DIGIarena.e15.cz

Fotografie týdne: vanity fair... a polemika nad domovem

Když se řekne domov, většina lidí si přirozeně představí nějaký byt či dům, případně skupinu osob. Koncept domova je ale mnohem obsáhlejší a komplexnější...

... a především psychologové v posledním půlstoletí se mu věnují velice pečlivě. Mít svůj vlastní domov je totiž jedním z nezbytných předpokladů pro to, aby člověk mohl ve světě rozumným způsobem žít.

Domov je především místem, kde jsou uspokojovány základní lidské potřeby – musí v něm být bezpečí, je třeba mít zde možnost saturovat základní fyziologické potřeby, ale je to také prostor seberealizace a vztahů, místo, kde člověk může zjevovat své autentické já a nemusí se přetvářet. Jde tedy o půdu, kde se formuje vlastní já člověka. Bylo by chybou se domnívat, že jde o nějakou záležitost přechodnou – domov je něco, co potřebuje člověk v každém věku. Jedním z důvodů, proč jsou nemocnice, věznice či dětské domovy tak problematickými místy je právě absence rozměru domova.

Co ale domov tvoří mimo oné pyramidy potřeb? Asi každý, kdo se někdy stěhoval, potvrdí, že existuje několik málo věcí, které nemusí být pro člověka ani na první pohled tak jasné, ale které dohromady pocit domova na novém místě rychle vytvoří – může jít o obraz, čaj, květinu nebo oblíbené křeslo a gramofonové desky. Domov má tedy jak určitou duchovní rovinu, tak také rovinu materiální.

Domov má avšak ještě jednu důležitou roli – je určitou životní jistotou, místem, které pomáhá člověku se orientovat, strukturovat svět. Celé poznávání světa by se dalo možná analogicky připodobnit k tomu, že do doma své mysli vkládáme a třídíme různé věci, dáváme jim řád a učíme se v nich orientovat a něco hledat. Ztráta domova je tak současně ztrátou tohoto kognitivního rámce.

Klepněte pro větší obrázek
Vanity fair, foto: coida

Snímek vanity fair.. , jehož autorem je coida je ukázkou právě také dekompozice všeho. Dívka stojí uprostřed ruiny, kterou prorůstá křoví. Ztracená, opuštěná, trpící, mlčící. V ruce má panenku, jako pokus o onen domov tvořící artefakt, ale fatálně nefungující. Tím, jak se změnil kontext, změnila se i ona. Je bez domova, bez řádu, vše kolem ní se zhroutilo. Svým zjevem i pohledem děsí druhé, neboť oni domov mají. Je vykřičníkem, že to nemusí být trvalé, že to co se stalo jí, může potkat každého. A změnit to.

Gratuluji autorovi k zajímavému snímku a dovoluji si pozvat na prohlídku dalších zajímavých snímků uplynulého týdne.

Fotografie domácí úkoly z geometrie  od Paklíka jsou krásnou ukázkou fotografického minimalismu i toho, jak funguje CAD a kompozice objektů v něm.

Klepněte pro větší obrázek
domácí úkoly z geometrie, foto: shimmell

Lenka k. nabízí snímek …, který jakoby byl oknem do duše, pohledem do vnitřního světa dvou lidí, který je sice plný nejasností, fragmentů a různých drobností, ale přesto v něm oni dva hrají spolu důležitou roli.

Klepněte pro větší obrázek
..., foto: lenka k.

Vlastimil Pibil v podvečer pořídil fotografii Těsně pozápadová, polní..., na které je strouha, které se již nedostává ani slunečních paprsků, ani vodních bystřin. Jakoby čekala na zázrak, na něco, co způsobí, že její existence nebude zbytečná.

Klepněte pro větší obrázek
Těsně pozápadová, polní..., foto: Vlastimil Pibil

Na závěr ještě snadno rozpoznatelný autor, kterým je technicky precizní, byť tentokráte poněkud těsný, pan Adamec a jeho Kachnička mandarínská.

Klepněte pro větší obrázek
Kachnička mandarínská, foto: adamec1
Další článek




celkem 18 komentářů

Nejnovější komentáře

Až teraz som pochopil, že ty si autorom fotk… Ja 31. 3. 2016, 13:58
respektuju ho Petře..pohledy a názory jsou s… coida 31. 3. 2016, 10:42
tvůj názor respektuju..jen mi je divné kde b… coida 31. 3. 2016, 10:40
Nie je to fantázia ani kreativita, pretože t… Ja 31. 3. 2016, 10:14
sorry ale článek je blábol, stejně jako mnoh… petr 30. 3. 2016, 17:37

Další podobné články

Fotografie týdne: když listí ze stromů nepadá

Fotografie týdne: když listí ze stromů nepadá

Biblická kniha Kazatel v jedné své závěrečné pasáži pěkně zdůrazňuje, že existují procesy, které se střídají bez ohledu na to, co člověk dělá nebo nedělá – slunce vychází pro dobrého i špatného člověka stejně,

Fotografie týdne: I know a secret.. – o dvojím tajemství

Fotografie týdne: I know a secret.. – o dvojím tajemství

Kdo nebo co je člověk? Tato otázka nepochybně vzrušuje stejně antropologa, jako filosofa, sociologa, psychologa či biologa. A nepochybně také stojí ve středu zájmu mnoha umělců.

Fotografie týdne: Drátenická – o naději v definitivě

Fotografie týdne: Drátenická – o naději v definitivě

Dráteník představuje dnes již téměř neexistující profesi, po které ale existuje jistá dávka sentimentu či smutku, který lze shrnout do jednoduchého rčení – lidé dnes věci neopravují, ale vyhazují, mění za nové

Jak vypadal Nový rok objektivem telefonu iPhone 7?

Jak vypadal Nový rok objektivem telefonu iPhone 7?

Fotografie týdne: the others aneb zpracuj svůj strach

Fotografie týdne: the others aneb zpracuj svůj strach

Snímek, na který lze položit vlastní strach a obavy a dívat se na ně. Je to zrcadlo vlastního charakteru, test hlubiny bytí. Strach a odvaha, mohou na první pohled působit téměř protikladným dojmem.

Nejlepší fotky na Flickru za rok 2016: krajina, sem tam lidé

Nejlepší fotky na Flickru za rok 2016: krajina, sem tam lidé

Fotografie týdne: Zimní malování

Fotografie týdne: Zimní malování

O mraze jako umělci, jehož krásu ocení až člověk, který ji hledá. Říká se, že umění je jedním z projevů lidského ducha. Umění může na první pohled působit jako evoluční nonsens. Jistě umění je něco, co pomáhá tříbit lidského ducha, je formou komunikace, působí radost, útěchu, vede k zamyšlení.

Fotografie týdne: o světle, před kterým temnota mizí a rodí se v něm svět

Fotografie týdne: o světle, před kterým temnota mizí a rodí se v něm svět

Temnota je jedním ze zásadních témat jak starověké, tak také barokní kulturní tradice a dává pochopit, jakým způsobem lidé o duchovnu, umění a kráse uvažovali.