DIGIarena.e15.cz

Fotografie týdne: veľotec velký jako velryba

Fotografie o cestě do nitra a světle, které nemusí být vidět. Výtvarné umění snad až do poloviny devatenáctého století hledalo především cesty, jak zachytit vzhled věcí.

Každá výtvarná škola či pojetí nabízela jiné výrazové prostředky, jedna akcentovala dynamiku pohybu a emocí, druhá statickou neměnnost, třetí práci se symboly. Jazykem přírodních věd bychom avšak mohli říci, že svět viditelný studovalo umění pouze v optickém spektru.

Nikoho příliš nenapadlo sledovat nitro věcí, rozebírat je, hledat jejich vnitřní strukturu. Právě tento obrat k nitru věcí je jedním ze zásadních podnětů, které formují to, co běžně označujeme jako moderní výtvarné umění, nebo alespoň jeho podstatnou část.

V případě fotografie se většinou soustředíme na totéž. Slovo světlo a svět mají stejné jazykové kořeny – svět je to, co je osvíceno světlem. V tradici bychom pak mohli identifikovat světlo víry, světlo rozumu a světlo smyslové, jako tři základní roviny poznání. Když fotíme, pracujeme především s tím posledním. Necháváme fotony dopadnout na film nebo obrazový snímač a chemické změny či elektrické napětí transformujeme do obrazu.

Klepněte pro větší obrázek
veľotec, foto: humusak

Běžně se diskutuje o dokumentaristickém charakteru fotografií, jako o jedné svébytné škole, o snímcích abstraktních, narativních, reinterpretačních, počítačově upravených… škála je v podstatě nepřeberná, ale do nitra věcí se většinou díváme jen zprostředkovaně, vlastní fantazií nebo fyzikálním rozložením objektu.

Snímek veľotec se snaží nabídnout vtipnou fotomontáž, která jde ve šlépějích moderního umění v tom slova smyslu, že se snaží zachytit přímo nitro člověka. Primární tak nejsou jednotlivé postavy a objekty, které lze snad propojit s pojmy, kterými jsme zvyklí popisovat svět, nýbrž to, co za nimi stojí. Muž znázorněný jako velryba je sám o sobě dost symbolický na samostatnou analýzu, ale jsou tu také dvě pasažérky, voda stříkající z jeho nitra, vyčerpání a únava nebo míra ponoření.

To vše ve výsledku dává překvapivě hlubokou introspekci do vnitřního světa muže, který je zde tímto způsobem zachycen. Platí přitom, že jednotlivé prvky není možné číst odděleně, ale mají smysl jako celek. Gratuluji autorovi snímku, kterým je humusak k vtipnému dílku, jež je součástí širšího podobně zaměřeného celku, a dovoluji si pozvat na prohlídku dalších fotografií uplynulého týdne.

Nádraží jsou místem, kde se spěchá, jsou spojená s podivnými emocemi a určitou netečností lidí. Každý jde za tím svým a na druhé se úplně nedívá. Myslím, že právě na největší nádraží v Praze tato charakteristika platí poměrně přesně. Přesto existují lidé, kteří do něj jsou ochotni přinést něco ze sebe – dají k dispozici svůj čas, umění, komfort anonymity a hrají na klavír. Pro sebe, pro druhé. A najednou se vše změní, jakoby skončila pohádková zima v Narnii. Takový příběh vypraví fotografie než pojede vlak ... od oko-nomada.

Klepněte pro větší obrázek
než pojede vlak ..., foto: oko-nomada

Lukáš Pecháček si hraje s podobností symbolů a objektů, které se jimi řídí. Fotografie Dvojice většinu lidí snad pobaví či potěší, a studenty či absolventy nějakého kurzu filozofie přivede ke sporu o pojmy a věci, tedy o univerzálie.

Klepněte pro větší obrázek
dvojice, foto: Lukáš Pecháček

Clostermann nabízí snímek, jehož téma je typické pro dobu předvánoční, totiž téma nákupů a shonu. Tato činnost nemusí být jen předmětem laciného moralizování, ale také výzvou a příležitostí k hledání zajímavých úhlů a souvislostí. Stačí si jen počkat. Fotografie nese prosaický název Nákupy.

Klepněte pro větší obrázek
Nákupy, foto: clostermann

Na závěr ještě jeden snímek z širšího urbanisticko-environmentálního cyklu s názvem Krajina dotčená člověkem_3, kterou vytvořila Azhar. Vrací se k známému piagetovskému motivu – má člověk přirozené prostředí? Jakým způsobem si podmaňuje svět a svět jeho? A nemůže to vypadat jinak? Za jakou cenu?

Klepněte pro větší obrázek
Krajina dotčená človekěm_3, foto: Azhar
Další článek




Přidejte svůj názor k tomuto článku

Další podobné články

Máte rádi Nikon a jste milovníky čokolády? Tak tohle je něco pro vás!

Máte rádi Nikon a jste milovníky čokolády? Tak tohle je něco pro vás!

Fotografie týdne: Smutný den 4

Fotografie týdne: Smutný den 4

O smutku jako katalyzátoru autenticity, času na prožitek vlastní existence a zdroje krásného umění jdoucího do hlubin bytí. Smutek je jednou ze základních lidských emocí, kterou čas od času pociťuje každý. Jde přitom o emoci, které se nejen není snadné vyhnout, ale se kterou se také obtížně nakládá a bojuje s ní.

15 nejlepších snímků listopadu z galerie DIGIareny

15 nejlepších snímků listopadu z galerie DIGIareny

Prohlédněte si nejlepší fotografie, které jste společně s dalšími uživateli nahráli v měsíci listopadu do galerie DIGIareny. Tentokrát především ve znamení černobílých zátiší a ukázky zimní zvířeny.

Fotografie týdne: O životě jako čekání na smrt

Fotografie týdne: O životě jako čekání na smrt

Život člověk se skládá z neustálého čekání na něco. Na to, než bude moci jít do školy, dostane vlastní klíče od domu, než dostane občanku nebo na možnost legálně si koupit pivo a cigarety.

Soutěž Nikon kalendář 2017 zná své vítěze

Soutěž Nikon kalendář 2017 zná své vítěze

Fotografie týdne: Mrazík začal cenit zoubky...

Fotografie týdne: Mrazík začal cenit zoubky...

Podzim má v našich zeměpisných podmínkách zvláštní charakter. Jako by se v něm zrcadlilo z jedné strany léto, označované jako babí, z druhé strany do něj volně vstupoval mráz a chlad zimy.

Fotografie týdne: O hledání krásy, oku a hraní si detailem

Fotografie týdne: O hledání krásy, oku a hraní si detailem

Kdo je to vlastně fotograf? Tuto otázku si musí klást každý, zejména pak každá fotografická soutěž. Pokud chce nějakým způsobem definovat kategorie, nic jiného, než právě práce s hledáním zapeklité otázky z úvodu jí nezbývá.

Časopis TIME chystá oslavy 175 let fotografie výběrem 100 nej snímků

Časopis TIME chystá oslavy 175 let fotografie výběrem 100 nej snímků