Podzim bývá často lidmi označován za období depresivní a negativní. Ostatně i podzim života je v současném společenském klimatu spíše něco negativního, než že by šlo o čas, na který se budou lidé těšit. V neprospěch podzimu pak nesporně hrají také další faktory. Lidé jsou nemocní a končí období letních dovolených.
Skoro by se chtělo říci, že podzim je v pravém slova smyslu reálnou situací, časem, kdy se celý rok a jeho rytmus láme a utváří. Dotahujeme v něm projekty, plně se noříme do práce, abychom dohnali to, co jsme předchozích devět měsíců opomíjeli.
Snad jen škola je v tomto ohledu milosrdná, neboť na září dává nový začátek, startovací bod, od kterého se vše odvíjí.
Jaký je tedy podzim? Možná bychom mohli hovořit o dvou jeho základních dimenzích – první je šedivá, spojená se zamračenou oblohou, padajícími kapkami deště, blátem, plískanicemi, pocitem únavy. Takový podzim jakoby se stával esencí ospalosti a špatné nálady, právě takový ho vidí milovníci léta.
Podzim, foto: Balian
A pak je zde ale ještě jedna tvář podzimu – plná barevného listí, kterým se lze brodit, krásy přírody, tichých lesů a parků, chladna zvoucího ke ztišení. Podzim malebný, až neodolatelný. Takový, jaký ho vidí ti, kteří v něm mají nejoblíbenější čas roku, brouzdající se popadaným listím, zahaleni mlhou v tichu hladíce čerstvé kaštany v kapse kabátu.
Balian na snímku Podzim nabízí obě roviny interpretace tohoto ročního období a ukazuje, jak jako fotograf umí vidět více, než by se na první pohled mohlo zdát. V šedi slídové omítky nechá zazářit malování přírody.
Otevírá tak otázku, proč příroda barvami a krásou na podzim tak plýtvá – červené listy již nikoho nepřilákají, krása stromů je indiferentní každému mimo člověka. Snad právě pro něj je tak krásně maluje, aby se potěšil, ponořil do krásy a snění, naladil se na magickou, ale ještě před pár desítkami let také velice nebezpečnou zimu.
Gratuluji autorovi k podařenému dvojsnímku a dovoluji si pozvat na prohlídku některých dalších zajímavých fotografií, vesměs také podzimních.
Danyjelvlk rozehrává v lesním porostu pozoruhodný příběh, ve kterém pracuje jak s nastavením fotoaparátu, tak také s mlhou, světlem a celkovou atmosférou. Můžete tak od něj přijmout pozvánku do ticha a fantazie, s otevřeně koncipovaným názvem.
Fotografie pozor (orlická) zákruta... také pracuje s tématem podzimu a sleduje cestu, neostře končící v mlze. Jako by chtěla pozvat k vlastnímu přemýšlení nad tím, kudy se budou podzimní dny diváka ubírat, kam bude směřovat. To vše v podání shimmella v patetickém balení.
pozor (orlická) zákruta, foto: shimmell
Marcel Koláček nabízí další ze svých cestovatelských snímků, tentokráte zachycující průvod či společnou cestu sestřiček a obyvatel potřebujících jejich pomoc. Fotografie nese dokumentaristicky strohý název – Nurses.
A na závěr ještě zajímavá hra světla a stínů v podání subala – V každé hlavě leccos dříme má vtip, dobrou techniku, kompozici i nápad. A také s sebou nese cosi z podzimní atmosféry.
V každé hlavě leccos dříme, foto: subal