DIGIarena.e15.cz

Gayové, lesbičky a radost v Praze

V sobotu 18. srpna 2012 jsem dělal reportáž z Prague Pride. Protože tam byla opravdu výjimečná atmosféra a mnoho příležitostí pro reportážního fotografa, přináším vybrané snímky i postřehy z fotografování.

Pro mě je reportáž nejzajímavější fotografickou disciplínou. Je to adrenalin nejen po fotografické stránce. Jaké jsou zásady pro dynamickou a akční reportáž?

IMG_6434MM.jpg
Reportáž ze srpnové Prague Pride

Příprava

Příprava je zcela zásadní. Na ní záleží ve velké míře úspěšnost celé akce. Zjistím si předem na internetu všechny možné informace. Zkontroluji techniku (baterie, záznamové karty, čistotu optiky a snímače). Na místo konání se dostavím asi o hodinu dříve, obejdu terén a vyhlédnu si místa potencionálního focení, např. pro celkové pohledy vyvýšená. Při té příležitosti udělám několik fotografií lidí, kteří se podílí na přípravě akce a zároveň tím zjistím expoziční parametry.

Akce

Tady není moc prostor pro vymýšlení a musím se zarputile soustředit jenom na mojí práci. Je to věc intuice a zkušenosti „být v pravý čas na správném místě“.

IMG_6416MM.jpg   IMG_6403M.jpg
Reportáž ze srpnové Prague Pride

Kompozice

Při reportážích ve velké míře záleží na obsahu, který musím najít. Je to věc zaznamenání rozhodujícího okamžiku a jeho zasazení do okolí. Téma je dáno a to vizuálně interpretuji. Forma hraje menší roli, nikoli však zanedbatelnou. Zásady kompozice platí i zde, ale obsah má přednost. Např. zdůraznění a odrušení hlavního motivu pomocí neostrosti okolí je častou metodou reportážní práce.

Technika

Technika není nejdůležitější, ale důležitá. Kompaktem prostě efektivně nemůžete pracovat s hloubkou ostrosti stejně jako vestavěným bleskem s vykrytím stínů. Tím nechci říct, že amatéři i majitelé kompaktů nemohou udělat velmi dobré snímky. Jejich nadšení může být větší, tedy výsledek lepší.

 

Blesk na vykrytí stínů

Reportáž fotografuji zrcadlovkou a výkonným externím bleskem Speedlite 580EX II. Mimochodem u mnoha uveřejněných snímků jsem v poledním slunci uplatnil vykrývací blesk (fill-in) s korekcí -1EV v režimu vysokorychlostní synchronizace pro snížení kontrastu mezi světly a stíny. Při tomto režimu klesá výkon blesku, neboli snižuje se použitelná vzdálenost, kterou je nutné sledovat.

Pozor, pokud omylem nezapnete vysokorychlostní synchronizaci blesku, nechá vás fotoaparát exponovat v automatickém režimu priority clony (Av), kterou máte ve snaze nižší hloubky ostrosti třeba na hodnotě 3,2. Problémem je, že nejkratším časem bude při použití blesku výrobcem fotoaparátu určen synchronizační čas (u mě 1/250 sec). To může totálně přeexponovat všechny snímky.

 

IMG_6459MM.jpg   IMG_6419MM.jpg
Reportáž ze srpnové Prague Pride

Nejčastěji používám 17–55mm (ekv. kinofilmu 27–88 mm) objektiv se světelností F2,8 v celém rozsahu. Rád snímám v širších úhlech záběru zejména proto, že chci být přítomen uprostřed děje, který mě stále ovlivňuje. Delší ohnisko tohoto zoomu používám především pro velký detail nebo silnější rozostření pozadí. Pokud to jde, komunikuji s fotografovaným. Minimálně se ho zeptám, zda si ho můžu vyfotografovat. Má to jednu velkou výhodu, že lidé projeví naplno emoce, začnou pózovat. Výjimečně uplatním teleobjektiv s rozsahem 70–200 mm a světelností F2,8.

Myslím, že fotoreportér, který sedí „za bukem“ a velmi dlouhým ohniskem sleduje a loví záběry, nemůže uspět nejméně s dvou důvodů. Nemá možnost rychle měnit úhly záběru a nedochází k interakci mezi ním a probíhajícím dějem.

IMG_6521MM.jpg
Reportáž ze srpnové Prague Pride

Někteří mají tendenci exponovat mnoho set záběrů a spoléhat, že v nich najdou ty pravé. Považuji to za chybné, časově náročné a kontraproduktivní. S nadsázkou můžu říct, že to může obstarat pevně namontovaná kamera. Dle mého názoru je lepší soustředit se plně na fotografování a provádět výběr při expozici.

Dalším limitujícím faktorem je přesné a rychlé automatické ostření. Pozor na přeosření, což je mylné zaostření na jinou část scény. V rámci kompozice většinou používám metodu „zamiř a zaostři – překomponuj – domáčkni“ (point-recompose-shot) s využitím středového ostřícího bodu, při pohybujících objektech kontinuální ostření. Expozičně nebo kompozičně nepovedený rozhodující záběr se dá často zachránit, špatné zaostření nikoliv (svatební fotografové, ke kterým také patřím, by mohli vyprávět).

