O mraze jako umělci, jehož krásu ocení až člověk, který ji hledá. Říká se, že umění je jedním z projevů lidského ducha. Umění může na první pohled působit jako evoluční nonsens. Jistě umění je něco, co pomáhá tříbit lidského ducha, je formou komunikace, působí radost, útěchu, vede k zamyšlení.
Avšak přesto jde o činnost, která nijak přímo nepřispívá k přežití ani lepší adaptaci na podmínky. Člověk své vnímání krásy dokázal ale ještě rozšířit. Nedělá rovnítko mezi uměním a krásou, ale dokáže ji najít také v jiných objektech či strukturách kolem sebe.
Lze tak například směle tvrdit, že hvězdné mlhoviny jsou krásné, aniž by se o to někde zasazoval, nikdo je nemusí krášlit, přemýšlet nad jejich kompozici. Jak je možné, že příroda takové objekty vytváří? Odpovědi se nabízí dvě.
První, že příroda či vesmír jsou skutečně krásné, krása je objektivním prvkem, který v ní může být odhalen. V takovém případě má skutečně smysl hovořit o tom, že je příroda krásná. Druhou možností je, že tuto krásu zachytí až člověk, lidské oko a mysl. Svět je určitým způsobem doslova harmonizován, vyladěn s člověkem. Krása vzniká až tím, že je reflektována, že kousek kosmu se stane součástí přirozeného světa daného člověka.
Říká se, že každá sněhová vločka je jiná – má rozdílné kondenzační jádro, vzniká v různých teplotních a vlhkostních podmínkách, a i když vykazuje jistou krystalovou strukturu a pravidelnost, tak je podivuhodně rozdílná od každé jiné vločky. Mráz ostatně disponuje – pokud budeme antropomorfizovat – podivuhodnými uměleckými ambicemi. Do sněhu odívá stromy, ledem umí vytvořit křišťálová království a v neposlední řadě umí malovat.
Malování mrazu na okna je zajímavou činností, ke které mráz potřebuje člověka. Nemůže kreslit sám, okno, které je částečně vyhřáté, za kterým je lidská činnost, vytváří ono malířské plátno. A je to pak znovu člověk, co na něm obrazce uvidí a může o nich přemýšlet, vkládat do nich své sny, představy, fantazie.
Jednu takovou situaci je možné vidět na snímku … od Baliana. V černobílém provedení, v plnosti syté atmosféry podpořené černobílým zpracováním. Gratuluji autorovi k pěkné fotografii a dovoluji si pozvat na prohlídku dalších děl z uplynulého týdne, které do určité míry pojí téma zimy.
Stejný název jako předchozí snímek, tedy tři tečky má také další černobílá fotografie, která promýšlí téma věčnosti, závaznosti, věrnosti a lásky. Autorem je danyjelvlk.
Že mráz může kreslit nejen po oknech, ale také svými krystalky obalovat drobné nitky či dráty ukazuje Vlastimil Pibil na snímku Mrazivé zátiší 2..., který krásně právě jednotlivé bodlinky zmrzlé vody vykresluje v pozoruhodné geometrické struktuře.
A mráz do třetice – tentokráte barevný, jemný, provedený jako makrosnímek. V kleci od Mikes70 nabízí další pokračování v ledové meditaci a hledání barevné krásy.
V kleci, foto: Mikes70
A na závěr ještě jeden snímek, který si hraje s geometrií a strukturami. Prim tentokráte nehraje led a sníh, ale obyčejný pták. Tedy jeho stín. Fotografie nese název Tohle se ale fakt nedá spočítat... a jeho autorem je sysho.
Tohle se ale fakt nedá spočítat, foto: sysho