Novinky letošního roku ze stáje Nikonu a Pentaxu jsou ideálními kandidáty pro toho, kdo chce vstoupit do světa digitálních zrcadlovek. Oba dva fotoaparáty – Nikon D60 a Pentax K200D – mají mnoho společného a v mnohém se také liší. Oba dva jsou také druhou generací ve své modelové řadě, takže výrobce již má s podobnou konstrukcí zkušenosti a také by měl mít zpětnou vazbu od uživatelů.
Pokud se budoucí zrcadlovkář rozhoduje pro koupi jednoho nebo druhého fotoaparátu, pak se většinou zajímá o technické parametry. Ty jsou velmi podobné – snímač CCD velikosti APS-C, rozlišení 10 Mpx, snímání do JPEGu a do RAWu, téměř stejně velký displej se shodným rozlišením, setový objektiv stejného rozsahu ohnisek, ochrana snímače proti prachu, stabilizace obrazu.
Právě poslední jmenovaný parametr je rozdílný, Nikon má stabilizaci optickou, a to v objektivu, Pentax má naopak stabilizaci v podobě plovoucího uložení snímače.
Oba dva fotoaparáty patří mezi tzv. entry level zrcadlovky, což dokazují ani ne tak svojí výbavou, ale především ergonomií ovládání a svojí velikostí. Nikon D60 je nástupcem modelu D40, který měl rozlišení 6 Mpx, v souvislosti s tím vyvstává otázka jaký bude osud modelu D40x, který je prakticky totožný jako D60, s rozdílem absence setřásání prachu a jemných kosmetických úprav. Výrobce se ke komentáři k tomuto modelu zatím neodhodlal.
U Pentaxe se jedná o nástupce modelu K100D, který byl uveden na trh spolu s bratříčkem K110D, rozdíl mezi nimi byl ve stabilizaci a také v jiném typu hledáčku, také tato dvojice měla rozlišení 6 Mpx.
Při prvním pohledu na obě těla si všimnete základního rozdílu, kterým je absence stavového displeje u Nikonu, ačkoliv Pentax jej má na osvědčeném místě u spouště, nejsou jeho rozměry o moc větší. Obě dvě těla mají shodně jedno dialogové kolečko pro procházení menu či změnu hodnoty vybraného parametru.
Ergonomie držení je tradičně na vysoké úrovni, Nikon zkrátka těla umí, takže při držení se zde nesetkáte s žádnými problémy. Pentax má velmi podobně tvarované tělo, avšak spodní roh na zadní straně je větší než by měl být a tlačil mne příliš do dlaně při delším používání, také grip je mírně jinak profilovaný a držení je celkově o něco méně jisté.
Dílenské zpracování je u obou fotoaparátů velmi dobré, výrobci použili rozdílné plasty pro výrobu těla, což se odrazilo i na přesnosti ovládání. U Nikonu je plast subjektivně pevnější a tlačítka mají jistý stisk. Naopak Pentax je vyrobne z více umělohmotného (na pohmat) plastu a tlačítka vykazují mírnou vůli a méně přesný stisk.
Nikon má více zaoblené hrany a na zadní straně vedle dialogového kolečka je malé vybrání pro oporu palce. U Pentaxe na tomto místě najdete dialogové kolečko. Vybrání u Nikonu se mi zdálo praktičtější, i když Pentax má na zadní straně vlepený kus gumy, která zlepšuje držení. Shodně jsou rozmístěny přístupy pro paměťovou kartu (pravá strana těla) a také konektory pro komunikaci s okolím (levý bok).
Rozdílný je mezi oběma digitály způsob napájení, zatímso u Nikonu najdete Li-Ion akumulátor, Pentax se drží čtveřice AA baterií. Oba dva modely pracují s SD či SDHC paměťovými kartami. U Pentaxe najdete navíc možnost kontroly hloubky ostrosti, přes třetí pozici hlavního vypínače, fotoaparát buď zacloní objektiv, nebo vyfotí zkušební snímek bez uložení.