DIGIarena.e15.cz

Fotografie týdne: veľotec velký jako velryba

Fotografie o cestě do nitra a světle, které nemusí být vidět. Výtvarné umění snad až do poloviny devatenáctého století hledalo především cesty, jak zachytit vzhled věcí.

Každá výtvarná škola či pojetí nabízela jiné výrazové prostředky, jedna akcentovala dynamiku pohybu a emocí, druhá statickou neměnnost, třetí práci se symboly. Jazykem přírodních věd bychom avšak mohli říci, že svět viditelný studovalo umění pouze v optickém spektru.

Nikoho příliš nenapadlo sledovat nitro věcí, rozebírat je, hledat jejich vnitřní strukturu. Právě tento obrat k nitru věcí je jedním ze zásadních podnětů, které formují to, co běžně označujeme jako moderní výtvarné umění, nebo alespoň jeho podstatnou část.

V případě fotografie se většinou soustředíme na totéž. Slovo světlo a svět mají stejné jazykové kořeny – svět je to, co je osvíceno světlem. V tradici bychom pak mohli identifikovat světlo víry, světlo rozumu a světlo smyslové, jako tři základní roviny poznání. Když fotíme, pracujeme především s tím posledním. Necháváme fotony dopadnout na film nebo obrazový snímač a chemické změny či elektrické napětí transformujeme do obrazu.

Klepněte pro větší obrázek
veľotec, foto: humusak

Běžně se diskutuje o dokumentaristickém charakteru fotografií, jako o jedné svébytné škole, o snímcích abstraktních, narativních, reinterpretačních, počítačově upravených… škála je v podstatě nepřeberná, ale do nitra věcí se většinou díváme jen zprostředkovaně, vlastní fantazií nebo fyzikálním rozložením objektu.

Snímek veľotec se snaží nabídnout vtipnou fotomontáž, která jde ve šlépějích moderního umění v tom slova smyslu, že se snaží zachytit přímo nitro člověka. Primární tak nejsou jednotlivé postavy a objekty, které lze snad propojit s pojmy, kterými jsme zvyklí popisovat svět, nýbrž to, co za nimi stojí. Muž znázorněný jako velryba je sám o sobě dost symbolický na samostatnou analýzu, ale jsou tu také dvě pasažérky, voda stříkající z jeho nitra, vyčerpání a únava nebo míra ponoření.

To vše ve výsledku dává překvapivě hlubokou introspekci do vnitřního světa muže, který je zde tímto způsobem zachycen. Platí přitom, že jednotlivé prvky není možné číst odděleně, ale mají smysl jako celek. Gratuluji autorovi snímku, kterým je humusak k vtipnému dílku, jež je součástí širšího podobně zaměřeného celku, a dovoluji si pozvat na prohlídku dalších fotografií uplynulého týdne.

Nádraží jsou místem, kde se spěchá, jsou spojená s podivnými emocemi a určitou netečností lidí. Každý jde za tím svým a na druhé se úplně nedívá. Myslím, že právě na největší nádraží v Praze tato charakteristika platí poměrně přesně. Přesto existují lidé, kteří do něj jsou ochotni přinést něco ze sebe – dají k dispozici svůj čas, umění, komfort anonymity a hrají na klavír. Pro sebe, pro druhé. A najednou se vše změní, jakoby skončila pohádková zima v Narnii. Takový příběh vypraví fotografie než pojede vlak ... od oko-nomada.

Klepněte pro větší obrázek
než pojede vlak ..., foto: oko-nomada

Lukáš Pecháček si hraje s podobností symbolů a objektů, které se jimi řídí. Fotografie Dvojice většinu lidí snad pobaví či potěší, a studenty či absolventy nějakého kurzu filozofie přivede ke sporu o pojmy a věci, tedy o univerzálie.

Klepněte pro větší obrázek
dvojice, foto: Lukáš Pecháček

Clostermann nabízí snímek, jehož téma je typické pro dobu předvánoční, totiž téma nákupů a shonu. Tato činnost nemusí být jen předmětem laciného moralizování, ale také výzvou a příležitostí k hledání zajímavých úhlů a souvislostí. Stačí si jen počkat. Fotografie nese prosaický název Nákupy.

Klepněte pro větší obrázek
Nákupy, foto: clostermann

Na závěr ještě jeden snímek z širšího urbanisticko-environmentálního cyklu s názvem Krajina dotčená člověkem_3, kterou vytvořila Azhar. Vrací se k známému piagetovskému motivu – má člověk přirozené prostředí? Jakým způsobem si podmaňuje svět a svět jeho? A nemůže to vypadat jinak? Za jakou cenu?

Klepněte pro větší obrázek
Krajina dotčená človekěm_3, foto: Azhar
Další článek




Přidejte svůj názor k tomuto článku

Další podobné články

Takto vypadá pocta analogové fotografii

Takto vypadá pocta analogové fotografii

Výstava fotografií bez jediné vystavené fotografie – to je modernita

Výstava fotografií bez jediné vystavené fotografie – to je modernita

Může se to zdát nesmyslné, ale je to tak, současná doba přeje nevšedním přístupům, řešením a zážitkům. Na druhou stranu, jak byste chtěli vystavit pohyblivé fotografie – tedy něco co není ani fotkou a ani videem?

Fotografie týdne: S holubem na cestách

Fotografie týdne: S holubem na cestách

O překvapivém pohledu na svět a pozvánce do světa fotografie. Základní myšlenkou fenomenologie, tak jak o ní uvažuje Jan Patočka je, že věci ve světě se nám nikdy nezjevují cele a úplně. Vynořují se postupně, jejich pochopení je vždy ovlivněné tím, jak se zrovna cítíme, co vidíme, jací jsme.

Metropolitní muzeum zveřejnilo na 375 000 uměleckých kusů k volnému užití

Metropolitní muzeum zveřejnilo na 375 000 uměleckých kusů k volnému užití

První číslo magazínu Scene od Hipstamaticu je tady

První číslo magazínu Scene od Hipstamaticu je tady

Hipstamatic je jedna z neoblíbenějších mobilních foto aplikací. Její tvůrci vydávali i magazín o mobilní fotografii Snap, který nyní překřtili na Scene. Podívejte se, co nabízí jeho první číslo.

Fotografie týdne: tečka

Fotografie týdne: tečka

O vězeních a hradbách, která si vytváříme v sobě samých a strachu, který rozmotává ostnaté dráty. Karel Kryl ve své písni Karavana mraků mluví o městě, ve kterém je řád a pro každého práce, ale současně to není prostor k žití. Je obehnaný zdí nesvobody a totality.

Podívejte se na pravděpodobně první selfie fotografii na světě

Podívejte se na pravděpodobně první selfie fotografii na světě

Za popularizací focení tzv. selfíček mohou zejména mobilní telefony 21. století. Věděli jste ale, že nejstarší dochovaná selfie fotografie prokazatelně pořízená z ruky se datuje už k roku 1909?

Fotografie týdne: Ante portam inferam

Fotografie týdne: Ante portam inferam

Svět a světlo mají stejný jazykový kořen, a to nejen v češtině, ale také v dalších jazycích. Touto myšlenkou začíná Jan Patočka, ale také Jan Sokol, své pojednání o tom, co je svět a jak ho můžeme poznávat.