DIGIarena.e15.cz

Fotografie týdne: Večerní pastva se zamyšlením

Americký psycholog Abraham Harold Maslow v roce 1943 popsal hierarchickou strukturu potřeb, které má každý jedinec. Nejprve je nutno uspokojit ty nižší a potom ty vyšší, jak je to ale v případě věřících lidí?

Platí přitom, že je nutné saturovat ty, které jsou umístěné níže, aby člověk mohl pociťovat potřebu věnovat se těm vyšším. Zcela dole jsou fyzické a fyziologické potřeby, nad nimi pocit bezpečí a lásky, uznání a úcty a zcela nejvýše potřeba seberealizace.

Jakkoli v extrémních situacích může docházet k tomu, že člověk pořadí hodnot změní, což je třeba případ mučednictví nebo politických vězňů, avšak v běžném životě s nimi lze poměrně dobře počítat.

S podobným konceptem moderní psychologie pracuje také ve vztahu k fenoménu domova. Zatímco pro filosofa či etnologa může jít o relativně komplexní, ale ničím nezatížený fenomén, který lze zkoumat až s Husserlovskou odtažitostí a nezaujetím, pro psychologii jde o koncept, který do značné míry může rozhodovat o vyrovnanosti a funkčnosti celé osobnosti. Mít prostor jistoty, přijetí a bezpečí je pro bytí člověka ve světě zcela zásadní. Tak velkou roli přitom nehraje to, jaký je materiální statut samotného domova, jako spíše jeho kvalita.

Marek Ujčík se na práci s krajinou, která má tzv. kulturní ráz, zaměřuje dlouhodobě. V jeho pojetí není příroda či krajina něčím, co by bylo možné stavět proti člověku a kultuře, jak to dělá například evoluční ontologie se svojí přírodně-kulturní dichotomií, ale má podstatně blíže k myšlenkám cisterciáků či benediktýnů postupně měnících krajinu. Středověk nebo raný novověk přitom samozřejmě nemohl zvažovat moderní perspektivy jako je udržitelný rozvoj nebo environmentální či ekologické hledisko. Člověk byl správcem přírody, kterou měl využívat jak ke svému prospěchu, tak také ke slávě Boží.

01.jpg
Večerní pastva, foto: MarekUjcik

Jde o krajinu barokní, kde jsou uprostřed polí kapličky, kříže či boží muka, která člověku dodávají zásadní rozměr jeho bytí, které nemá jen lopotný a časný charakter, z něhož by plynula jen marnost, pomíjivost a utrpení, ale také dimenzi spirituální. Kaple je také místem bezpečí a útěchy, ve které se zrcadlí celá pietas austriaca. Současně je nutné říci, že v lidové mluvě i slovesnosti najdeme sice časté stěžování si na vrchnost a politiky, ale nikdy ne na císaře a jeho rodinu. Jakkoli to zní paradoxně či problematicky, císař byl součástí náboženského kultu i (snad i především) v osvícenské monarchii. Nebyl jen zbožný dle pietas austriaca, byl její integrální součástí.

Všechny tyto roviny se pak zrcadlí v samotné konstrukci sakrální architektury, která je spojená s člověkem a jeho prací, ale zrcadlí nejen zbožnost jednotlivce či obce (jakkoli se právě ona na konkrétní výzdobě často podepsala), ale širší společenské hledisko. Domov zde získává transcendentální, ale také monarchistickou rovinu, což je po mém soudu něco, co si dnes běžně neuvědomujeme. Pro diváka jedenadvacátého století jde o objekty umělecky či historicky zajímavé, poetické, ale ne existenciální.

A právě onu existencialitu domova a bezpečí Marek Ujčík na snímku Večerní pastva podtrhuje laní, které se zde pase. Gratuluji autorovi k pěknému, technicky i kompozičně kvalitně provedenému snímku a dovoluji si pozvat na prohlídku dalších zajímavých děl uplynulého týdne.

Suggy balancuje se svým makro snímkem na hranici mezi krásou, vtipem a kýčem a po mém soudu se mu to daří výborně, jak dokazuje Kdo Tě líbá, když ne já...!, tedy název který dává snímku ještě patetičtější rozměr než by měl sám o sobě.

