V testech kresebnosti si oba objektivy vedly na výbornou a podávali překvapivě vyrovnaný výkon na malých čipech. Zoom 17–40 mm vykreslil na 8 Mpx čipu ve středu pole vynikajících 1 900 lph při clonách F4–11, přičemž kresba na nejvyšším zaclonění neklesla pod 1 750 lph. Objektiv kreslí bezchybně až do kraje fotografie.
Na fullframovém těle Canonu 5D již objektiv naplno využívá svých předností a vykresluje 2 300–2 500 lph při clonových číslech F4–11, což je dostatečné rozlišení i na výstavní zvětšeniny pozorované zblízka. Na nejvyšších clonových číslech rozlišení neklesá pod 2 200 lph. Rozdíl v rozlišení je dán jednak rozdílným rozlišením obou čipů, ale i skutečností, že objektiv je optimalizovaný právě pro FF čipy.
Sklo střední třídy Canon 17–85 mm byl testován na 10Mpx čipu Canonu 40D, v archivu DIGIareny přitom byly ještě testovací snímky s Canonem 350D s 8Mpx čipem. Na vyšším rozlišení vykreslil fotoaparát při cloně F5,6 1 750–1 850 lph, přičemž nejlepší výsledky podal při zaclonění na F8, a to 1 950–2 100 lph. Na nejvyšších clonách již kresebnost opět klesá na 1 750–1 850 lph. Nejhorší výsledek však objektiv předvedl odcloněný na nejširším ohnisku, při němž rozlišení kleslo na 1 650 lph, což je jen průměrný výsledek. Na 8Mpx čipu vykreslil objektiv zpravidla o 100–200 lph méně, výsledky jsou ale i tak na obou čipech velmi vyrovnané.
Kresba v rozích snímku na malém čipu je silnou stránkou obou skel. Při všech ohniscích a všech clonách překonala kresebnost v rozích maximální hodnotu testového obrazce 1 500 lph. Na druhou stranu musím dle subjektivního dojmu říci, že objektiv 17–40 působí v okrajích fotografie daleko ostřeji a celkově je optický výkon tohoto skla v porovnání s plastovým kolegou daleko vyrovnanější. Na FF čipu jsou rohy 17–40 mm lehce neostré při otevřené cloně, což se rapidně zlepšuje po zaclonění o 1, lépe však 2 EV.
Kresebnost však není všechno. Stejně důležitý je i přenos kontrastu a chromatická vada, i když oba tyto parametry lze upravovat při vyvolávání snímků z RAWu. Síla profesionálního skla 17–40 mm se naplno projevila právě u přenosu kontrastu, který je při zaclonění na F5,6–11 jednoduše dokonalý a 17−85 mm mu nemůže konkurovat. Podobná situace je s chromatickou vadou, která je největší slabinou objektivu 17–85 mm, avšak na fotografiích 17–40 mm se s ní prakticky nesetkáte.
max. velikost
Na fotografii s množstvím detailů je dobře vidět, že se zaznamenáním detailů nemá objektiv 17–85 mm žádné potíže, problematická je však chromatická vada, kterou kontrastní scéna ještě zvýraznila (ohnisko 17 mm, F13)
Špatná reputace
O objektivu 17–85 mm bylo na nejrůznějších fórech napsáno mnoho negativního. Na základě recenze mohu konstatovat, že právem, pokud se jedná o ohnisko 17 mm. Na delších ohniscích již podává nesrovnatelně lepší výkon. Objektiv po zaclonění na F5,6 velmi dobře kreslí (excelentně při F8), ale s chromatickou vadou má opravdové problémy.
Duhování na kontrastních liniích klesá s rostoucím ohniskem a clonovým číslem, stejně je však chromatická vada na fotografiích přítomná, i když viditelná třeba jen při 100% zvětšení. Pochopitelně nejhorší situace je při plném odclonění na ohnisku 17 mm. Osobně široké ohnisko vůbec nedoporučuji na fotografie krajiny, lepší je zazoomovat alespoň o pár milimetrů k delším ohniskům.
max. velikost | max. velikost
Srovnání chromatické vady obou objektivů na ohnisku 17 mm při cloně F4
Sférické zkreslení obou skel je průměrné, což je v případě zoomu 17–40 mm do jisté míry zklamáním. Na fullframovém čipu vykazuje zkreslení soudkovité +3,53 %, které se s rostoucím ohniskem mění v poduškovité −1,05 %. Nulové zkreslení je přibližně u ohniska 28 mm. Na malém čipu je průběh sférického zkreslení podobný, avšak s nižšími hodnotami (kvůli menší velikosti čipu) a to 2,45 – −0,25 %.
Standardní zoom 17−85 mm si se zkreslením poradil vcelku dobře, s výjimkou širokého ohniska, u kterého se soudkovité zkreslení vyšplhalo až na hodnotu 3,98 %. S rostoucím ohniskem se zkreslení mění v poduškovité s velikostí −1,30 – −1,14 % (50−85 mm).
S protisvětlem si oba objektivy poradily velmi dobře, i když občasným reflexům a slabému závoji se nelze vyhnout. Objektivu 17–85 mm prospělo používání sluneční clony, kterou je však třeba k objektivu dokoupit. Objektiv 17–40 mm se s protisvětlem vypořádal o něco lépe, a to jak s přímým protisvětlem, tak s protisvětlem plošným.
max. velikost | max. velikost | max. velikost
Fotografie v protisvětle, snímky nahoře z objektivu 17–40 mm, dole z 17–85 mm
Poslední testovanou disciplínou je vinětace. Jak se dá od FF objektivu na čipu APSC očekávat, tak v kombinaci DSLR s malým čipem a skla 17–40 mm problém vinětace de facto neexistuje. Zato na FF DSLR je tmavnutí rohů již znát. Není však příliš rušivé, protože postupuje rovnoměrně, bez jakýchkoliv ostrých přechodů od středu pole až k rohům. U objektivu 17–85 mm je situace odlišná, vinětace ruší výrazným přechodem k tmavším rohům při nastavení 17 mm a F4, ale již zaclonění na F5,6 výrazně pomáhá.