Středoformátový fotoaparát Hasselblad se stal legendárním přístrojem už v době svého uvedení na trh v polovině 20. století. Dodnes se s ním však můžete setkat v mnoha fotoateliérech, ať už v analogové nebo v digitální variantě.
Málokterý fotoaparát je natolik ikonickým, jako je tomu v případě švédského Hasselbladu. Snad jen kinofilmová Leica má v historii fotografie podobné postavení. Teprve za těmito dvěma ikonami stojí modely od asijských společností Canon a Nikon.
Ve své podstatě je to poměrně zajímavá situace, jelikož v začátcích analogové fotografie dominovaly profesionálnímu trhu právě tito dva výrobci – Leica a Hasselblad – jeden z Německa a druhý ze Švédska. A v obou případech se jednalo o natolik populární a pro běžné smrtelníky nedostupné stroje, že se je rozhodli v Rusku zkopírovat a uvést na trh pod vlastními názvy Zorki a Kiev.
Proč legenda?
Historie značky Hasselblad se začala psát koncem 19. století ve Švédsku, tehdy uzavřel Viktor Hasselblad strategické partnerství s Georgem Eastmanem (zakladatel Kodaku) a Hasselblad se stal výhradním distributorem Kodaku. Postupně však i Hasselblad vyvinul svůj vlastní fotoaparát na svitkový film a dal tak vzniknout jednomu z nejznámějších modelů.
Do roku 1948, kdy byl představen model Hasselblad 1600F, se jednalo o samostatné kousky, které byly tu spolehlivější, tu méně spolehlivé. Ovšem Hasselblad 1600F se dočkal již poměrně stabilní konstrukce a v rámci jeho návrhu bylo vychytáno nemalé množství chyb a tím zvýšena spolehlivost. Mimo to však byl tento model specifický svojí konstrukcí a navíc přinesl design, který se s mírnými změnami přenesl i do řady 500, mnohdy označované jako V systém.
Samotná řada 500 spatřila světlo světa v roce 1957 a bez přestávky se vyráběla v různých variantách a inovacích až do roku 2003. Velmi specifická je pro tuto řadu – a vlastně i pro tu následující řadu H – modulární konstrukce, která se skládala z krychlovitého těla fotoaparátu, k němuž se připevňoval vepředu objektiv, vzadu kazeta se svitkovým filmem a shora pak matnice a hledáček.
Kazeta byla k dispozici v několika různých variantách a stejně tak i hledáček, do něhož jste mohli koukat shora anebo zezadu, to když byl nasazen hledáček se zvětšujícím okulárem. Specialitou byl také motorový pohon u modelu 500EL/M.
Poslechněte si, jak zní zrcátko a závěrka při expozici snímku v Hassebladu 501CM.
Ten vyvinul Hasselblad na požadavek americké NASA, která si jej vyžádala pro potřeby snímání ve vesmíru už v roce 1962. Ne náhodou se stal Hasselblad prvním fotoaparátem nejen ve vesmíru, ale také na Měsíci. Přistání mise Apollo 11 na Měsíci v roce 1969 bylo zdokumentováno právě modelem Hasselblad 500EL/70.
Digitální éra
Do roku 2002 vyráběl Hasselblad fotoaparáty pouze s manuálním režimem ostření, téhož roku však byl na veletrhu představen model Hasselblad H1 (odtud také označení H řada), který přinesl zásadní změny – jednak to byl vestavěný autofokus a jednak také změna objektivů. Zatímco řada V používala objektivy Carl Zeiss, v případě H řady byla dodavatelem objektivů společnost Fuji.
Nedlouho po uvedení modelu H1 se naplno rozběhla éra digitální fotografie, v níž se snažil zabodovat i Hasselblad. Zpočátku bylo působení této značky na digitální trhu velmi opatrné a váhavé. Vedle koupě firmy Imacon, která vyráběla jedny z nejlepších filmových skenerů, se pustil také do digitalizace v podobě tzv. datových stěn.
V podstatě se jednalo o digitální stěnu, která měla prakticky stejný tvar jako kazeta na svitkový film, díky tomu bylo možné nasadit datovou stěnu i na několik desítek let starý model řady 500 a fotografovat. Stejně tak tomu bylo i v případě nových modelů řady H.
Toto technické řešení však nemělo příliš velký úspěch, a to z několika důvodů – jedním byla velikost použitého snímače, který měl rozměr cca 36 × 36 mm, tedy násobně menší, než tomu bylo u klasického svitku 6×6 cm. Dále to byla rychlost práce s digitální stěnou, která byla všechno jen ne pohotová. A v neposlední řadě pak byla na vině pořizovací cena, která dosahovala astronomických hodnot – stěnu s rozlišením 22 Mpx jste v roce 2004 zaplatili téměř milion korun (33 000 USD).
Postupem času se však i Hasselblad etabloval na poli digitální fotografie a po několika úsměvných pokusech o navázání spolupráce s jinými značkami – kdy se prodával například přebrandovaný digitál od Sony za značně vyšší cenu – se firma opět našla v profesionální sféře, kam patří.
Aktuální model řady H nese označení H6D 400C a dokáže pořizovat snímky s rozlišením až 400 Mpx, a to díky technologii posunu snímače, kdy se jedna scéna exponuje čtyřikrát a následně se získaná data skládají dohromady. Hasselblad naskočil v loňském roce i do vlaku jménem bezzrcadlovky představil poměrně zajímavý model X1D.
