Když se řekne domov, většina lidí si přirozeně představí nějaký byt či dům, případně skupinu osob. Koncept domova je ale mnohem obsáhlejší a komplexnější...
... a především psychologové v posledním půlstoletí se mu věnují velice pečlivě. Mít svůj vlastní domov je totiž jedním z nezbytných předpokladů pro to, aby člověk mohl ve světě rozumným způsobem žít.
Domov je především místem, kde jsou uspokojovány základní lidské potřeby – musí v něm být bezpečí, je třeba mít zde možnost saturovat základní fyziologické potřeby, ale je to také prostor seberealizace a vztahů, místo, kde člověk může zjevovat své autentické já a nemusí se přetvářet. Jde tedy o půdu, kde se formuje vlastní já člověka. Bylo by chybou se domnívat, že jde o nějakou záležitost přechodnou – domov je něco, co potřebuje člověk v každém věku. Jedním z důvodů, proč jsou nemocnice, věznice či dětské domovy tak problematickými místy je právě absence rozměru domova.
Co ale domov tvoří mimo oné pyramidy potřeb? Asi každý, kdo se někdy stěhoval, potvrdí, že existuje několik málo věcí, které nemusí být pro člověka ani na první pohled tak jasné, ale které dohromady pocit domova na novém místě rychle vytvoří – může jít o obraz, čaj, květinu nebo oblíbené křeslo a gramofonové desky. Domov má tedy jak určitou duchovní rovinu, tak také rovinu materiální.
Domov má avšak ještě jednu důležitou roli – je určitou životní jistotou, místem, které pomáhá člověku se orientovat, strukturovat svět. Celé poznávání světa by se dalo možná analogicky připodobnit k tomu, že do doma své mysli vkládáme a třídíme různé věci, dáváme jim řád a učíme se v nich orientovat a něco hledat. Ztráta domova je tak současně ztrátou tohoto kognitivního rámce.
Vanity fair, foto: coida
Snímek vanity fair.. , jehož autorem je coida je ukázkou právě také dekompozice všeho. Dívka stojí uprostřed ruiny, kterou prorůstá křoví. Ztracená, opuštěná, trpící, mlčící. V ruce má panenku, jako pokus o onen domov tvořící artefakt, ale fatálně nefungující. Tím, jak se změnil kontext, změnila se i ona. Je bez domova, bez řádu, vše kolem ní se zhroutilo. Svým zjevem i pohledem děsí druhé, neboť oni domov mají. Je vykřičníkem, že to nemusí být trvalé, že to co se stalo jí, může potkat každého. A změnit to.
Gratuluji autorovi k zajímavému snímku a dovoluji si pozvat na prohlídku dalších zajímavých snímků uplynulého týdne.
Fotografie domácí úkoly z geometrie od Paklíka jsou krásnou ukázkou fotografického minimalismu i toho, jak funguje CAD a kompozice objektů v něm.
domácí úkoly z geometrie, foto: shimmell
Lenka k. nabízí snímek …, který jakoby byl oknem do duše, pohledem do vnitřního světa dvou lidí, který je sice plný nejasností, fragmentů a různých drobností, ale přesto v něm oni dva hrají spolu důležitou roli.
..., foto: lenka k.
Vlastimil Pibil v podvečer pořídil fotografii Těsně pozápadová, polní..., na které je strouha, které se již nedostává ani slunečních paprsků, ani vodních bystřin. Jakoby čekala na zázrak, na něco, co způsobí, že její existence nebude zbytečná.
Těsně pozápadová, polní..., foto: Vlastimil Pibil
Na závěr ještě snadno rozpoznatelný autor, kterým je technicky precizní, byť tentokráte poněkud těsný, pan Adamec a jeho Kachnička mandarínská.
Kachnička mandarínská, foto: adamec1