IMG_6424MM.jpg   IMG_6510MM.jpg
Reportáž ze srpnové Prague Pride

Postprodukce

U objednané reportáže jde vždy o čas, tedy možnosti úprav jsou z tohoto důvodu omezené. Někteří fotografové jsou nuceni aktuálnosti podřídit vše. Proto nefotí do RAW, ale JPEG, které posílají neupravené rovnou svým redakcím. Já a jiní fotí do RAW a provedou jenom minimální úpravu (třeba v noci), zejména ořez snímku. Pro sebe si můžete vyhrát se snímkem, ale vždy je podstatný záběr, tedy správný obsah a expozice.

IMG_6503MM.jpg
Reportáž ze srpnové Prague Pride

Trochu teorie

Přesto, že fotografie zobrazuje scénu, která reálně existovala, není nezaujatým pohledem, ale subjektivním obrazem autorových myšlenek a pocitů. Autor musí zvolit obsah a formu zobrazení pro předání svého sdělení. I „čistá“ reportáž je obrazem myšlenek autora, protože vybral právě tyto záběry z mnoha možných. Fotograf nám vždy ukáže pravdu, jak ji vidí on, což ovlivní zejména výběr obsahu. Přesvědčení o pravdivosti sdělení fotografií je stejně pošetilé jako víra v pravdivost samotných slov. O to důležitější roli hraje osobnost fotografa, případně zadání.

Abych dostál své reportérské povinnosti, zaznamenal jsem více snímků i s negativním obsahem. Pro vás jsem vybral některé z těch pozitivních. Já jsem duhový pochod hrdosti viděl takto.

IMG_6409MM.jpg   IMG_6462MM.jpg
IMG_6302MM.jpg   IMG_6274MM.jpg
Reportáž ze srpnové Prague Pride
Další článek



celkem 73 komentářů

Poslední komentáře

Napsal jsem, že nejlepším měřítkem (nikoli j… Karel Horký 27. 8. 2012, 09:37
No to vy první, argumentů nemaje, jste se za… Nihilist 26. 8. 2012, 17:48
Vaše tvrzení nemá logiku, protože pro to nem… Karel Horký 26. 8. 2012, 16:50
Zajisté máte s publikací článků v Rudém práv… Nihilist 26. 8. 2012, 16:16
Ti co se focením živí, mají nejlepšího arbit… Karel Horký 26. 8. 2012, 14:47

Další podobné články

Fotografie týdne: život jako tanec na neslyšitelnou hudbu

Fotografie týdne: život jako tanec na neslyšitelnou hudbu

Pro dnešního člověka mohou působit středověké matérie, které sledují život vesničanů jen těžko pochopitelně. Smrt u nich byla vnímána jako zásadní vysvobození se ze všeho těžkého a špatného, co je obklopovalo.

Tábor mobilem – město a jeho okolí fotoaparátem mobilního telefonu

Tábor mobilem – město a jeho okolí fotoaparátem mobilního telefonu

Výstava fotografií pořízených mobilním telefonem, které zároveň byly v mobilním telefonu za pomoci četných aplikací editovány – Tábor mobilem – se koná v jihočeském Táboře v galerii Vodárenská věž v období od 6. do 31. července 2016.

Fotografie týdne: Jen dva prstíčky...

Fotografie týdne: Jen dva prstíčky...

Příběh o Smolíčkovi a jezinkách je vlastně modelových příkladem toho, jak člověk může interagovat se špatnou myšlenkou. Na první pohled by se mohlo zdát, že například starokřesťanští autoři zbytečně přeceňují možnost hřešit myšlenkami.

Canon Online Learning – vzdělávací program od Canonu

Canon Online Learning – vzdělávací program od Canonu

Timelapse od Keitha Loutita znovu ukazuje krásu Singapuru

Timelapse od Keitha Loutita znovu ukazuje krásu Singapuru

Fotografie týdne: Stopped by the light

Fotografie týdne: Stopped by the light

Světlo je pozoruhodný fyzikální i filosofický fenomén. Z hlediska fyziky v sobě snoubí řadu zajímavých vlastností – je vlnou i částicí současně. Jakkoli má vlnovou délku, nelze u něj ale říci, jak je jeden foton dlouhý.

Dvoje oči Afghánské dívky: McCurry pod palbou kritiky

Dvoje oči Afghánské dívky: McCurry pod palbou kritiky

Návštěva výstavy díla známého fotografa může mít zajímavé důsledky. Lze totiž odhalit nečekané – dvojí tvář fotografií – a rozpoutat tak doslova mediální smršť ohledně manipulace s dokumentární fotografií.

Fotografie týdne: Sluníčko, déšť a kroupy...

Fotografie týdne: Sluníčko, déšť a kroupy...

Píseň z poloviny padesátých let obsahující známé verše o tom, že „poručíme větru, dešti, kdy má pršet a kdy vát“, se stala určitým motivem nejen budovatelského úsilí, ale především jistého posměšku.