Jelikož se specializuji na focení v infračerveném spektru a v oblasti těchto vlnových délek je pořízena převážná část mé tvorby, ani tato fotografie není výjimkou.
Neliší se ani technika a snímek byl tedy pořízen mým oblíbeným kompaktním fotoaparátem Samsung PL60, modifikovaným pro focení v blízkém infračerveném spektru, tedy v oblasti vlnových délek zhruba 720-1000 nm. Zastávám však názor, že použitá technika je tím nejméně podstatným aspektem a při pořizování fotografie záleží více na tom „jak“, než „čím“.
Fotka vznikla v polovině června a bohužel v ten den zrovna nebyly na focení v IR spektru příliš vhodné podmínky. Jak známo, na rozdíl od focení v klasickém viditelném spektru lze v tomto případě dosáhnout nejlepších výsledků pouze při velmi ostrém slunečním světle, které je jediným přirozeným zdrojem infračerveného záření. I přes ne úplně ideální podmínky však na pár minut slunce z poza mraků vysvitlo a právě to byl okamžik, kdy byla fotografie pořízena.
Při silnějším IR záření se projevují ještě některé další prvky typické pro tento druh snímků, způsobené tím, že dostatečně intenzivní infračervené světlo proniká až několik milimetrů pod lidskou kůži a jsou tak patrné kupříkladu výrazné žíly.
Dále pak z hlediska odrazu a pohlcování světla, neboť IR záření je odráženo i pohlcováno zcela odlišně než viditelné světlo. Na uvedeném snímku se tyto aspekty projevily z hlediska zeleně, mraků a barvy vlasů modelky.
Modelkou je slečna Petra, vystupující pod pseudonymem artAllis, jenž mi prostřednictvím svých ladných křivek ulehčila mnoho práce při výběru vhodné kompozice a věcí s tím souvisejících. Neboť, ať jsem na ni zamířil objektivem svého fotoaparátu z jakéhokoliv úhlu, tak vždy se mi naskytla velice smyslná a oku lahodící póza.
Tím však nechci tvrdit, že oku musí lahodit i na uvedeném snímku, to už je otázkou vkusu a vnímání každého jedince. A co si budeme povídat, žádný snímek se nemůže líbit všem. Lidi jsou různí a právě ta různorodost je krásná - což platí nejen v případě modelek a fotografů, ale i v případě diváka...
Když už jsem u těch modelek, slečny si vybírám poměrně specifické, přičemž důležitější, než by se mohlo zdát, je aby byly takříkajíc „v pohodě“. A právě to bývá úskalím u takových těch klasických „bárbínek“, kde vzniká střet v tom ohledu, že berou focení spíše z hlediska modelingového, zatímco objektem mého zájmu je čistě oblast fotografická a je mi zcela lhostejné, jestli se jedná o dívku, která se v záři reflektoru denně prochází po molu, nebo o slečnu, která se fotila snad jen na občanku, ale o to víc ji to baví, což se projeví i na výsledku.
Dalším aspektem je otázka finanční. Zatímco já fotím výhradně formou TFP, tedy bez nároku na honorář jak ze strany modelky tak fotografa, mezi modelkami se bohužel vyskytuje velké množství zlatokopek, které k samotnému focení nemají žádný vztah a též je nezajímají výsledné snímky. Zajímá je pouze obdržený finanční obnos, který má tu sílu přetnout pomyslné okovy cudnosti.
Původní snímek před úpravami
Jelikož já fotografickou prostituci, některými jedinci označovanou jako „profesionální focení“, nepodporuji a distancuji se od ní, tak je nezbytné vždy tyto typy odfiltrovat. Pokud se slečny domnívají, že jim budu před čumáčkem mávat obrázky s Masarykem, je zřejmé, že se nedomluvíme a ani v případě zdárné domluvy by takové focení velký smysl nemělo.
