Uplynulou sobotu se centrum Prahy na tři hodiny uzavřelo a ulice zaplnili běžci v elastických kalhotách a trikotech. Konal se zde každoroční Hervis 1/2Maraton Praha 2012.
Při příležitosti Hervis 1/2Maratonu Praha jsem se rozhodl dát dohromady několik postřehů na téma, jak fotografovat dálkové běhy. Než vyrazíte fotografovat, měli byste se na prvním místě seznámit s mapou trati. Bývá zveřejněná třeba na webu závodu.
Mapu si určitě vytiskněte nebo si ji nahrajte do navigace. V Praze se dokonce dá trasa virtuálně „proběhnout“ v Google Streetview a předem si tak vytipovat zajímavá místa hezky z tepla domova.
Také je na čase rozmyslet si případné přesuny. V okolí trasy je přerušena povrchová doprava včetně MHD a po Praze je tak třeba použít metro (nebo vlastní nohy). Na mapě bývají vyznačeny předpokládané časy prvního závodníka – užitečná věc pro časovou orientaci v závodě –, umístění občerstvovacích a osvěžovacích stanic a podobně. Podle předpovědi počasí se vhodně oblékněte a obujte.
Mapa trati Hervis 1/2Maratonu
Před startem
Závodníci se scházejí dlouhou dobu před vlastním startem závodu, aby si vyzvedli startovní čísla, převlékli se a rozcvičili. Pro fotografa je to ideální příležitost zachytit předstartovní přípravy – rozcvičování, masírování, připevňování startovního čísla, řazení na start a další.
Přelepení jako ochrana bradavek proti odřeninám • Připevňování startovního čísla
Start!
Letošního pražského půlmaratonu se zúčastnilo jedenáct tisíc běžců ze šedesáti devíti zemí. V praxi to znamená, že na začátku trvá asi deset minut, než kolem vás celý mnohatisícihlavý dav proběhne. Místo pro start si najděte s dostatečným předstihem, protože pak jej jen tak nezměníte – kupříkladu přeběhnout na druhou stranu ulice skrz dav běžců je nemožné.
Pestrobarevná lidská řeka první stovky metrů po startu je extrémně fotogenická a nejlépe se zabírá z nějakého vyvýšeného místa nad tratí. V době startů na Karlově mostě vypadaly skvěle snímky například ze Staroměstské mostecké věže. Rozhodně vyzkoušejte dlouhý čas, klidně i dvě sekundy; výsledným efektem budete mile překvapeni. A nezapomeňte si na něj vzít stativ – ideální je ministativ, u kterého vám nebude vadit, že ho budete muset další dvě hodiny nosit na zádech.
Dav běžců po startu
Lidská řeka na dlouhý čas (2 s) • Ještě jednou dlouhý čas, tentokrát 1 s
Fotoaparát připevněný k mřížoví okna pomocí Gorillapodu
Průběh
Trať pražského (půl)maratonu vede po obou březích Vltavy od Výtoně až po Libeňský most se startem a cílem geograficky umístěným přibližně v polovině. Díky tvaru je na ní mnoho „zkratek“, kterými si můžete závodníkům nadběhnout. Nejrychlejší z nich uběhnou 21 km za necelou hodinu. To znamená, že se dá pohodlně stihnout start, jedno místo na trati (9. až 12. km) a pak cíl.
Pokud však nemusíte z nějakého důvodu stíhat lehkonohé černochy v čele, máte mnohem více volnosti a času. Prakticky po celou dobu časového limitu tři hodiny stále někdo běží – i když v posledních kilometrech trati a s přibývajícím časem většina účastníků spíš už jen popobíhá, což na fotografiích moc dobře nevypadá.
Množství lidí v ulicích • Vůz s kameramanem zaclání při záběru na čelo půlmaratonu
Závodníci jsou různě oblečení; kromě tradičního atletického úboru se najdou i různé šílenosti v podobě kostýmu strakaté krávy s růžovým vemenem a podobně. Jsem toho názoru, že nejlépe na snímcích vypadají běžci v atletickém, a tak si do záběru vybírám právě je.
Atraktivním místem pro fotografování jsou občerstvovací a osvěžovací stanice. Když je teplo, tak se běžci polévají připravenou vodou, vymačkají na sebe „nacucané“ molitanové houbičky; odhozené kelímky, slupky od banánů a pomerančů zase vytvoří nezaměnitelnou kulisu. Jednou v parném počasí jsem využil služeb občerstvovací stanice dokonce i já sám.
Typický pohled na občerstvovací stanici • Osvěžování houbičkou, namočenou ve vodě
Zátiší s kelímky
Ještě mě napadá několik postřehů: závodníci jsou tolerantní, a pokud si kvůli záběru potřebujete stoupnout doprostřed ulice (ovšem ne v davu po startu, tam by to nešlo), ochotně se vám vyhnou. Před čelními závodníky jedou doprovodné vozy – policie, časomíra, motorka s kamerou a docela překáží ve výhledu. A do třetice nezapomeňte fotografovat i okolí, fandící diváky a podobně.
Kulisa půlmaratonu • Někteří diváci si připravili transparenty
A ještě jednou diváci
Cíl
Na velkých akcích bývá vstup na trať do prostoru za cílem vyhrazen jen pro akreditované fotografy. Pokud akreditaci nemáte a přesto byste si chtěli vyfotografovat protnutí cílové pásky, připravte si tvrdé lokty pro vyboxování pozice za hrazením. Trefit ten správný okamžik na pásce pomůže sériové snímání.
Po doběhu jsou většinou závodníci obklopeni skrumáží organizátorů a fotografů; to už se neakreditovaným moc šancí na vyfotografování třeba zajímavého portrétu nedostane, ostatně i uvnitř je to boj. Nezapomeňte si počkat ještě na nejrychlejší ženu; ženy dobíhají přibližně o deset minut později. Že se blíží, poznáte spolehlivě z reproduktorů podle hlášení moderátora. Poté následuje vyhlášení vítězů a předání květin, šeků a medailí. Umístění pódia a nejkratší cestu k němu si zjistěte ještě před startem.
Vítěz v cíli i s časomírou
Maratony jsou každopádně vděčné téma. Atraktivní kulisy měst, pestrobarevní běžci a pohodové nenáročné fotografování byste si neměli nechat ujít. Další příležitost se vám naskytne 13. května v rámci Volkswagen Maratonského víkendu v Praze.