02.jpg
Kdo tě líbá, když ne já...!, foto: suggy

Subal si hraje s abstrakcí a světlem, které na fotografii Až se ucho utrhne, vede diváka k moderně a meditaci nad ní.

03.jpg
Až se ucho utrhne, foto: subal

Na samotě u lesa je snímek o tichu, zimě a možná i výzvou k přemýšlení nad tím, jaká je role chat a chataření v době svobody na jedné straně a technologické saturace společnosti na straně druhé. Autorem je Chan.

04.jpg
Na samotě u lesa II, foto: Chan

A Jindra H na ukazuje, že i obyčejné rozbité a špinavé okno může být něčím krásné a vzácné. Fotografie … má motiv i téma podobné jako Malý princ Exupéryho.

05.jpg
..., foto: Jindra H

Další článek



celkem 4 komentáře

Poslední komentáře

Čo s tým má Luňák? On je tu redaktorom? Ja 2. 3. 2016, 07:59
:-/ myslel jsem,že do topu patří opravdu dob… navyy 1. 3. 2016, 23:17
Luňák zase setřel:) začínám mít podezření ž… skunk 1. 3. 2016, 15:09
Tie drísty sa ani nedajú čítať. :-/ Ja 1. 3. 2016, 10:20

Další podobné články

Fotografie týdne: život jako tanec na neslyšitelnou hudbu

Fotografie týdne: život jako tanec na neslyšitelnou hudbu

Pro dnešního člověka mohou působit středověké matérie, které sledují život vesničanů jen těžko pochopitelně. Smrt u nich byla vnímána jako zásadní vysvobození se ze všeho těžkého a špatného, co je obklopovalo.

Tábor mobilem – město a jeho okolí fotoaparátem mobilního telefonu

Tábor mobilem – město a jeho okolí fotoaparátem mobilního telefonu

Výstava fotografií pořízených mobilním telefonem, které zároveň byly v mobilním telefonu za pomoci četných aplikací editovány – Tábor mobilem – se koná v jihočeském Táboře v galerii Vodárenská věž v období od 6. do 31. července 2016.

Fotografie týdne: Jen dva prstíčky...

Fotografie týdne: Jen dva prstíčky...

Příběh o Smolíčkovi a jezinkách je vlastně modelových příkladem toho, jak člověk může interagovat se špatnou myšlenkou. Na první pohled by se mohlo zdát, že například starokřesťanští autoři zbytečně přeceňují možnost hřešit myšlenkami.

Timelapse od Keitha Loutita znovu ukazuje krásu Singapuru

Timelapse od Keitha Loutita znovu ukazuje krásu Singapuru

Fotografie týdne: Stopped by the light

Fotografie týdne: Stopped by the light

Světlo je pozoruhodný fyzikální i filosofický fenomén. Z hlediska fyziky v sobě snoubí řadu zajímavých vlastností – je vlnou i částicí současně. Jakkoli má vlnovou délku, nelze u něj ale říci, jak je jeden foton dlouhý.

Dvoje oči Afghánské dívky: McCurry pod palbou kritiky

Dvoje oči Afghánské dívky: McCurry pod palbou kritiky

Návštěva výstavy díla známého fotografa může mít zajímavé důsledky. Lze totiž odhalit nečekané – dvojí tvář fotografií – a rozpoutat tak doslova mediální smršť ohledně manipulace s dokumentární fotografií.

Fotografie týdne: Sluníčko, déšť a kroupy...

Fotografie týdne: Sluníčko, déšť a kroupy...

Píseň z poloviny padesátých let obsahující známé verše o tom, že „poručíme větru, dešti, kdy má pršet a kdy vát“, se stala určitým motivem nejen budovatelského úsilí, ale především jistého posměšku.

Fotografie týdne: stres kam se podíváš

Fotografie týdne: stres kam se podíváš

Asi jen obtížně bychom našli nadužívanější slovo (nejen) v českém slovníku než je stres. Ve stresu je každý, je to on, který může za civilizační choroby, deprese a všechno ostatní.