DIGIarena.e15.cz

Fotografie týdne: Večerní pastva se zamyšlením

Americký psycholog Abraham Harold Maslow v roce 1943 popsal hierarchickou strukturu potřeb, které má každý jedinec. Nejprve je nutno uspokojit ty nižší a potom ty vyšší, jak je to ale v případě věřících lidí?

Platí přitom, že je nutné saturovat ty, které jsou umístěné níže, aby člověk mohl pociťovat potřebu věnovat se těm vyšším. Zcela dole jsou fyzické a fyziologické potřeby, nad nimi pocit bezpečí a lásky, uznání a úcty a zcela nejvýše potřeba seberealizace.

Jakkoli v extrémních situacích může docházet k tomu, že člověk pořadí hodnot změní, což je třeba případ mučednictví nebo politických vězňů, avšak v běžném životě s nimi lze poměrně dobře počítat.

S podobným konceptem moderní psychologie pracuje také ve vztahu k fenoménu domova. Zatímco pro filosofa či etnologa může jít o relativně komplexní, ale ničím nezatížený fenomén, který lze zkoumat až s Husserlovskou odtažitostí a nezaujetím, pro psychologii jde o koncept, který do značné míry může rozhodovat o vyrovnanosti a funkčnosti celé osobnosti. Mít prostor jistoty, přijetí a bezpečí je pro bytí člověka ve světě zcela zásadní. Tak velkou roli přitom nehraje to, jaký je materiální statut samotného domova, jako spíše jeho kvalita.

Marek Ujčík se na práci s krajinou, která má tzv. kulturní ráz, zaměřuje dlouhodobě. V jeho pojetí není příroda či krajina něčím, co by bylo možné stavět proti člověku a kultuře, jak to dělá například evoluční ontologie se svojí přírodně-kulturní dichotomií, ale má podstatně blíže k myšlenkám cisterciáků či benediktýnů postupně měnících krajinu. Středověk nebo raný novověk přitom samozřejmě nemohl zvažovat moderní perspektivy jako je udržitelný rozvoj nebo environmentální či ekologické hledisko. Člověk byl správcem přírody, kterou měl využívat jak ke svému prospěchu, tak také ke slávě Boží.

01.jpg
Večerní pastva, foto: MarekUjcik

Jde o krajinu barokní, kde jsou uprostřed polí kapličky, kříže či boží muka, která člověku dodávají zásadní rozměr jeho bytí, které nemá jen lopotný a časný charakter, z něhož by plynula jen marnost, pomíjivost a utrpení, ale také dimenzi spirituální. Kaple je také místem bezpečí a útěchy, ve které se zrcadlí celá pietas austriaca. Současně je nutné říci, že v lidové mluvě i slovesnosti najdeme sice časté stěžování si na vrchnost a politiky, ale nikdy ne na císaře a jeho rodinu. Jakkoli to zní paradoxně či problematicky, císař byl součástí náboženského kultu i (snad i především) v osvícenské monarchii. Nebyl jen zbožný dle pietas austriaca, byl její integrální součástí.

Všechny tyto roviny se pak zrcadlí v samotné konstrukci sakrální architektury, která je spojená s člověkem a jeho prací, ale zrcadlí nejen zbožnost jednotlivce či obce (jakkoli se právě ona na konkrétní výzdobě často podepsala), ale širší společenské hledisko. Domov zde získává transcendentální, ale také monarchistickou rovinu, což je po mém soudu něco, co si dnes běžně neuvědomujeme. Pro diváka jedenadvacátého století jde o objekty umělecky či historicky zajímavé, poetické, ale ne existenciální.

A právě onu existencialitu domova a bezpečí Marek Ujčík na snímku Večerní pastva podtrhuje laní, které se zde pase. Gratuluji autorovi k pěknému, technicky i kompozičně kvalitně provedenému snímku a dovoluji si pozvat na prohlídku dalších zajímavých děl uplynulého týdne.

