O smyslu tance a Vídeňském kongresu, který se protančil. Tanec se nachází někde na půli cesty mezi sportem a uměním, přičemž vyžaduje netriviální dovednosti.
Vídeňský kongres trval téměř rok (1814–1815) a jeho smyslem, jak je všeobecně známo, byla rekonstrukce Evropy po napoleonských válkách. To, co kongres činí zajímavým, je nejen jeho délka, velikost a nákladnost, která do té doby neměla obdoby a která z něj činní stále možná jednu z nejvýraznějších mírových konferencí všech dob, ale také jeho zákulisí.
Velká většina jednání totiž neprobíhala v hlavním jednacím sále, ale v salóncích, ložnicích a na tanečních parketech. Někdy se říká, že se kongres svým trváním protančil, případně se rovnou mluví o tančícím kongresu. To vše by mohlo vzbudit dojem určité poklidnosti, pozlátka nebo toho, že si delegáti pobyt v hlavním městě Rakouska jen užívali. Zásadní změna ale souvisela s rozmachem šedých eminencí, tajných schůzek a především, šlo o kongres žen, které například pro Metternicha představovaly zásadní zdroj informací o ostatních jednajících stranách.
Tanec zde sehrál roli nejen aktivity, která se nachází někde na půli cesty mezi sportem a uměním, přičemž na jedné straně zhmotňuje hudbu a tvůrčím způsobem ji interpretuje, na straně druhé vyžaduje netriviální dovednosti, trénink a fyzické nasazení. Byl především záležitostí komunikační. Během tance se člověk dá těžko odposlouchávat, jde o činnost intimní, ale současně spojenou s jasnými společenskými pravidly.
Tanec s nadhledem, foto: Mc Dedek
Platí o něm v zásadě totéž, co o stolování. Pořádat velkolepé a nákladné večeře pro státníky není primárně mrháním peněz na okázalý luxus, jak by se z pohledu do jídelníčků mohlo zdát, ale především vytvořením prostoru důvěry, neformální atmosféry, krásy a setkání. V takové situaci lze řadu témat řešit mnohem lépe a efektivněji, než u kulatých stolů nebo v jiném obvyklém prostředí. Tanec tak má vytvářet podmínky pro dialog a otevírat různé strany společnému dialogu.
Snímek Tanec s nadhledem tento aspekt ilustruje v několika rovinách. Je zde primárně zachycen pohyb, vzájemná důvěra a blízkost obou tanečníků. Autor se na dvojici dívá z netradičního úhlu pohledu, který nemají porotci ani ostatní tanečníci vidět, jakoby chtěl ukázat nové perspektivy, které jsou plodem vzájemné komunikace. A nakonec je zde podlaha – jakoby ti dva, kteří spolu tančí, konstituovali pevnou půdu pod nohama, zatímco všude okolo vládne bezbřehé a beztvaré nic.
Gratuluji autorovi snímku, kterým je Mc Dedek k pěkné kompozici s originální atmosférou a dovoluji si pozvat na prohlídku dalších zajímavých fotografií uplynulého týdne.
Dušan124 nabízí pohled na Ondřejovskou hvězdárnu jiný, než jak ji zná většina astronomů – tedy mapkou, základními budovami nebo jako seznam zajímavých publikací, pozorování a objevů. Fotografii ...hvězdárna Ondřejov II... jde, více než o hvězdné a planetární jevy, o jemnou hru světla a stínů.
...hvězdárna Ondřejov II..., foto: dusan124
Jokr7 nabízí překvapivý pohled na to, co vše lze objevit v ulicích města. Snímek na zebru..rozhodně ne ! je důkazem toho, že i rutinní cesta do práce či na úřad může být nebezpečná, adrenalinová nebo alespoň překvapivá.
na zebru..rozhodně ne!, foto: jokr7
Vladimir N. nabízí krásné linie mrakodrapů z amerického velkoměsta. Kombinace modré oblohy, skleněných budov a člověka, který stojí někde dole je svým způsobem impozantní. Fotografie nese geograficky určující název: L.A.
Na závěr ještě jedna drobná hra se stíny v podání No21, která se jmenuje Něco bych sezobnul.... Snímek by mohl být součástí imaginárního cyklu dobrodružství a krása všedního života.
Něco bych sezobnul, No21