DIGIarena.e15.cz

Fotografie týdne: vanity fair... a polemika nad domovem

Když se řekne domov, většina lidí si přirozeně představí nějaký byt či dům, případně skupinu osob. Koncept domova je ale mnohem obsáhlejší a komplexnější...

... a především psychologové v posledním půlstoletí se mu věnují velice pečlivě. Mít svůj vlastní domov je totiž jedním z nezbytných předpokladů pro to, aby člověk mohl ve světě rozumným způsobem žít.

Domov je především místem, kde jsou uspokojovány základní lidské potřeby – musí v něm být bezpečí, je třeba mít zde možnost saturovat základní fyziologické potřeby, ale je to také prostor seberealizace a vztahů, místo, kde člověk může zjevovat své autentické já a nemusí se přetvářet. Jde tedy o půdu, kde se formuje vlastní já člověka. Bylo by chybou se domnívat, že jde o nějakou záležitost přechodnou – domov je něco, co potřebuje člověk v každém věku. Jedním z důvodů, proč jsou nemocnice, věznice či dětské domovy tak problematickými místy je právě absence rozměru domova.

Co ale domov tvoří mimo oné pyramidy potřeb? Asi každý, kdo se někdy stěhoval, potvrdí, že existuje několik málo věcí, které nemusí být pro člověka ani na první pohled tak jasné, ale které dohromady pocit domova na novém místě rychle vytvoří – může jít o obraz, čaj, květinu nebo oblíbené křeslo a gramofonové desky. Domov má tedy jak určitou duchovní rovinu, tak také rovinu materiální.

Domov má avšak ještě jednu důležitou roli – je určitou životní jistotou, místem, které pomáhá člověku se orientovat, strukturovat svět. Celé poznávání světa by se dalo možná analogicky připodobnit k tomu, že do doma své mysli vkládáme a třídíme různé věci, dáváme jim řád a učíme se v nich orientovat a něco hledat. Ztráta domova je tak současně ztrátou tohoto kognitivního rámce.

01.jpg
Vanity fair, foto: coida

Snímek vanity fair.. , jehož autorem je coida je ukázkou právě také dekompozice všeho. Dívka stojí uprostřed ruiny, kterou prorůstá křoví. Ztracená, opuštěná, trpící, mlčící. V ruce má panenku, jako pokus o onen domov tvořící artefakt, ale fatálně nefungující. Tím, jak se změnil kontext, změnila se i ona. Je bez domova, bez řádu, vše kolem ní se zhroutilo. Svým zjevem i pohledem děsí druhé, neboť oni domov mají. Je vykřičníkem, že to nemusí být trvalé, že to co se stalo jí, může potkat každého. A změnit to.

Gratuluji autorovi k zajímavému snímku a dovoluji si pozvat na prohlídku dalších zajímavých snímků uplynulého týdne.

Fotografie domácí úkoly z geometrie  od Paklíka jsou krásnou ukázkou fotografického minimalismu i toho, jak funguje CAD a kompozice objektů v něm.

02.jpg
domácí úkoly z geometrie, foto: shimmell

Lenka k. nabízí snímek …, který jakoby byl oknem do duše, pohledem do vnitřního světa dvou lidí, který je sice plný nejasností, fragmentů a různých drobností, ale přesto v něm oni dva hrají spolu důležitou roli.

03.jpg
..., foto: lenka k.

Vlastimil Pibil v podvečer pořídil fotografii Těsně pozápadová, polní..., na které je strouha, které se již nedostává ani slunečních paprsků, ani vodních bystřin. Jakoby čekala na zázrak, na něco, co způsobí, že její existence nebude zbytečná.

04.jpg
Těsně pozápadová, polní..., foto: Vlastimil Pibil

Na závěr ještě snadno rozpoznatelný autor, kterým je technicky precizní, byť tentokráte poněkud těsný, pan Adamec a jeho Kachnička mandarínská.

05.jpg
Kachnička mandarínská, foto: adamec1
Další článek




celkem 18 komentářů

Poslední komentáře

Až teraz som pochopil, že ty si autorom fotk… Ja 31. 3. 2016, 13:58
respektuju ho Petře..pohledy a názory jsou s… coida 31. 3. 2016, 10:42
tvůj názor respektuju..jen mi je divné kde b… coida 31. 3. 2016, 10:40
Nie je to fantázia ani kreativita, pretože t… Ja 31. 3. 2016, 10:14
sorry ale článek je blábol, stejně jako mnoh… petr 30. 3. 2016, 17:37

Další podobné články

Fotografie týdne: Lidé v liniích

Fotografie týdne: Lidé v liniích

O tenké lince mezi svobodou a totalitou v linkování světa – Poněkud vulgární heslo „držet hubu a krok“ případně slovy kapely Chinaski „nehasit co tě nepálí“ a „nebojovat sám“ jsou něčím, s čím dnešní člověk akcentující svobodu, rozdílnost, alternativy může jen těžko souhlasit.

Jak dosáhnout lepších výsledků při streetfotografii?

Jak dosáhnout lepších výsledků při streetfotografii?

Letní měsíce jsou obdobím, které přímo vybízí k procházkám nejen krajinou, ale také městem a jeho zákoutími. Streetfotografie je přesně tím žánrem, který je pro městské procházky ideální – jak na ni?

5 nejdůležitějších fotoaparátů v historii fotožurnalistiky

5 nejdůležitějších fotoaparátů v historii fotožurnalistiky

Jaké přístroje byly „prodlouženým okem“ slavných fotografů minulého století a pomohly na svět neznámějším fotografickým dílům? Podíváme se na pětici nej fotoaparátů a jejich slavné majitele.

Fotografická soutěž Nikon Kalendář je v polovině

Fotografická soutěž Nikon Kalendář je v polovině

Fotografie týdne: Komplementarita

Fotografie týdne: Komplementarita

Lidé rádi uvažují o světě tak, aby byl pro ně co nejjednodušší a nejpochopitelnější. Jistě se najdou výjimky, které tu či onu jeho část problematizují, ale mít ve svém bytí jistotu a schopnost porozumět světu kolem sebe je zřejmě něčím, co je pro život nezbytné.

Jak by vypadala závislost na sdílení obrázků v 18. století? Poradí IKEA

Jak by vypadala závislost na sdílení obrázků v 18. století? Poradí IKEA

Olympijské hry v Riu – spousta techniky i zlodějů

Olympijské hry v Riu – spousta techniky i zlodějů

Letní olympijské hry začaly koncem minulého týdne a s nimi také nekonečný maraton sportovních disciplín a jejich dokumentace. Na tu je však většina fotografů připravena podobně jako naposledy.

Sylvan Rand: Láska za zvuku motorů aneb gay motorkáři v 60.

Sylvan Rand: Láska za zvuku motorů aneb gay motorkáři v 60.

Při slově motorkář si člověk představí drsného vousatého, „koženého“ chlápka, který nemá k ráně daleko. Série Sylvana Randa z konce 60. let americkou motorkářkou subkulturu představuje v poněkud jiném světle.