Suggy balancuje se svým makro snímkem na hranici mezi krásou, vtipem a kýčem a po mém soudu se mu to daří výborně, jak dokazuje Kdo Tě líbá, když ne já...!, tedy název který dává snímku ještě patetičtější rozměr než by měl sám o sobě.

02.jpg
Kdo tě líbá, když ne já...!, foto: suggy

Subal si hraje s abstrakcí a světlem, které na fotografii Až se ucho utrhne, vede diváka k moderně a meditaci nad ní.

03.jpg
Až se ucho utrhne, foto: subal

Na samotě u lesa je snímek o tichu, zimě a možná i výzvou k přemýšlení nad tím, jaká je role chat a chataření v době svobody na jedné straně a technologické saturace společnosti na straně druhé. Autorem je Chan.

04.jpg
Na samotě u lesa II, foto: Chan

A Jindra H na ukazuje, že i obyčejné rozbité a špinavé okno může být něčím krásné a vzácné. Fotografie … má motiv i téma podobné jako Malý princ Exupéryho.

05.jpg
..., foto: Jindra H

Další článek




celkem 4 komentáře

Nejnovější komentáře

Čo s tým má Luňák? On je tu redaktorom? Ja 2. 3. 2016, 07:59
:-/ myslel jsem,že do topu patří opravdu dob… navyy 1. 3. 2016, 23:17
Luňák zase setřel:) začínám mít podezření ž… skunk 1. 3. 2016, 15:09
Tie drísty sa ani nedajú čítať. :-/ Ja 1. 3. 2016, 10:20

Další podobné články

Fotografie týdne Pozápadová – o hvězdách, hmotě a času

Fotografie týdne Pozápadová – o hvězdách, hmotě a času

„Hvězdné nebe nad hlavou a mravní zákon ve mě, to jsou dvě věci, které mne nepřestávají naplňovat údivem.“ Tato slavná Kantova věta jakoby rámovala vztah člověka ke hvězdám.

Fotografie týdne: špión

Fotografie týdne: špión

O poznání ve skrytu a hledání toho důležitého. Proč je důležité se neslyšně schovat za skálu? Ve filosofii se v posledním století rozšířilo téma autenticity lidského bytí, respektive vztahu mezi tím, jak se člověk ukazuje druhým a jakým ve skutečnosti je.

Nikon Photo Contest – soutěžte bez poplatku o zajímavé ceny

Nikon Photo Contest – soutěžte bez poplatku o zajímavé ceny

Fotografie týdne: Girl in the corner

Fotografie týdne: Girl in the corner

Pokud se podíváme do pravidel etikety, snadno nahlédneme, že žena je usazována do místnosti vždy tak, aby měla co nejlepší výhled, nebyla v koutě a nehrozilo jí žádné nebezpečí. Totéž pravidlo samozřejmě platí pro libovolnou společensky důležitou osobu.

Fotografie týdne: Malověrní

Fotografie týdne: Malověrní

Být malověrným znamenalo pro středověkého nebo starověkého člověka zásadní problém. Například z dochovaných záznamů kázání z raného středověku je zřejmé, že většina se na smrt těšila – v nebi je bezpečí, klid, jídlo, nehrozí v něm války ani hladomor.

Fotografie týdne: Dva

Fotografie týdne: Dva

Michal Altrichter, když hovoří o vztahu jednotlivce a dvojice, zdůrazňuje, že jedna a jedna nejsou dva, ale dva a záření. Slovo je více než slovo, překračuje se, vede k zážitku srůstání a překračování vlastní slabosti, omezenosti, fragmentárnosti.

Výsledky EyeEm Awards 2016

Výsledky EyeEm Awards 2016

170 let fotografie je za námi. Jak se změnila?

170 let fotografie je za námi. Jak se změnila?

Technika fotografování a fotografie jako taková ušla od dob prvních snímků dlouhou cestu. Samotné fotografické zařízení už nemá s tím původním příliš společného. Jaká byla fotografie dříve a jaká je dnes?