Nechci působit nějak arogantně, kdybych použil přirovnání k oddělení plevy od zrna, ale ve své podstatě by to bylo výstižné.
Další kapitolou jsou zástupkyně povolání nejstaršího, ať už přiznané či nepřiznané, kterých je však tolik, že je odfiltrovat nelze, takže s tímto typem slečen spolupracuji, aniž bych chtěl, poměrně hojně. Tedy v případě, že po mě vyloženě nechtějí peníze, neboť i zde se držím spolupráce formou TFP.
Jedná se převážně o slečny z Brna, kde je těchto podniků několik set až tisíc (často velice dobře navenek skrytých) a jelikož se jejich počet neustále zvyšuje, je patrné že stále prosperují, což je asi ten důvod, proč tyto existence nepožadují honorář v případě focení.
Na druhou stranu, fakt že je jejich tělo zdrojem obživy, se z hlediska fotografického projevuje velice pozitivně - umí s ním pracovat, takže často ztvární velice působivé pózy a co víc, mají představu o tom, jak u toho vypadají a tedy i jak by v dané situaci mohli působit na výsledném snímku.
Z mého pohledu je v tomto ohledu zajímavé, to že při focení potkávám velice různorodou škálu lidí a když se s modelkou náležitě „zakecám“, tak se dozvídám informace z mnoha oblastí lidské existence. Byť často to jsou informace, v případě kterých by se mi možná žilo lépe, kdyby mi zůstaly utajeny. Což se silně projevuje u slečen, které se brodí špinavými bažinami zmiňované profese.
Není však nad to, když se mi tohle všechno podaří zachytit prostřednictvím stisku spouště fotoaparátu. Byť ve výsledné fotografii to bohužel nevidí každý a ne každý chápe, co tím bylo myšleno. To se občas projevuje u některých mích snímků s poněkud „otevřenější“ tématikou, jako je kupříkladu bondage, lehčí SM, či dokonce snímky, které lidé z řad mých zahraničních příznivců označují relativně lichotivým pojmem „porn art“.
Modelka Petra však byla po delší době neutichající éry „společnic“ a pracovnic z live chatů, světlou výjimkou a můžu s klidným srdcem prohlásit, že se do kategorie výše uvedené, neřadí.
Co se týče mého celkového pohledu na fotografickou oblast, musím podotknout, že nefotím ve snaze zaujmout co největší počet lidí, nýbrž na prvním místě je pro mě vždy to, aby byl snímek něčím zajímavý z pohledu mého, či v lepším případě zachycoval děj, příběh či neopakovatelnou atmosféru daného okamžiku.
To je mi umožněno tím, že se fotografování věnuji čistě nekomerčně a než abych sklouzl do špinavých vod komerce, raději bych s focením přestal úplně. Komerčními fotografy totiž pohrdám. A to především z důvodu, že v takovém případě obvykle nejsou výsledným produktem fotografie, nýbrž pouze obdržené finanční prostředky, což je myšlenka, která se mi příčí a je mi naprosto cizí.
Nyní bych se opět vrátil k samotné fotografii, respektive ke způsobu její úpravy. Nemám ve zvyku do fotek nějakým zásadnějším způsobem zasahovat či je nedejbože dokonce retušovat.
Jak je patrné z originální fotografie, úpravy se týkají především barevnosti. Jak bývá u infračervených fotek zvykem, prohodil jsem modrý a červený kanál, dále lehce zvýšil kontrast, částečně odstranil barevný šum a trošku si pohrál se sytostí barev a některými souvisejícími detaily.
Na závěr bych se rád omluvil, že fotka nebyla jediným tématem, jež jsem zde probral, ovšem nemyslím si, že by to nutně muselo být na škodu a jsem toho názoru, že nemusí být špatné to zde čas od času trošku oživit i v tomto ohledu. Nehledě na to, že autor a jeho fotografie jsou prvky neodmyslitelně spjatými, takže jsem zase tak moc neodbočil.