pokrytou kapkami rosy. Snímek nese název Zarosena Pavucina a člověku se při pohledu na něj vybaví Spinozova teorie monád, kdy v každém mikrokosmu člověka, je ukryt celek skutečnosti.

Klepněte pro větší obrázek
Zarosena Pavucina, foto: Dolittle

Snímek Na okraji spolecnosti a ve tme nabízí pohled na žebráky a osoby bez domova ve městě. Výrazovým prostředkem je tma, která těmto osobám bere tvář, význam, ukazuje, že před nimi zavíráme oči a děláme, že zde nejsou. Nevytlačujeme je na okraj společnosti, nýbrž zapíráme jejich existenci a naši zodpovědnost. Na rozdíl od osoby, která se – opět ve tmě a bez pozornosti ostatních – rozhodla pomoci. Autorem je moslerwi.

Klepněte pro větší obrázek
Na okraji spolecnosti a ve tme, foto: moslerwi

Na závěr pak ještě jedna minimalistická hříčka. Autorem je Šebin a nese název .. vzdálená. Je příkladem snímku, kdy jde obsah sdělení na dřeň, kdy není možné již nic odebrat, aniž by se ztratila výpověď díla.

Klepněte pro větší obrázek
...vzdálená, foto: šebin
Další článek




Přidejte svůj názor k tomuto článku

Další podobné články

Fotografie týdne: když listí ze stromů nepadá

Fotografie týdne: když listí ze stromů nepadá

Biblická kniha Kazatel v jedné své závěrečné pasáži pěkně zdůrazňuje, že existují procesy, které se střídají bez ohledu na to, co člověk dělá nebo nedělá – slunce vychází pro dobrého i špatného člověka stejně,

Fotografie týdne: I know a secret.. – o dvojím tajemství

Fotografie týdne: I know a secret.. – o dvojím tajemství

Kdo nebo co je člověk? Tato otázka nepochybně vzrušuje stejně antropologa, jako filosofa, sociologa, psychologa či biologa. A nepochybně také stojí ve středu zájmu mnoha umělců.

Fotografie týdne: Drátenická – o naději v definitivě

Fotografie týdne: Drátenická – o naději v definitivě

Dráteník představuje dnes již téměř neexistující profesi, po které ale existuje jistá dávka sentimentu či smutku, který lze shrnout do jednoduchého rčení – lidé dnes věci neopravují, ale vyhazují, mění za nové

Jak vypadal Nový rok objektivem telefonu iPhone 7?

Jak vypadal Nový rok objektivem telefonu iPhone 7?

Fotografie týdne: the others aneb zpracuj svůj strach

Fotografie týdne: the others aneb zpracuj svůj strach

Snímek, na který lze položit vlastní strach a obavy a dívat se na ně. Je to zrcadlo vlastního charakteru, test hlubiny bytí. Strach a odvaha, mohou na první pohled působit téměř protikladným dojmem.

Nejlepší fotky na Flickru za rok 2016: krajina, sem tam lidé

Nejlepší fotky na Flickru za rok 2016: krajina, sem tam lidé

Fotografie týdne: Zimní malování

Fotografie týdne: Zimní malování

O mraze jako umělci, jehož krásu ocení až člověk, který ji hledá. Říká se, že umění je jedním z projevů lidského ducha. Umění může na první pohled působit jako evoluční nonsens. Jistě umění je něco, co pomáhá tříbit lidského ducha, je formou komunikace, působí radost, útěchu, vede k zamyšlení.

Fotografie týdne: o světle, před kterým temnota mizí a rodí se v něm svět

Fotografie týdne: o světle, před kterým temnota mizí a rodí se v něm svět

Temnota je jedním ze zásadních témat jak starověké, tak také barokní kulturní tradice a dává pochopit, jakým způsobem lidé o duchovnu, umění a kráse uvažovali.