V digitálním věku není skládání panorámat nijak náročné, když dodržíte určité postupy při snímání jednotlivých fotografií. Existují však přístroje, které počítačově zpracovaným panorámatům předcházely...
Tím nejdostupnějším z nich je ruský Horizon. Ten si stále zachovává okruh svých příznivců, přestože zlí jazykové tvrdí, že film je mrtev. Minimálně pro panoráma to ale neplatí. Zvláště když máte v ruce tak krásný kousek techniky.
Jestliže existuje něco, co by vás i v dnešní době dokázalo donutit stále se držet klasického filmu namísto digitálních přístrojů, musel by to být aparát s takovými přednostmi, jež by vyvážily všechny jeho nedostatky. Protože, přiznejme si to, většina fotografů chce mít své snímky vystavené na webu či alespoň si zachovat možnost je digitálně zpracovat, což bývá při focení na film náročnější. K digitalizaci se dostaneme, nejprve však k samotnému přístroji.
Horizont, Fujifilm Superia 200, černobílý převod v počítači
Okolo své osy
Ruský panoramatický fotoaparát konstruovaný pro použití s běžným 35mm filmem Horizon, dříve pod názvem Horizont, začal vyrábět Krásnohorský Závod (Krasnogorsky Zavod) už v roce 1966 či 1967, prameny se rozcházejí. Tento závod můžete znát například díky tomu, že pod stejnou střechou se vyráběly i velice rozšířené Zenity. Nejprve šlo o celokovovou verzi Horizontu, o které rád s žertem říkám, že v případě nutnosti by se s ní daly zatloukat hřebíky, následně pak další modely s plastovým opláštěním.
Horizon je osazen pevným 28mm objektivem s fixním zaostřením a světelností F2,8. Zajímavostí je, že během expozice objektiv rotuje a osvítí film postupně, nikoli najednou. Obrazový úhel, který je Horizon schopen zaznamenat, pokrývá plných 120°. Nabízí se tak možnost experimentování s focením pohyblivých předmětů a záznamu netradičních a možná i velice zajímavých pohledů.
Při pořizování prvních fotografií si dávejte ale pozor na prsty, které se kvůli širokému záběru mohou objevit ve fotografii. Díky rotujícímu objektivu je i obrazová kvalita velice slušná – snímací soustava totiž využívá středu objektivu, čímž se eliminují negativa vznikající v rozích snímků pořízených s širokým ohniskem.
Nejeden model spatřil svět
Zatímco ohnisko a světelnost zůstaly napříč různými modely zachovány, liší se konstrukcí a časy, které můžete při focení použít. Dnes se můžete setkat nejčastěji se třemi typy Horizonu. Tím nejstarším je celokovový Horizont s odnímatelným hledáčkem, dále pak modely Horizon 202 a Horizon S3pro, které jsou – jak jsme již zmínili – plastové, ovšem s vnitřní kovovou konstrukcí. Na jednu stranu jsou tak lehčí, na stranu druhou o dost méně odolné. Zhruba před pěti lety byla navíc zahájena výroba úplně nových modelů Horizon Perfekt a Horizon Kompakt (ten má na rozdíl od vyššího modelu fixní clonu F8).
Jestliže neudržíte fotoaparát vodorovně, tedy tak, jak vám napovídá vodováha v hledáčku, dojde ve výsledné fotografii k prohnutí horizontu. Horizont, Fujifilm Superia 200
Fotoaparát není živen žádnými bateriemi, funguje čistě mechanicky. Není tedy vybaven ani vestavěným expozimetrem a exponujete „naslepo“. Podle svého nejlepšího odhadu nastavíte clonu a čas v závislosti na množství okolního osvětlení – což může být například v uzavřených prostorách dosti náročné. Případně pokud s sebou budete nosit kompaktní digitál, můžete si změřit expoziční hodnoty pomocí něj.
Nezapomeňte pak zohlednit i citlivost založeného filmu. Z vlastní zkušenosti můžu říct, že málokterý snímek jsem exponoval špatně. Negativní filmový materiál má totiž lepší expoziční pružnost, a navíc je expoziční rozsah fotografované scény se 120° v hledáčku tak velký, že netrefit se alespoň do části snímku je opravdu těžké.
Clonit můžete od F2,8 po F16, a to pouze po celých krocích. Časy nastavujete také po celých krocích. Tedy správně bychom měli asi psát slovo nastavování v uvozovkách, Horizon totiž nemění čas závěrky podle nastaveného času (vyjma přepínání u plastových modelů), ale pouze přizpůsobuje štěrbinu, kterou proniká světlo na film. Pro všechny hodnoty časů se tak doba expozice nemění. Pozdější plastové modely disponují přepínačem pro dva režimy – denní a noční. V nich můžete například u Horizonu 202 použít časy 1/60, 1/125, 1/250 s nebo 2,4 a 8 s.
