Padající hvězdy ve skutečnosti nejsou hvězdami v pravém slova smyslu – tzv. Perseidy jsou kometárními prachovými částicemi, které se minulých staletích uvolnily z jádra komety Swift-Tuttle. Částice tohoto prachu vstupující do atmosféry země pak můžeme pozorovat jako meteorická tělesa, která pomalu v atmosféře shoří.
V letošním roce by měly být perseidy nejlépe pozorovatelné v období mezi 10. a 14. srpnem, vrcholu by mělo množství padajících hvězd dosáhnout v noci z 11. na 12. srpna, nicméně i ty ostatní noci budou zajímavé nejen z hlediska pozorování noční oblohy, ale také z pohledu fotografického. Vždyť, kdy jindy se vám může poštěstit vyfotit si padající hvězdu?
Jak vznikly Perseidy
Částice roztrousila podél své dráhy kometa Swift-Tuttle, pozorovaná poprvé v červenci 1862. Několik let po objevu komety prokázal italský astronom Giovanni Schiaparelli přímou souvislost meteorů s kometami a určil, že původcem je materiál ze Swift-Tuttle.
Tato kometa obíhá kolem Slunce po eliptické dráze jednou za zhruba 133 let. Naposledy se ke Slunci vrátila v prosinci 1992 a příště nás navštíví v létě roku 2126. Kometa má mimořádně velké jádro (o průměru 20 až 25 kilometrů) a i příští generace se mají na co těšit. Nejméně do roku 4479, kdy se k Zemi přiblíží na pouhých několik milionů kilometrů a nyní ještě nelze vyloučit ani přímou srážku s námi.
Podél dráhy komety se za dobu její existence rozptýlil oblak prachu a zrnek pevného, avšak porézního křehkého materiálu, kterým naše planeta každoročně prochází od druhé poloviny července (17. 7.) do třetí dekády srpna (24. 8.). Srpnové „padající hvězdy“ vylétají díky perspektivě ze souhvězdí Persea, a proto se jim říká Perseidy.
Pokračování 2 / 3
Jak najít optimální stanoviště?
Vhledem k množství meteorických částic je možné pozorovat i velmi silně zářící objekty, před několika lety byl na obloze pozorován meteorit, který byl jasnější než planeta Venuše a jeho trasu mohli pozorovatelé sledovat přibližně patnáct minut.
Ideální stanoviště pro pozorování i fotografování je pokud možno vzdálené od velkých městských aglomerací, které v noci přezařují do okolní krajiny – vzniklý světelný smog pak znemožňuje čistý pohled na nebe. Vhodným místem jsou hory a samoty na kopcích s otevřeným výhledem do všech stran.
Díky vysokým teplotám posledních dnů ani nebudete muset řešit příliš mnoho teplého oblečení a spacáky. Stačit bude pravděpodobně letní outfit společně s průměrně teplým spacákem.
Pro pozorování není třeba žádná speciální technika, díky svojí velikosti a rychlosti jsou obvykle dobře viditelné pouhým okem. Nejlepší dobou pro pozorování Perseid je interval mezi druhou a čtvrtou hodinou ranní, kdy je největší tma a slunce je nejhlouběji za horizontem.
Pokračování 3 / 3
Jak Perseidy fotografovat?
Pro fotografování platí velmi podobná doporučení – tedy opuštěné místo s minimem světelného smogu Nezapomeňte také na to, že bude jistě lepší místo s širokým výhledem do krajiny, poté budete moci použít širokoúhlý objektiv a zachytit velkou část oblohy.
Aby nebyla fotografie příliš fádní, je samozřejmě nutné popřemýšlet i nad kompozicí, pokud byste našli například lokalitu s výraznými skalisky či hranicí lesa, může být fotografie o mnoho lepší, než pouze záběr na oblohu.
Základem pro fotografování je jednak stativ a jednak fotoaparát s možností nastavení manuální expozice – pracovat budete primárně s časem – nezapomeňte si proto ověřit, jakým způsobem se nastavuje čas na vašem modelu.
Většina fotoaparátů umožňuje nastavit nejdelší čas 30 sekund, delší čas je pak dostupný pouze v manuálním režimu jako bulb – dokud držíte stisknutou spoušť, tak je otevřená závěrka.
Režim bulb je u některých modelů nastavitelný v menu přístroje, u těch levnějších však budete muset připojit dálkovou či kabelovou spoušť a expozici řídit s její pomocí. Výhodu mají v tomto případě majitelé fotoaparátů, které mají uvnitř spouště závit pro spoušť drátěnou.
Jak na nastavení fotoaparátu
Nastavení fotoaparátu se bude do velké míry shodovat s fotografováním za zhoršených světelných podmínek, stručně by mohlo vypadat následovně:
- dlouhá expozice – řádově v minutách
- samospoušť případně předsklopení zrcátka – pro eliminaci chvění na stativu
- vypnutí stabilizace objektivu při focení ze stativu, nové objektivy již zvládají automaticky
- ostření na nekonečno
- citlivost volte vyšší – cca ISO 1600– 3200 – podle schopností vašeho digitálu – vyšší citlivost umožní zachytit více hvězd
- redukci šumu vypněte jak pro vysokou citlivost, tak pro dlouhou expozici
- v ideálním případě fotografujte do RAWu, abyste mohli snímky upravit podle svých představ
Před výjezdem na vybrané místo si nezapomeňte dobít baterii do fotoaparátu, případně si vzít i náhradní – dlouhá expozice totiž spotřebovává velké množství energie. V případě zrcadlovek nezapomeňte na krytku hledáčku, mohlo by tudy na snímač dopadat parazitní světlo.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa bez reklam na devíti webech.
Chci Premium a Živě.cz bez reklam
Od 41 Kč měsíčně