Odnímatelný hledáček
Původní model Horizont z konce šedesátých let neměl umístěný hledáček přímo nad rotujícím objektivem, ale stranou. Protože se v těchto místech nachází šroub pro převíjení filmu, byl hledáček odnímatelný – mohli jste jej tak nosit v kapse u kalhot a pouze v případě, kdy vás scéna rozprostírající se před vámi při pohledu skrze panoramatický hledáček zaujala, vytáhnout foťák z batohu a začít snímat. Novější modely o tuto pro někoho nezanedbatelnou výhodu přišly.
Kvalita z továrny
Hledáček fotoaparátu je pochopitelně také panoramatický. Všimnout si v něm můžete navíc i vodováhy, kterou byste při snaze o technicky dobře zvládnuté fotografie neměli brát na lehkou váhu. Plovoucí bublinka by se vždy měla nacházet v samém středu, jinak hrozí prohnutí horizontu dolů či nahoru v závislosti na tom, zda budete fotografovat z nadhledu či podhledu. Při fotografování krajiny se toho samozřejmě dá i využít a pořídit takový snímek, který bude „dokazovat“, že země je přeci kulatá. Mimochodem existuje i méně známý model Horizon 205pc, kde „pc“ značí kontrolu perspektivy. S ním tak můžete zaoblení horizontu vyrovnat.
Ne, České dráhy nepřišly s žádným inovativním způsobem zaoblených vlakových souprav. Díky rotujícímu objektivu se setkáte se zaoblením horizontálních hran, typickým pro Horizon. Horizon 202, Fujifilm Superia 200
Starší modely bývají neblaze proslulé svou konstrukční nestálostí při srovnání jednotlivých kusů. Lze tak narazit na dokonalý kousek bez jediné vady, snadno se však setkáte i s problémovými přístroji. Některé z nich se například chovají hrubě k vloženému filmu a při ručním převíjení jej dokonce můžete přetrhnout. Když však budete opatrní, nemělo by se vám to stát. Dalším jeho neduhem pak bývá nestejnoměrná rychlost při rotaci objektivu, což se na filmu projeví světlejšími a tmavšími svislými pruhy. Docela dobře patrnými například v modré obloze či jiných jednobarevných plochách. Traduje se mezi majiteli Horizonu, že jejich kvalita se mění nejspíš i podle toho, jak se který soudruh před prací dobře vyspal.
Spojení do jednoho
Tvrdší oříšek je i digitalizace takových panorámat. Standardní políčko kinofilmu 35 × 24 mm totiž panoramatický záběr překročí a natáhne se na asi 58 mm – jeho strana se tedy prodlouží 1,65×. Skenování takového filmu může být problematické, tedy pokud nemáte skener pro větší formáty, než je kinofilmové políčko.
Přestože nejčastější využití Horizonu je při fotografování panorámat krajiny, nikdo vás k tomu nenutí. Naopak! Takové streetfoto v netradičním panoramatickém podání může být velice působivé, a to jak v barvách, tak i při nasazení černobílého filmového materiálu. Pokud se k panoramatickému fotoaparátu dostanete, vyzkoušejte i fotografování na výšku, při kterém často vznikají neotřelé záběry.
Ke skenování panorámat používám redakční přístroj Minolta DiMAGE Scan Elite 5400, každý snímek tak snímám nadvakrát a ve fotografickém editoru je pak spojím dohromady. S tím je pochopitelně spojena problematika práce ve vrstvách, ostření skeneru při práci s odlišně zasunutým filmem atd. Tedy nic pro uspěchaného tvůrce. Výsledek ale stojí za to a při dobré předloze je hranice přechodu mezi oběma skenovanými částmi neviditelná.
Horizon, nebo Horizont?
Horizon v drtivé většině kamenných obchodů nenajdete, podobně jako kterýkoli jiný filmový fotoaparát. Ty jsou přeplněny posledním digitálními modely, což je pochopitelné. K starším i novějším modelům se ale můžete dostat buďto přes známé, kteří vám jej zakoupí přímo v Rusku, nebo na internetových aukcích.
Na českém Aukru (http://aukro.cz/) občas objevíte pár kusů, mnohem stálejší nabídku však naleznete na stránkách eBay (www.ebay.com). Přestože se jedná o filmový fotoaparát, jeho cena není nejnižší. Připravte se na to, že za něj zaplatíte od 200 do 400 USD.
Článek vyšel v časopise DIGIfoto 10/2010